Erich Maria Remarque: Na západní frontě klid. Válka očima Pavla Bäumera

FOTO: Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque. Generál protiválečné literatury

Erich Maria Remarque zachytil první světovou válku jako nikdo jiný. Opravdově. Román Na západní frontě klid se neomezuje na pouhé líčení válečných bitev, ale podává zprávu o celé generaci vojáků první světové války.

FOTO: Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque, autor proslulých protiválečných románů. Zdroj: wikimedia.org

Román Na západní frontě klid vyšel knižně poprvé v roce 1929 v berlínském nakladatelství Prophyläen, ihned po svém vydání se stal světovou senzací a zároveň velkým německým skandálem. Německý autor totiž v románu reflektujícím první světovou válku neoslavuje hrdinské činy německých vojáků, ale zobrazuje nepřikrášlenou válečnou realitu. To bylo podle nacistů nepřípustné a Remarque byl označen za zrádce Německa.

Erich Maria Remarque se narodil v roce 1898 v Osnabrücku. Jako osmnáctiletý vstoupil do armády, po půlročním výcviku byl povolán na západní frontu. Vlastní válečné zkušenosti využil ve své prozaické tvorbě.  Se sílícím vlivem nacistů se postupně stával nepohodlným autorem. Když začaly být jeho knihy veřejně spalovány, uprchl do Švýcarska. Po jmenování Adolfa Hitlera říšským kancléřem mu bylo odebráno německé státní občanství a jeho vyhoštění ze země dostalo oficiální razítko. V roce 1939 emigroval do USA. Po druhé světové válce se vrátil do Švýcarska. V roce 1967 obdržel od německé federální vlády Velký kříž za zásluhy. Proslavil se svými romány Na západní frontě klid, Tři kamarádi, Vítězný oblouk, Cesta zpátky a dalšími.

Hlavní postavou (a z větší části románu i jeho vypravěčem) je Pavel Bäumer, hrdina, jak má být. Do armády vstupuje jako nadšený osmnáctiletý dobrovolník poté, co se společně se svými kamarády z gymnázia nechá vyburcovat vlasteneckým mentorováním učitele Kantorka. Již první kontakt s armádou mu ale zkřiví úsměv. Jestliže je šikana při výcviku v kasárnách nepochopitelná, co potom skutečná válka?

Válka zničí ideály a iluze

Zkušenost z fronty vyhodí do povětří všechny mladické ideály a iluze. Budování zákopů, drastické podmínky, pach, prach, střelba, boj tváří v tvář nepříteli a zabíjení. Život se zúží jen na jediné: touhu přežít. A kdo chce přežít, musí zabíjet.

Ve chvíli, kdy ustupujeme, zvedají se ze země tři tváře. Pod jednou z přílb tmavé vousy do špičky přistřižené a dvě oči, jež se na mě upřeně dívají. Zvedám ruku, ale nemůžu hodit do těch podivných očí – jednu splašenou vteřinu se celá bitva točí bláznivě jako cirkus kolem mne a toho páru očí, jež jsou jediným nehybným bodem, pak se ta hlava tam naproti zvedá, – ruka – pohyb – a můj ruční granát vzlétá a letí do těch očí.

Pavel Bäumer si dobře uvědomuje, že ti, kteří stojí na druhé straně barikády, se od něj samotného nijak zvlášť neliší. Dýchají stejný vzduch, mají své rodiny, přátele, koníčky, měli své touhy a přání. Kdyby nebyla válka, s některými z nich by klidně mohl být dobrý kamarád. Takhle si jdou navzájem po krku, plní rozkazy.

Dovolená se promění v muka

Když Pavel dostává dovolenou a vrací se na čtrnáct dní domů k rodině, uvědomí si, že již nikdy nic nebude jako dříve. Svět mládí a života zmizel, odtržení je značné. Otec chce slyšet válečné historky a zážitky z boje, aniž by ho napadlo, že po synovi žádá příliš. Mluvit o tom, jak kamarádovi ustřelili hlavu, by byla cesta do záhuby. Vrchol odtržení dvou světů demonstruje situace, když civilisté vyjadřují názor, že oni sami trpí daleko více než vojáci ve válce. Návrat na frontu z tak cizího světa je pro Pavla takřka vysvobozením.

Román je hlasitou obžalobou válek

Jedno je jisté, válka zničí život každému, přeživší nevyjímaje. Generace E. M. Remarqua byla zničena válkou. Absurdita, nesmyslnost a nelidskost válečného běsnění přebývaly ve vědomí všech lidí na všech frontách.

Jsme opuštění jak děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví a smutní a povrchní – myslím, že jsme ztraceni.

Konec románu vyznívá ambivalentně. Hrdina tragicky umírá, nicméně na tváři se mu zračí téměř spokojenost. Jak je to možné? Začlenit se po válce do normálního života by bylo pro Pavla pouze dalším utrpením.

Od první světové války uplynulo téměř sto let a člověk by řekl, že je to dostatečná doba k tomu, abychom se poučili. Bohužel, válčení zůstává i dnes aktuálním tématem, a to nejen díky našemu politickému výkvětu, který v současné době svádí bitvy o vládní funkce. Ještě úplně nezaschla krev více než patnácti set civilistů v Afghánistánu a ve vzduchu již visí problém jaderných zbraní v Íránu… Na Západní frontě klid by si měli povinně přečíst všichni iniciátoři jakékoliv války, třeba by své jednání přehodnotili.

Zdroj: REMARQUE, Erich Maria. Na západní frontě klid. Praha: Naše vojsko 1967.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Marek Líbal
Autor je redaktorem rubriky Literatura magazínu TOPZINE.cz. Studuje češtinu a němčinu na Univerzitě v Hradci Králové. Mezi jeho záliby patří literatura, hudba a nohejbal.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*