Činohru s rodinným námětem předvedlo TAK Theater Liechtenstein a jmenuje se Dědictví. Hra lichtenštejnského autora Sebastiana Frommelta pojednává o trojici bratrů a jedné manželce, kteří se schází po smrti matky, aby uspořádali dědické záležitosti.
Adrian Furrer ztvárnil negativní postavu nenávistného manžela
Nejmladší z bratrů Bernie trpí autismem. To je po celou první polovinu Dědictví hlavním tématem. Manželka nejstaršího bratra Daniela Katja se k Berniemu dokáže chovat ohleduplně, stejně jako její švagr Alex.
Naopak Daniel svádí na Bernieho i to, za co chlapec nemůže. Zprvu se zdá, že Bernie žije zcela mimo realitu. Ukazuje se však, že má schopnost chápat více, než se zdá.
Daniel reprezentuje negativní postavu. Je hysterický, všechny okolo sebe obviňuje, uráží a chová se nepříjemně. Je přesvědčen, že rodinu postihla dědičná kletba, kvůli které po dvanáct generací umírají její synové nepřirozenou smrtí. Přátelský a lehkovážný Alex se snaží fungovat jako tmel, hledat cestu k usmíření mezi znesvářenými členy rodiny, aby se ale nakonec i on musel zúčastnit hádek.
Inscenace patří ke klasickým rodinným dramatům
Dědictví má klasické směřování od poměrně poklidných konverzací u rodinného stolu, přes vypjaté hádky až k závěrečné tragédii, která vyústí v Katjin a Bernieho odchod. Některé otazníky ale divákovi zůstaly i po poměrně silném zakončení inscenace.
Co všechno kromě dopisů vlastně Bernie v krabicích schovával? Neměl ten, kdo byl celou dobu prezentován jako negativní postava, nakonec pravdu? A proč je tedy konečné neštěstí jeho vinou, když to byl on, který před ním celou dobu varoval?
Thomas Beck jako Bernie vnášel do inscenace překvapení
Hodnotové pojetí postav se odvíjí jednoduše podle toho, zda jsou hodní nebo zlí na Bernieho. Poměrně časté zpodobnění tělesně nebo duševně postižené postavy jako indikátoru charakteru lidí může vypadat zajímavě, avšak zde v některých aspektech přece jen skřípe.
Výborně zahrál Thomas Beck roli autistického Bernieho, se kterým divák soucítil a měl ho rád. Ačkoliv mluvil nesrozumitelně, provokoval a nakonec zabíjel. Oba starší bratři a jejich vzájemné rozpory se staly tématem druhé poloviny hry. Bohémského Alexe ztvárnil René Schnoz možná až křečovitě free. Daniel, jako neurotický čtyřicátník bojující s neúspěchem v podnikání, odpovídal všeobecné představě, kterou o tomto typu lidí máme.
Celou rodinu stíhá kletba. Jak z toho ven?
Manželka Katja, po celou dobu stále na odchodu, měla jako hlavní poslání vložit do inscenace ženský prvek, a případně ještě více zdůraznit některé rozpory mezi dvěma staršími bratry. Neškodilo by však, kdyby se projevovala výrazněji. Gisela Aderhold dala postavě spíše rozměr manželky v domácnosti, než sebevědomé ženy opouštějící tyranského manžela.
Konvenční volba scény i kostýmů odpovídala tematice inscenace. Nikdo neoblékl nic jiného, než co vidíme na většině lidí tohoto věku a postavení. Scénu představoval stůl a zeď, do které si Bernie schovával svoje tajné krabice. Hudba zazněla ze záznamu jednou, při vzpomínce na Danielovu mládežnickou kapelu.
Dědictví nevynikalo, ale jeho nevýraznost nenudila natolik, aby si nezasloužilo uznání.
Dědictví
TAK Theater Liechtenstein
V rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka
Autor: Sebastian Frommelt
Režie: Sebastian Frommelt
Hrají: Gisela Aderhold, Thomas Beck, Adrian Furrer, René Schnoz
Hodnocení: 60 %