4 fotky 
Michail Bulgakov začal své stěžejní dílo psát roku 1929, o 12 let později, pár dní před smrtí, jej dokončil. Poslední úpravy téměř slepý nadiktoval své ženě. Román však mohl vyjít cenzurovaně až roku 1966.
Mistr a Markétka v seriálové podobě z roku 2005, Zdroj: youtube.com
Do Moskvy dorazí Woland (zosobnění mytického ďábla) se svými kumpány a s sebou přinesou pozdvižení, jaké toto město už dlouho nepamatuje. Většina z těch, kteří se s nimi setkají, neskončí dobře.
Věštba tajemného cizince
Hned ten první – Berlioz, šéf literárního časopisu, přijde za bizarních okolností o hlavu, přesně jak mu tajemný cizinec předpoví. Jeho kolega, básník Ivan Nikolajevič, přezdívaný Bezdomovec (v jiném překladu jako Bezprizorný) se po této události zase dostane do blázince, stejně jako později mnozí další.
Čtěte také: Revizor Nikola Vasiljeviče Gogola prověří charaktery skoro i po dvou stoletích
Bulgakov nevytváří svůj vlastní imaginární svět, ale ovlivněn tvorbou Nikolaje Vasiljeviče Gogola nechává svou představivost vyrůstat z reálných základů skutečné Moskvy. Racionálně jednající postavy se zde setkávají se zástupci iracionálna, když se Woland vmísí do rozhovoru dvou literátů a ti si jeho vševědoucnost vykládají tím, že bude nejspíš tajným agentem.
Tradiční vyobrazení Ježíše, Zdroj: sxc.hu
Poprvé cizince pojmenuje jako ďábla až Bezdomovec, který je šokován Berliozovou smrtí. Je však záhy označen za blázna.
Ďábel a Ježíš
Vedle této dějové linie se odehrává příběh Piláta Pontského, který je nucen odsoudit k ukřižování Ješuu Ha-Nocriho – Ježíše, jenž je však zbaven církevní idealizace. Jde o román v románu, který před časem dokončil Mistr.
S ním se setkáváme až později v psychiatrické léčebně. Zbláznil se totiž z nenávistných kritik a knihu spálil. Spolu s knihou však také přišel o svou osudovou lásku Markétu, jak vypráví Ivanu Nikolajeviči, se kterým se potkal v blázinci.
Ďáblova parta začíná řádit
Woland a jeho společníci se zatím ubytují v domě na Sadové, kde bydlel nebožtík Berlioz. Druhého nájemníka, Sťopu Lotrova, ředitele moskevského varieté, kouzlem odešlou na pět tisíc kilometrů vzdálenou Jaltu.
V divadle pak uspořádají šílené groteskní představení, které je na jedné straně přehlídkou Bulgakovovy nesmírné imaginace a zároveň satirou na poměry ve Stalinově Rusku. Dalo by se říct, že pán černé magie zlo nepáchá, jen odkrývá to, které už dávno v lidech je, jako třeba touha po penězích.
Mistr a Markétka
Samotný milostný příběh Mistra a Markétky přichází ke slovu až v knize druhé. Mistr ženu svého srdce opouští, avšak ona ho nepřestává milovat a neváhá svou duši upsat ďáblu, aby se s ním mohla znovu setkat.
Přistupuje tedy na zvláštní podmínky a nahá vítá hosty v bytě na Sadové, kde Woland pořádá večírek pro dávno mrtvé vrahy a jim podobné. Kostlivci se na schodišti před Markétou mění v elegány ve fracích a v nahé dámy. Celý satanský bál je jako sen, který se rozplyne společně s ránem.
Seriálová podoba Markétky, Zdroj: youtube.com
Ústřední postavou ale až do konce zůstává Woland, který působí jako pojítko mezi historickou pasáží o Pilátově vině a magickou současností, stejně jako mezi Markétkou a Mistrem.
