3 fotky 
Proč řadíme Jana Dubravia k humanistům, jakými díly se zapsal do povědomí zahraničních zemí, co měl společného s Václavem Hájkem? Odpovězte si na tyto otázky s Topzine.cz článkem věnovaným Dubraviovu dílu!
Autor se podobně jako Václav Hájek netrápí historiografickými nepřesnostmi, Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Jak bylo upomenuto v předchozím článku o Janu Dubraviovi, bylo jeho dílo ovlivněno setkáváním s celou řadou přátel. Mezi ně patřil například Kašpar Ursin Velio, Jan Šlechta, Georgie Sibuta, Stephan Taurin, Šimon Ennia, Jan Jílek a další. Nejblíže měl však Dubravius k humanistovi Thurzovi, pro kterého řadu let pracoval. K latinsky píšícím humanistům se přihlásil spisem Martiani Foelicis Capellae De nuptiis Mercurii et Philologiae, kde prokázal solidní textologické práce, typické pro úsilí humanistů.
V Argumentu Nuptiarum se zamýšlel nad problémy alegorie a jejího výkladu. Tyto úvahy o alegorii byly pouze přípravnou fází na další dílo (Theriobulii), které ukazuje, že studijní a badatelské úsilí, typické pro tehdejší olomoucké humanisty v učené společnosti Sodalitium Maierhovianum, bylo Dubraviovi vzdáleno. Spis Theriobulia (Rada zvířat) je souborem rad nastupujícímu králi Ludvíku Jagellonskému o tom, jak by měl na místě panovníka postupovat při správě státu. To jasně ukazuje, že Dubravius vždy směřoval od teorie k životní praxi.
Jak si vyložit Českou historii v pojetí Dubravia?
Do světového povědomí se dostal hospodářským spisem De piscinis (O rybnících), v němž věrně zachytil poměry v nejvýznamnějším odvětví tehdejšího hospodářství. Za to se mu dostalo ohlasu nejenom v 16. a 17. století, ale dokonce i ve století 19. a 20. Historické dílo Historiae regni Boiemiae (Česká historie) uzavřelo Dubraviovu literární činnost. Je snahou vypsat dějiny Čech, ovšem usiluje o vyvození praktických závěrů pro soudobý politický život země. Lze proto souhlasit se zjištěním starších badatelů, že jde o dílo podle předlohy kronik Eneáše Silvia, Václava Hájka z Libočan a dalších autorů, přestože má tato souvislost určitá omezení.
V díle O rybnících autor zachycuje stav tohoto hospodářského odvětví, Foto: Jana Roszková
Dubravius pracoval podle Svobody s předlohami s jistou mírou kritičnosti, dílo mělo podle něj podobné poslání jako Rada zvířat, jež je věnována Ludvíkovi. V ní mluví zvířata a radí králi, jak si má v různých situacích počínat. V České historii k Maxmiliánovi mají promluvit činy českých králů, vojevůdců, slavných lidí. Má to být učebnice mravů a zvyků českého národa, zrcadlo, v němž by král viděl přednosti a chyby svých předchůdců.
To je ostatně důvod, proč se autor nestará o přesné vymezení časových událostí, v celém díle jsou pouze dva letopočty. Nejde však o tyto nepřesnosti, neboť cíl díla nebyl historiografický. To, co je načato v Radě zvířat, Česká historie rozvádí, převádí do souvislého toku vyprávění, jehož cílem je podat příklady pro praktické jednání panovníka. Dubravius navíc eliminoval falešné výklady, jako je například nadpřirozeno, pověry a nedoložené legendy.
Co si o jeho tvorbě pamatovat?
Dubravius psal didaktické básně, odborné spisy, specificky pojal historické dílo podobně jako Václav Hájek z Libočan. Jeho témata se dotýkají hospodářství a politiky, prolínají se ale i s náboženskými a morálními otázkami. Celým jeho dílem se prolíná jednotící princip, a to sice jeho vztah k životní praxi, snaha vytěžit z historie i současnosti poučení o tom, jak co nejlépe uspořádat soudobý stát. Nejjasněji se tato tendence projevuje v Radě zvířat, které je věnován samostatný článek na stránkách Topzine.cz. Doufám, že vás dnes Dubravius překvapil stejně tak jako mě!
Zdroj: Jan Dubravius. Theriobulia – Rada zvířat. Praha: Academia 1983
