4 fotky 
Martin Vondráček je začínající autor, jehož prvním literárním úspěchem je 1. místo v literární soutěži Fantastická povídka 2011, kde uspěl s povídkou AI, to bolí. FANZINE.cz s autorem nyní přináší exkluzivní rozhovor.
V komunitě sci-fi fanoušků jsi znám pod přezdívkou Mvek. Jak vznikla?
Přezdívka vznikla už na gymnáziu (Gymnázium Karla Sladkovského v Praze), když jsme zhruba v tercii zkoušeli s pár spolužáky vydávat školní časopis. Nechtěli jsme se tam podepisovat pod články vlastním jménem, ale nějakou přezdívkou. A netuším, jestli to tak někde skutečně bylo, ale tehdy jsem si myslel, že v novinách pod články bývají podpisy ve tvaru pomlčky a dvou či tří písmen. A tak jsem si vytvořil značku: -mvek. Jsou to první písmena křestního jména a příjmení a poslední dvě příjmení.
Časopis sice vydržel jen pár čísel, ale někdy v té době jsem přezdívku použil ve tvaru M’Vek při registraci na webu Vulkánská ambasáda, protože se mi zdálo, že takový nick zní vulkánsky. Ta ale také brzy zanikla a na diskusní fóra jsem tehdy nechodil, takže přezdívka v klidu spala. Pokud jsem od té doby potřeboval nějaký nick na internetu, sahal jsem po různých anglických slovech a jménech.
Přečtěte si povídku Martina Vondráčka s názvem AI, to bolí
Až kolem maturity jsem se dostal na diskusní fóra věnovaná Star Treku a po jednom neoriginálním nicku jsem si vzpomněl na ten první… Od té doby postupně používám přezdívku Mvek.
Ale všem, kteří si vymýšlí přezdívku, bych doporučil přidat ještě jedno písmenko, mnohé weby mají jako minimální počet znaků 5 nebo 6, takže musím přidávat například podtržítka. (smích)
Jsi častým účastníkem českých conů a jiných sci-fi akcí, kde už tě mohli teoreticky naši čtenáři vidět, případně jakou tvou přednášku mohli slyšet?
Asi pět let chodím na různé akce, zejména ty pražské obsahující linii věnovanou Star Treku, a taky pravidelně jezdím na letní Festival fantazie v Chotěboři. Každý rok si najdu nějaký důvod, proč jít s trémou před diváky. Vedle čistě startrekových přednášek jsem měl též dvě, které Star Trek nebo jiné knižní, filmové a seriálové světy jen využily pro příklady. Například jsem se zabýval silou obrazu – optickými klamy, působením obrázku bez kontextu nebo znalosti kultury apod. V této přednášce jsem jako ukázky používal různé vtipy, montáže nebo ukázky z fanouškovských světů.
Nejvíce mě však každý rok zaměstnává amatérská divadelní skupina TVEJÁTRO ČINOHERNÁLE, se kterou jsme letos hráli Švestkového Worfa na STARconu i Festivalu fantazie.
Jaký český con je ti nejbližší?
Můj problém je, že si dokážu oblíbit ledacos, a tak se mi líbí jak cony ve starším stylu jako STARcon (dříve Scon), tak masovější Festival fantazie. Ale nejvíce si mě asi získal čistě startrekový con CzechTrek, který měl pátý ročník vloni v září.
Proč zrovna on?
Velmi se mi líbilo, že sice šlo o con pro fanoušky Star Treku, ale byl otevřený každému, kdo prostě měl tento svět rád, bez ohledu na to, jestli znal nějaké jiné fanoušky. Klidně tam mohl přijít kdokoliv, kdo nerad navazuje hovor s cizími, a prostě si tam program prosedět, pobavit se a zase jako neznámý odejít. Nechtěl bych, aby všechny akce byly takovéto, ale myslím si, že tenhle koncept může získat do leckteré komunity fanoušků nové lidi, kteří se ostýchají a zpočátku budou úplně pasivní, ale časem se třeba osmělí navázat osobní kontakt s ostatními.
Byla to prostě akce, kam bych vzal někoho pro jeho conové „poprvé“.
Podle toho, co o tobě prozrazuje statistika z hudebního serveru Last.fm, máš poměrně široký záběr v oblasti poslechu hudby: od Depeche Mode přes Queen až po Madonnu či Richarda Müllera. Co ovlivňuje tvůj výběr hudby?
