×
TOPZINE.cz

Milion malých střípků Jamese Freye. Co zbylo ze života drogově závislého?

FOTO: DrogyKniha Milion malých střípků amerického spisovatele Jamese Freye vyvolala roku 2003 skandální reakce. Záhy se stala bestsellerem a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Nedlouho po jejím vydání se však přišlo na to, že byla částečně smyšlenou fikcí.

FOTO: Drogy
Drogová závislost je temnou propastí lidského bytí, Foto: Veronika Telčerová, Topzine.cz

Ačkoliv dnes nejsou beletrie ze života zhrzených narkomanů ničím výjimečným, byla by škoda nezmínit světoznámého spisovatele Jamese Freye. Z částečně osobních zkušeností s drogami se velice podrobně vypsal v knížce Milion malých střípků (2003). Kniha je zpovědí člověka, jehož pohltil temný svět drog, kriminality a alkoholu. Autor popisuje své napůl smyšlené zážitky z protidrogové léčebny, ve které svádí boj za vlastní život a zážitky z minulosti, k níž se vrací ve svých vzpomínkách.

Každá závislost si vybírá svou daň

Už na počátku knihy se seznamujeme s Jamesem, jenž nedávno dorazil do protidrogového centra po jedné odvážnější drogové jízdě v Minnesotě. Zde si odbývá své první strastiplné chvíle bez návykových látek. Bez příkras líčí těžkou abstinenci, která ho nutí každé ráno zvracet, líčí nejrůznější zdravotní obtíže a pocity, jež ho provázejí na cestě za lepším životem. Často se mu zdávají sny o drogách a alkoholu, minulosti, která ho pronásleduje na každém kroku.

Kniha Milion malých střípků (2003) má pokračování v knize Můj přítel Leonard (2005), jež je pokračováním Jamesova života mimo protidrogovou léčebnu.

Uprostřed tohoto kolotoče mezi touhou s tím vším skoncovat a nadějí na lepší zítřky potkává Leonarda, staršího pacienta v tamější léčebně. Ten se stane jeho nejlepším přítelem a oporou, jež mladý nezakořeněný James potřebuje. Nelze říct, že by byl Leonard zářným příkladem spořádaného člověka, protože je sám vyhlášenou figurkou amerického podsvětí. Chová se však k Jamesovi dobře a pomáhá mu překonávat strasti odvykací kůry. Je mu jakýmsi druhým otcem.

Čtěte také: Droga a její léčivé účinky. Je to ďábel nebo pomocník?

Během své léčby James poznává Lilith, která se podobně jako on léčí ze závislosti na drogách. Má za sebou dlouhou hrůzyplnou historii, jakou jen může mladá žena mít. I ona bude hrát v jeho životě důležitou roli, protože se do ní od první chvíle zamiluje a od té doby je mu motivací, která podporuje jeho vytrvalost. Navazování vztahů je však v léčebně zakázané, a proto chtějí Lily z léčebny vyhodit. Ta okamžitě s hrdým čelem odchází, ale bohužel špatnou cestou.

FOTO: Drogy
Omamné látky poskytují falešnou oporu, Zdroj: sxc.hu

Skutečně tragická situace, v níž James nachází spolu s ošetřovateli Lilith, je zarážející. Podaří se jim ji odvléci zpátky do léčebny, kde podstupuje detoxikační kůru. James je po tomto incidentu již téměř vyléčený, a proto odjíždí odsedět si svůj trest ve Spojených státech. Původních několik let se nakonec podařilo jeho právníkovi stáhnout na několik měsíců, a tak se těší z brzkého návratu za Lilith a na společný život, který je čeká. Strašné podrobnosti ohledně nevyplnění tohoto snu snad raději nebudu zmiňovat.

Čím je kniha výjimečná?

Text si nezadá ani s rozsáhlými romány Danielle Steel nebo výživně popisnými pasážemi Kurta Vonneguta. Ne, že by kniha byla souborem rozsáhlých popisných pasáží, spíše naopak. Frey sice potřebuje hodně prostoru na to, aby vyjádřil do detailů svůj život, ale to neznamená, že se při četbě budete nudit. Kniha je drsná a dojemná, je to jakýsi deník znamenaný přemírou pocitů a dojmů, jež se snaží na malém místě zachytit jeden člověk. Dokonale čtivě umí napsat takřka cokoliv, dokonce i zapálení cigarety.

FOTO: Cigareta
Dokonce i kouření je silnou závislostí

Zajímavé je, že autor nepoužívá interpunkci tak, jak je zvykem, dokonce ji záměrně vynechává. V přímé řeči naproti tomu vynechává uvozovky, čímž podněcuje čtenáře, aby uvažoval nad tím, co čte a navíc vytváří dojem jakéhosi divadla či televize, kterou sledujeme oknem k sousedům. Text má dynamický charakter, věty působí nekonečně, dlouhé souvětí se protáhne třeba na celý odstavec, jako kdyby se přizpůsobovalo myšlence.

Alespoň trocha optimismu?

Přestože by se dal dějový rámec knihy vidět převážně negativně, není až tak ponurý. Je pravda, že je knížka zajímavá spíše z psychologického hlediska a vzhledem k povaze místa děje nelze očekávat přemíru humorných pasáží. Je tady však mnoho chvil, u kterých se zasmějeme, zvláště ze všedních dní spřátelených (a znepřátelených) pacientů v léčebně. Příjemně se čte i o lásce, která je posilována společnou surovou zkušeností, a je tak silnější než kterákoli jiná, což jistě potěší romantické duše.

FOTO: Svoboda, člověk, lidi, květiny
Na konci trnité odvykací kůry je velká svoboda

Osobně mě tento knižní počin nadchnul, protože mám úzký vztah k tématu závislosti a James Frey opravdu ví, o čem píše. Přestože se o skutečném životě autora můžeme jen dohadovat a nejspíš nikdy nezjistíme, které z popisovaných zážitků jsou pravdivé, nelze knize upřít na vynikající prokreslenosti děje a originalitě. Na někoho může působit odpudivým dojmem, je však třeba si uvědomit, že cesta drogovou závislostí není procházka růžovou alejí. Pokud vás zajímá téma závislosti na čemkoliv, neměla by knížka chybět ve vašem čtenářském deníku.

Podívám se na sebe. Kůže je bílá a pergamenově žlutá. Tělo mám pokryté ranami a podlitinami. Jsem vyzáblý a svaly mi ochably Vypadám vyčerpaně, zbitě, staře, jako mrtvý muž. Nebylo to vždycky takový.

[…]

voda je stále více a více horká. Buší mi do kůže spaluje ji a kůže začíná červenat. Bolí to, ale je to příjemné. Horko, voda, mýdlo, spálená kůže. Bolí to, ale zasloužím si to. Vypínám vodu, vycházím ze sprchy a utírám se. Vlezu si zpátky do postele, Přikryju se dekou, zavřu oči a snažím se vzpomínat. Před osmi dny jsem byl v Severní Karolíně. Pamatuju si, že jsem vzal láhev a dýmku a šel se projet. O dva dny později jsem se probral ve Washingtonu D.C. na pohovce v Domě sestry mého kamaráda. Probudil jsem se zalitý močí a zvratky a ona chtěla, abych odešel, tak jsem si půjčil tričko a odešel jsem. Pak si pamatuju o čtyřiadvacet hodin později Ohio, Dům, Bar, nějakej crak, nějaký ředidlo. Pamatuju si, jak křičím. Pamatuju si, jak pláču.

Zdroj: FREY, James: Milion malých střípků. Praha: columbus 2007



Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..