Narušuje časoprostorovou rovinu, když Mistra přičaruje z blázince a poté oba milence odvede na cestu do věčnosti, kde minulost se současností splývají v jedno. Stejně jako se liší Pilátův příběh od evangelií, boří i Woland zažitý obraz ďábla. Nakonec není vůbec tak špatný, jak se povídá.
Komunistickou cenzurou kniha neprošla
Není divu, že knihu na dlouhou dobu zastavila cenzura. Až roku 1966 byla poprvé otištěna časopisecky. U nás o tři roky později vyšla kompletní knižní verze, což se v Rusku povedlo až koncem 80. let.
Nadčasové dílo se ale i přesto stalo kultovním a kromě mnoha výkladů a analýz vyšly i průvodci po místech, která se v něm objevují. V domě, kde bydlel Berlioz, se dokonce na přelomu 80. a 90. let scházeli beatníci. Román měl vliv také na kontroverzní Satanské verše Salmana Rushdieho a inspiroval kapely jako Rolling Stones či Pearl Jam.
Mistr a Markétka jako komiks?
O výjimečnosti tohoto opusu svědčí i velký počet adaptací, od divadelních, přes filmové a televizní až ke komiksové. Poslední jmenovaná se ale bohužel řadí k těm nepovedeným. Dějově se sice pevně drží předlohy, jenže vměstnat čtyři sta stran myšlenkově bohatého textu do sta stran obrázků, je bez citelných ztrát asi nemožné.
Komiksová adaptace však může posloužit jako obrazový průvodce po spletitých uličkách mnohovrstevnaté knihy, ve kterých se může čtenář snadno ztratit.
Román vybízí k širokým možnostem interpretace. Je to jedna z těch knih, které si stojí za to přečíst víckrát. Ačkoliv je složitá jako celek, zůstává mimořádně silná i v jednotlivých částech.
Stačí se nechat unášet proudem fantazie, ať už při vystoupení ve varieté anebo na Wolandově plese. Bulgakov napsal knihu, ve které měl možnost dovolit si cokoliv a nutno uznat, že toho skutečně využil.
„Jo a ještě něco,“ ukázal Fagot na Bengalského, „tohohle chlapa už mám plný zuby. Pořád strká nos někam, kde se ho o to nikdo neprosí, a lživými poznámkami ruší představení. Co bysme s ním tak měli provést?“
„Já bych mu urval hlavu!“ ozval se kdosi urputný na balkoně.
„Co jste to říkal? Rozuměl jsem dobře?“ reagoval ihned na tento strašlivý návrh Fagot. „Urvat hlavu? Tomu říkám nápad! Kocomoure!“ zaječel na kocoura. „Dej se do toho. Ajn cvaj draj!“
A stalo se cosi netušeného. Kocourovi se na těle zježily všechny chlupy a vyrazil drásavý skřek. Pak se schoulil do klubíčka a jako panter se Bengálskému vrhl přímo na prsa, odkud se svižně přesunul na hlavu. Temně mručící kocour zabořil macaté tlapy do konferenciérovy prořídlé kštice, pak divoce zavyl a dvěma mocnými rázy odtrhl z tučného krku hlavu.
Dva a půl tisíce lidí v hledišti zděšeně vyjeklo jako jeden muž. Ze zpřetrhaných krčních tepen vyrazily vzhůru fontány jasné krve a mocně zkropily frak i bílou náprsenku. Bezhlavé tělo nemotorně zaškubalo nohama a žuchlo na podlahu. Sálem se rozlehlo kvílení ženských. Kocour podal hlavu Fagotovi, ten ji chytil za vlasy a předvedl ji publiku, a ta hlava zoufale zaječela na celé divadlo:
„Zavolejte doktora!“
Zdroj: BULGAKOV, Michail: Mistr a Markétka. Praha: Odeon 2005. Překlad: Libor Dvořák.
