Dubraviova Rada zvířat je jednoznačně nejvýznamnějším spisem tohoto autora. Soubor rad určených panovníkovi připomíná známý spis renesančního spisovatele Machiavelliho. Ačkoliv v jeho díle zvířata nemohla mluvit a už vůbec poučovat vládce o jeho rozhodnutích. Co moudrá zvířata panovníkovi radí?
Jaká je rada zvířat?, Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Dějový rámec tohoto díla není složitý. Jak bylo uvedeno v jiných článcích o tomto autorovi, jedná se o politické, hospodářské, ale i sociální rady do života vladaře, konkrétně rady panovníku Ludvíkovi. Kniha představuje beletrizovanou teorii řízení státu. Všímá si jej jako individua a formuluje požadavek na jeho lidské i vladařské schopnosti, jeho vztah k Bohu, ale především se soustřeďuje na jeho vztah k poddaným a způsob, jakým jim vládnout.
Máme zde tedy model ideální osobnosti vladaře, ale taktéž model ideálně fungujícího státu, který je ideově poznamenán humanistickým pojetím panovníka jako vzdělance. Spisem Rada zvířat byl vlastně sepsán požadavek kolektivnějšího způsobu vlády, v níž panovník není jen vládcem z boží milosti, naopak je tím, kdo je hloubkou vzdělání a vlastnostmi nejlépe připraven k vládnutí.
Co zvířata panovníkovi poradila?
Širší prostor je věnován radám ke vztahu panovníka k poddaným. Například podíl občanů ve vládě, trestní pravomoc vůči poddaným a podobně. Tyto rady zdůrazňují nutnost péče o lid v područí mocnářova vlivu, která je Dubraviovi základním požadavkem pro výkon panovnické moci. Varuje před nezákonným obohacováním, požaduje trvalý mír. Základem vlády by měl být pevně ustanovený sbor rádců:
„…Nejprve o to dbej,
aby směl kdokoliv říci své
mínění, a takto založíš
svou vládu na pravdě.“
Další závažnou část tvoří rady, v nichž se Dubravius zaobírá přímo řízením státu, teorií a praxí jeho správy. Zabývá se mírovým budováním státu, politickým a diplomatickým jednáním, dodržováním právního řádu, výcvikem vojska, bojovými operacemi a chováním na dobytém území. Některé z těchto rad nezůstávají jen v teoretické rovině, odkazují ke konkrétním politickým událostem, které Dubravius zažil a znal nebo se na nich podílel. Hlavní myšlenkou zůstává požadavek mírového řešení sporů uvnitř království.
Formální stránka Theriobulie
Spis byl pozitivně hodnocen teprve ve 30. letech 20. století. Přitom paradoxně sám autor odkazuje na starší předlohu díla, Novou radu Smila Flašky z Pardubic. Přesto je z Rady zvířat patrný ojedinělý přístup ke zvolenému tématu a kompozici v rámci žánru. Dubravius zde uplatnil dualistickou kompozici, tedy rozdělil dílo na dvě části, které jsou od sebe oddělené hostinou sněmujících a krále.
Rada zvířat by rozhodně neměla chybět v královské knihovně, Zdroj:sxc.hu
Hostina také odděluje rady do života panovníka (týkající se správy státu, právních otázek, jednání krále jako vládce, vztah krále k bohu) a rady do jeho osobního života (jak má žít v soukromí, vojenské otázky, vztah k náboženským sporům). Přestože není rozdělení zcela striktní a vnější odůvodnění se opírá o fakt, že měl Ludvík dvě království, je velice pravděpodobné. Dualismus je zakomponován i v samotné povaze rad: Jeden soubor rad se vztahuje na vztah panovníka k bohu, druhý na vytvoření ideálního modelu vztahu panovníka a poddaného.
Stojí za přečtení?
Byť mě nenapadá žádný rozumný důvod, proč si knihu přečíst, nejste-li zrovna dospívajícím princem, princeznou či politikem, myšlenka mírového řešení je stále aktuální. Diplomatické texty pocházející „z první ruky“ veleúspěšného diplomata jsou více než důvěryhodné, a pokud hledáte inspiraci do svého příštího politického života, možná se vám bude některá z jeho rad hodit. Beletristické uspořádání textu oživené promluvou zvířat je nápadité, takže by vás nemělo čtení nudit. Vy ostatní si jej můžete s klidným svědomím zařadit do dalšího šuplíčku českého humanismu.
Zdroj: Jan Dubravius. Theriobulia – Rada zvířat. Praha: Academia 1983