Ano, můj profil je sice dost zkreslený někdy až moc „nenáhodným“ náhodným výběrem mého přehrávače, ale mám dost nevyhraněný vkus. Řekl bych, že u mě platí jakési pravidlo 80:20. U mnoha interpretů mě zaujme třeba 20 % jejich tvorby, ale ta pak tvoří nějakou dobu 80 % toho, co poslouchám. Některé písničky, které se dostaly na vrchol statistiky, jsou právě takové případy, třeba nic jiného od daného autora ani neposlouchám.
Čtěte také: Skupina Queen letos slaví 40 let od založení
Ale nejvíce se mi líbí populární a elektronická hudba tak od poloviny 70. do poloviny 90. let. Hledám zajímavou melodii nebo zajímavé sestavení „nástrojů“, i když jde třeba jen o syntetizátor.
Kdybys měl ke své povídce AI, to bolí přiřadit nějakou hudební nahrávku, která by to byla?
Bohužel si nepamatuji, při čem jsem tu povídku vymýšlel, ale po hudební stránce by nebyla špatná písnička Lemon Tree od německých Fool’s Garden. Na druhou stranu poslouchat hudbu při psaní je dost ošemetné. Když text vymýšlím poprvé, hudbu často poslouchám, ale při dalších úpravách a revizích se tomu snažím vyhnout. Dynamika melodie mě strašně ovlivňuje, a pak mi třeba přijde slabší text velmi svižný a akční, protože mi přitom hrála zrovna taková skladba.
Skladbu Lemon Tree od Fool’s Garden můžete momentálně slyšet v divadle Kalich
Tento školní rok bys měl končit své studium informatiky. Co plánuješ dál?
Určitě budu hledat práci v oboru IT, ale spíš než být programátorem mě láká oblast testování a řízení kvality softwaru. Ale kdoví, mám také nashromážděných pár nápadů na vlastní projekty, takže se uvidí, jaké budou možnosti.
Na svém webu uvádíš, že mezi tvé zájmy patří i ochrana přírody. Co konkrétního si pod tím můžeme představit?
Místo odpovědi bych sem mohl dát fotku velké krabice z mého pokoje, kde třídím odpad. (smích)
Ale teď vážně, sice mě přitahuje žánr space opera, kosmické lety… ale nerad bych, aby lidstvo muselo opustit Zemi proto, že se na ní už nedá žít. A mám pocit, že současný vývoj společnosti k tomu prostě vede. Nevím, jestli nám hrozí zrovna globální oteplování, nebo je to mylná úvaha, ale jedním z mých životních plánů je podporovat změnu tohoto vývoje. Ať už je to teď recyklace a omezení zbytečné spotřeby, nebo třeba v budoucnu i nějaký finanční příspěvek či účast na nějakém ekologickém projektu.
Myslíš, že tento vztah k ochraně přírody by tě mohl v budoucnu inspirovat třeba k napsání ekohororu?
Něco ekologicky zaměřeného určitě napíšu, mám rozepsanou odlehčenější, ale varovnou sci-fi povídku nebo třeba sci-fi román zabývající se politikou i ekologií, a ještě navíc bytostmi tam někde venku. Ovšem klasický horor, kde zmutovaný lidský výtvor pronásleduje hrdiny, to určitě nechystám. Ani nejsem moc fanda hororů, raději mám thrillery.
Víme také, že jsi velký fanoušek Nekonečného příběhu a jsi dokonce správcem českého portálu věnovanému Nekonečnému příběhu – filmům i původní knize Michaela Endeho. Čeho si na obou verzích ceníš nejvíc?
Původní film mě v dětství hodně ovlivnil, hlavně fantazii. A docela mě před lety překvapilo, když jsem viděl film podruhé v životě, kolik scén jsem si z něj pamatoval, aniž bych už věděl, odkud jsou.
Ale k samotné otázce… Na filmu si cením výpravy, úžasných loutek a modelů nebo magické atmosféry. Samozřejmě že se na něm podepsalo stáří, ale přijde mi, že je to velkolepý film. A to přesto, že z Endeho myšlenek převádí na filmové plátno jen velmi málo, a je cílený přece jen více na děti, což se zřejmě nelíbilo právě i německému spisovateli.
První film končí zhruba před polovinou knížky, o dalších raději nemluvím, to jsou vysloveně komerční pokračování. A zatímco první film vyzývá spíše jen k tomu, aby lidé nezapomínali snít, nevzdávali se fantazie, knížka zároveň varuje, aby se člověk ve snech nezapomněl. Malý Bastián totiž v říši Fantázii se svými přáními, kterými ji formuje, zapomíná na svůj opravdový život. Kniha je vůbec plná symboliky, kterou je občas těžké pochopit. Román může být přínosný i pro děti, ale podle mého názoru si ho mohou plně užít až dospělí čtenáři. Rozhodně nejde o pohádku pro děti.
