6 fotek 
Pětiaktovou komedii Nikolaje Vasiljeviče Gogola Revizor zná dnes již téměř každý. Málokdo však tuší, že její premiéra se odehrála již v roce 1836 v Petrohradě.
N. V. Gogol, Zdroj: commons.wikimedia.org
Ať už v rámci povinné četby nebo jen čistě ze zvědavosti, sáhnete-li po Gogolově Revizorovi, nelze než výběr pochválit. Protože se jedná o drama, nestrávíte nad čtením mnoho času a co víc, můžete si udělat dokonalý obrázek o zkorumpované ruské společnosti 1. poloviny 19. století a ještě se přitom dokonale pobavit. Revizor není jen nudnou školní četbou!
Zápletky, zvraty a rozuzlení
Do děje se dostáváme ve chvíli, kdy poštmistr Ivan Kuzmič Špekin (skoro všechny postavy mají velmi vtipná jména) přináší zprávu o příjezdu revizora do města. Špekin totiž porušuje listovní tajemství, otvírá dopisy, a tak se vše dozvídá dřív než ostatní. Vrchní představitelé města se děsí, že vyjdou najevo jejich nekalé machinace s městskou pokladnou. Nezbývá jim nic jiného než revizora podplatit. Jenomže nastane záměna.
Petrohrad
Omylem je za revizora považován Ivan Alexandrovič Chlestakov, úředník z Petěrburgu, toho času dlící v městském hostinci, avšak bez peněz. Zájem městských úředníků se mu náramně hodí, a když mu do toho ještě pod nos strkají úplatky…
Co víc si přát?
Hejtman Chlestakova provádí městem a ukazuje mu nemocnici, školu a další zařízení, dokonce ho pozve k sobě domů na oběd. Tam se Chlestakov seznamuje s hejtmanovou manželkou Annou Andrejevnou a dcerou Marjou Andrejevnou. Obě ženy se mu líbí, ale rozhodne se ucházet o hejtmanovu dceru.
Čtěte také: Bídníci Viktora Huga. Přečtěte si literární předlohu slavného muzikálu
Při společné večeři ze sebe dělá slavného spisovatele, prý dokonce napsal i Robinsona (samozřejmě toho druhého, ne toho od Defoa). Obě ženy jeho kouzlu podléhají a Chlestakov umí situace náležitě využít.
Chlestakovův sluha Osip však začíná tušit, že se jim půda pod nohama počíná drolit a upozorňuje svého pána na možné prozrazení. Hejtman svolí dokonce ke sňatku s jeho dcerou a Chlestakov se pod záminkou cesty za strýcem pro svolení k sňatku vydává na cestu. Snaží se zmizet co nejdříve.
Peníze hýbou světem i dnes...
Ještě než Chlestakov odjíždí, stačí si jen tak mimochodem vypůjčit další peníze od obyvatel města, žádné úplatky samozřejmě. Vše se prozradí ve chvíli, kdy poštmistr Špekin přinese dopis, jejž psal Chlestakov svému příteli a v němž vylíčil všechny postavičky města jako směšné a pošetilé šašky. Hejtmanův sen o protekci se rozplývá, a v tom přichází nečekaná zpráva: do města přijel skutečný revizor!
Chvílemi až absurdní komedie
Žánr knihy lze snadno zařadit, jedná se o pětiaktové drama, klasickou komedii; satirické zobrazení špatných lidských vlastností, stavu společnosti, jež přetrvává i po uplynulém století. Humor a absurdita jsou ještě podepřeni skoro až groteskními jmény čelních představitelů města.
Gogolův Revizor měl premiéru ve stejném roce, kdy v Čechách vyšel Máchův Máj. Zatímco v českých zemích ještě převládal romantismus, v Rusku to již byl nastupující realismus, jehož příkladem je právě Gogolův Revizor.
Můj oblíbený Gogol
Knihu Revizor jsem poprvé četla ještě na základní škole v rámci povinné četby. Kdykoli se naskytla možnost, vždycky jsem si brala dobrovolně referát právě na Gogola. Mám ráda jeho humor, kousavou satiru i realistické zobrazení. Revizor je příkladem komedie s až vyhrocenou nadsázkou (nebo pouze realistickým zobrazením?).
Je společnost opravdu tak zkažená? Jsme na tom skutečně tak špatně a naše mravní hodnoty odsunujeme do pozadí? Gogola bychom měli přečíst povinně všichni, abychom se zamysleli a uvědomili si, že nechceme skončit jako obyvatelé jednoho malého městečka v Rusku. A přitom se tomu třeba ještě pořádně zasmát.
Poštmistr: Čtěte, čtěte! Nedělejte hlouposti! Čtěte všechno!
Korobkin: „Kurátor chudinských úřadů, Zemljanka, vypadá jako prase na bidýlku!“
Artemij Filipovič: To není moc vtipné! Prase na bidýlku! Kdo viděl prase na bidýlku?!
Korobkin: „Školní inspektor smrdí na hony cibulí.“
Luka Lukič: A já, na mou duši, nevezmu cibuli do huby, jak je rok dlouhý.
Amos Fedorovič: Sláva bohu, aspoň o mně tam není nic!
Korobkin: „Sudí…“
Amos Fedorovič: Tu to máme! Pánové, já myslím, že je ten dopis moc dlouhý. A nic v něm není: kdo by čet takové pitomosti!
