Na Festivalu smíchu se ukázali Světáci v nejlepším světle. A nediskutuj mi!

V pondělí 27. února začal v Pardubicích GRAND Festival smíchu. První soutěžní komedií byli královéhradečtí Světáci v režii Vladimíra Morávka. TOPZINE.cz vám přináší festivalovou recenzi.

Mnohovrstevnatá inscenace Světáci přináší lesk i bídu 60. let Zdroj: klicperovodivadlo.cz

„Když to nemůže bejt pravda, tak ať je to aspoň sranda,“ napsal si do deníku Zdeněk Podskalský, když točil jednu z nejslavnějších českých komedií, Světáky.

Vladimír Morávek přenesl na jeviště uvolněnou a zároveň nevědomou atmosféru 60. let a dívčích minisukní. Byla to zlatá šedesátá, ale ve vzduchu bylo jaro.

Morávek se po adaptaci Formanových filmů (Lásky jedné Plavovlásky, Hoří má panenko) opět pustil do zpracování slavného filmového díla. Tragikomedie Světáci má prvky satiry a parodie, při které se smějete, ale přitom víte, že je to zatraceně pravda.

Nenechte si ujít komedie z pardubického Festivalu smíchu

Inscenace Světáci (Malované děti) začíná morávkovsky už dávno před tím, než se zhasne. Divadlem zní hity Golden Kids, na předscénu vstupuje David Smečka alias Václav Neckář.

Smečka vytvořil postavu slavného zpěváka jako panoptikální karikaturu, která svým neskonalým entusiasmem pokaždé připomíná, jak je člověk, přes všechno pozlátko, bytost pomíjivá, naivní a mylná.

„Ono když je mezi třema lidma jen jeden chytrej, prostě nesmí dojít k hlasování!“

Morávek odvedl velký kus práce na výkladu a režijní koncepci. Patří k těm tvůrcům, kteří ctí základní myšlenku, že divadlo je jev syntetický.

Inscenace je detailně propracovaná a vystavěná jako významová mozaika, ve které do sebe jednotlivé dílčí i hlavní kousky hladce zapadají.

Hlavní linii tvoří příběh Světáků, u kterého Morávek zachoval podstatu filmového zpracování i jazykovou poetiku. Příběh nese aktuální poselství, že všichni jsme světáci. Hrajeme si na něco, co nejsme. Snažíme se být lepší, ale pořád  jsme stejně zoufalí.

„ Ty, nediskutuj mi. Konsenzus, volové!“

Herecké výkony korespondovaly s celkovou atmosférou inscenace. Herci se nesnažili divákům říct, že jsou Jirásková nebo Sovák, byli hradecky sví. Dobře vystihli naivní snahu být někým jiným a lepším. Postavy jsou v jejich podání mile bezmocné.

Další linie dávají inscenaci rámec. Druhý příběh je tvořen voiceoverovým záznamem deníkových zápisků Zdeňka Podskalského. Kde jinde by se brechtovsky zcizující prvky hodily víc než tam, kde je potřeba ukázat, že všechno je jenom divadlo.

„ Praha se hemží emancipovanejma intelektuálkama zanedbávanejma od manželů.“

Vše doplňuje třetí příběh vzestupu a pádu Golden Kids. Inscenace má především v této linii dokumentární charakter a nemůžu se zbavit pocitu, že slyším Mikuláškovu dramatizaci Gottlandu.

[youtube_660]5My5h9mokVI[/youtube_660]

Velice povedená je scéna Daniela Dvořáka. Prostoru dominuje hyperbolizovaný rám, který má představovat rám televizní obrazovky.

Okolo jsou ustavená lešení a žebříky, a proto cítím i odkaz na meziválečnou avantgardu, tedy na další dobu, která byla vedle zlatých šedesátých kulturně na vzestupu.

„Dáma může být občas pěkná svině často i…“

Jde o ideově typicky morávkovskou scénu. Kostýmy (Eva Morávková) mají své osobité kouzlo a navíc výborně pracují s významovým přesahem.

Na konci se pohyblivá scéna rozevírá a všechny naděje jsou v tahu. Zuzanka, to je ta, co nejvíc snila, jediná nepřežila pád z okna a zůstalo jen prohazovací síto. Ale je konec zlatých šedesátých a jediné, co se na něj lopatou háže, jsou elpíčka.

Šel sen kolem nás a ta, která nejvíc snila, dopadla nejhůř

Hudba je v této inscenaci součástí příběhu. Z hitů Golden Kids dostává největší prostor hit Micro Magic Circus, díky kterému si uvědomíte, že všechno je jenom malý kouzelný cirkus. V opakování refrénu vrcholí pomíjivost i dočasná uvolněnost a svoboda.

Pygmalion po světácku

Inscenace vrcholí světáckou zkouškou. Večeří, na které se potkávají tři muži a tři ženy, aby předvedli, jak se pygmalionsky naučili chovat ve společnosti a jak jsou sečtělí. Scéna je plná absurdních dialogů, které vytváří pointu a dovádí ad absurdum celý podvodný světácký proces.

Odkazuje tím i na absurdnost toho, co přišlo po Pražském jaru. Na konci se po jevišti mezi ostatními prochází orgán VB v uniformě s andělskými křídly a pohrává si s peříčkem.

Konec tak zůstává otevřený a nadčasový: K čemu nám je, když si pohráváme s ostatními? Jak moc a jak dlouho to můžeme dělat? Ale bylo to velký, světový. Přísahám na VŘSR, soudruhu.

Světáci (Malované děti)

Klicperovo divadlo Hradec Králové

Autoři: Zdeněk Podskalský, Vratislav Blažek

Režie: Vladimír Morávek

Hrají: Jiří Zapletal, Ondřej Malý, Filip Richtermoc, Martina Nováková, Kamila Sedlárová, Kristýna Kociánová, Zora Valchařová-Poulová a další.

Hodnocení: 90 %