Po internetových filmových databázích a jiných webech kolují od roku 2009 zvěsti o tom, že by se mohl do kin v roce 2014 dostat remake Nekonečný příběh v produkci Leonarda DiCapria. Sleduješ dění okolo tohoto filmu?
Trochu to sleduji, ale víc se tím budu zabývat, až budou nějaké jasnější oficiální informace. Ale pokud by byla pravda, co také v některých zmínkách zaznělo, že chtějí být mnohem více věrni předloze, budu jim přát úspěch. Původní film rozhodně nepotřebuje remake, ale kniha si zaslouží plnohodnotnou adaptaci, třeba na dva díly. Takže kdyby k tomu někdo přistupoval podobně jako Peter Jackson k Pánu prstenů, nezlobil bych se.
Víš o tom, že herečka Tami Stronach, která ztvárnila dětskou císařovnu v Nekonečném příběhu, se po letech opět objeví ve filmu: v březnu 2012 v českém 3D fantasy snímku Poslední z Aporveru? Těšíš se?
Na diskusních fórech jsem tuhle informaci zachytil a jsem docela zvědav. Je to zajímavé, protože všichni tři dětští představitelé (Bastián, Atréju a dětská císařovna) přerušili své herecké kariéry dávno v dětském věku. Myslím, že nejdéle hrál Noah Hathaway (Atréju), ale v pubertě také přestal. A pokud vím, Tami se poté věnovala tanci.
Čtěte také exkluzivní rozhovor s Tami Stronach, která by ráda vystupovala v Česku
Tvůj oblíbený sci-fi seriál je StarTrek. Naší redakci jsi krátce po předání diplomu za 1. místo v literární soutěži Fantastická povídka prozradil, že děláš s přáteli i amatérské divadlo. Můžeš našim čtenářům tento projekt přiblížit a případně říct, kdy a kde by tento soubor mohli vidět?
Ano, původně jsem se dostal ke skupině lidí, kteří jen tak pro zábavu připravovali představení převádějící Císařova pekaře do reálií Star Treku. Místo císaře hledajícího elixír mládí se tloustnoucí kapitán Kirk snažil zhubnout a do děje se připletl praporčík z lodní čokoládovny. Repliky byly někdy téměř beze změny, jindy byly celé vtipy nebo pasáže předělány do světa Star Treku. Ale mělo jít o jednorázový projekt. Teprve když se premiéra stala spíš veřejnou generálkou, zapracovali jsme pořádně na repríze a dali si jméno TVEJÁTRO ČINOHERNÁLE. Tehdy jsme chvíli měli ambice s amatérským divadlem pokračovat. Ale ty dlouho nevydržely.
Pak jsem po roční pauze inspiroval Jana „Sokara“ Krátkého k předělávce Saturnina. Napsal základ scénáře, společně jsme ho dodělali a dali dohromady část původní skupiny. Scénář vznikl ve snaze přenést co nejvíce scén a replik z filmu (a knížky) do startrekového prostředí. Výsledkem bylo, že jsme pobavili i mnohé fanoušky Saturnina, kteří Star Trek třeba skoro vůbec neznají.
A od té doby každý rok připravujeme nové představení podle nějakého (zatím) českého filmu. Naše skupina se každým rokem trochu mění, co do osazenstva i podílu různých členů na představení, a tak snad jedině styl našich her zůstává.
Příští rok nás můžete vidět na premiéře hry podle filmu „Noc na Karlštejně“, a to na STARconu v březnu. Víc o nás, upoutávky nebo záznamy některých her jsou k nalezení na našem webu tvejatro.wz.cz.
Letos vznikl náš magazín FANZINE.cz. Co na něj říkáš? Co se ti na něm líbí nebo co tě na něm v poslední době zaujalo?
Teprve si na něj dělám názor, ale jen tak dál. Rozhodně se podívám spíše tam než na kulturní sekci známějších magazínů a novin na internetu. Zaujal mě nedávno jeden článek ze světa Star Treku, nebo aktuálně reportáže z FanCity, kam jsem se bohužel nedostal. Je dobře, že informujete i o akcích fanoušků.
Stále platí, že se rád zúčastníš příštího ročníku soutěže Fantastická povídka, pokud najdeš čas a nápady na nějaký sci-fi příběh během psaní diplomky?
O nápady by nouze nebyla, horší je dát je dohromady tak, aby se dobře četly. Takže jestli něco kratšího zvládnu dotáhnout do konečné podoby, se kterou budu spokojený, určitě to zkusím.
