První světová válka, jež změnila tehdejší mapu Evropy, probíhala od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918. Do bojů se zapojily všechny tehdejší mocnosti. Zemřelo více než 9 milionů vojáků a 7 milionů civilistů. Přinášíme vám několik zajímavostí, o kterých jste možná ještě neslyšeli.
Vánoční příměří mezi vojáky
25. prosince 1914 se na západní frontě odehrálo něco velmi zvláštního. Téměř 100 tisíc britských a německých vojáků vylezlo ze zákopů a odložilo zbraně, aby si potřásli rukama a popřáli si veselé Vánoce. Tím to ovšem neskončilo. Zpívali koledy, vyměnili si tábák, jídlo, alkohol i suvenýry, a dokonce si proti sobě zahráli několik fotbalových zápasů. Byl to vzácný okamžik míru a sounáležitosti s nepřítelem během vleklého boje v zákopech.
Válka donutila Británii zlepšit zdravotní péči
Ačkoli země vstoupila do války na vrcholu bohatství a moci, obyčejní lidé žili v chudobě a mnohdy trpěli podvýživou. Proto téměř 40 % žádostí o vstup do armády muselo být zamítnuto. Průměrný muž z nižší třídy měřil 158 cm, zatímco muži z vyšší společenské vrstvy běžně dosahovali výšky 170 cm. Tyto poznatky donutily vládu, aby začala poskytovat dotovanou zdravotní péči i běžným lidem.
Dnes je průměrná výška dospělého britského muže 180 cm.
V armádě sloužily miliony nezletilých
Oficiální věk pro odvod na vojnu byl mezi 18 a 19 lety, byl však zřídkakdy dodržen. Chudoba a zoufalství přinutily mnoho mladých mužů, aby lhali o svém věku, protože potřebovali práci a stravu. Je odhadováno, že z Británie bojovalo 250 tisíc nezletilých, nejmladším bylo pouhých dvanáct let. Kanada vyslala do války více než 20 tisíc nezletilých chlapců. Francie zoufale potřebovala vojáky, a tak vyzývala i chlapce mladší patnácti let, aby se připojili k vojsku. S chlapci bylo ovšem zacházeno stejně jako se staršími muži, a proto často umírali.
S pohlavními chorobami se nejvíce potýkaly kanadské jednotky
Jeden z devíti Kanaďanů se nakazil pohlavní nemocí, to je šestkrát častěji než se tomu dělo u britských vojáků. Po dobu léčby jim byl nejen pozastaven plat, ale také museli zaplatit pokutu za každý den, kdy nebyli činní. Navíc si nesměli dalších dvanáct měsíců vzít dovolenou.
Vzhledem k tomu, že kanadští vojáci byli nejlépe placení, mohli si dopřávat pobyty v hotelech se soukromými lázněmi, což pobuřovalo většinu hoteliérů. Přítomností movitých vojáků byly potěšeny především místní ženy a prostitutky.
Vysoce postavení váleční zajatci v Německu byli důvěryhodní
Ačkoli obyčejní zajatci byli vystaveni hrozným podmínkám, vysoko postaveným vojákům se důvěřovalo, že zůstanou. Zajatci s vysokou šarží mohli opustit vězeňský tábor a jít nakupovat do nedalekých obcí a měst, pokud měli peníze. Němci je ale nechali podepsat podmínečné propuštění.
Ač se nám to dnes může zdát neuvěřitelné, podepsání dokumentu bylo pro vojáky natolik zavazující, že se žádný z nich nepokusil utéct. Jeden britský důstojník prohlásil, že plánoval koupit v německé vesnici zásoby na útěk, ale jakmile podepsal smlouvu, čest ho přinutila zůstat. To by se dnes asi nestalo. Nebo ano? Sáhněte si do svědomí a zamyslete se. Jste za všech okolností čestní a dodržujete daná pravidla?
