Menu
TOPZINE.cz
Literatura

Křížové cesty: Není důležité, kde žiješ, ale jak

Eva Marková

Eva Marková

12. 8. 2010

KOLÁŽ: KavárnaTvorbu studentů Literární akademie Josefa Škvoreckého sleduji již delší dobu. Číst knihy napsané studenty vysoké školy pro spisovatele je svým způsobem dobrodružné. A dobrodružné jsou i některé příběhy českých emigrantů ve Švýcarsku, které studenti LA zaznamenali pod vedením Lenky Procházkové do knihy nazvané Křížové cesty (Kreuzwege).

KOLÁŽ: Kavárna

Kavárna, Autor: Marián Luha, Topzine.cz

Knihu Křížové cesty tvoří texty jedenácti studentek Literární akademie, doplněna je prologem Heleny Kanyar Becker, jenž čtenáře krátce seznámí s děním v Československu v letech 1968-1989 a jenž otevře tematiku vlny emigrací z Československa do Švýcarska po roce ´68. Kniha je bilingvní, německý překlad pořídila Hella Vokounová.

Dr. Phil. Helena Kanyar Becker je slavistka, historička východní Evropy a historička umění, od r. 1969 žije ve Švýcarsku. Promovala v Praze i v Curychu.

Křížové cesty – Kreuzwege

FOTO: Švýcarská vlajka

Vlajka Švýcarské konfederace, Zdroj: wikipedia.org

Příběhy českých emigrantů ve Švýcarsku (jak zní podtitul knihy), to jsou opravdu křížové cesty. Cesty do země neznámé a zaslíbené, cesty trochu zoufalé a trochu ze zoufalství. Útěky do země helvétského kříže však nebyly vždy jednoduché. Jednoduché to však není ani s názvem knihy – ta má totiž dva podtituly. Jeden z nich jsem již zmínila, ten druhý je o poznání delší: Příběhy lidí, kteří opustili vlast bez naděje na návrat. Ten se však uskutečnil.

Studentky Literární akademie zpracovaly příběhy jedenácti českých rodáků, kteří emigrovali do Švýcarska. Z autentických rozhovorů, které proběhly v akademickém roce 2008/2009, pak vznikl tento sborník, a to v rámci semináře tvůrčího psaní vedeného Lenkou Procházkovou. Vydání sborníku finančně podpořilo Velvyslanectví Švýcarské konfederace v ČR.

Co v knize najdeme?

Přestože podkladem pro vznik textů v knize byly autentické rozhovory s emigranty, nemyslím si, že bylo nutné, aby sedm z jedenácti příběhů bylo ve formě rozhovoru (čtyři z nich jako klasické dialogy zpovídající-zpovídaný, tři z nich jako prozaizované rozhovory psané er-formou). Že by to bylo kvůli tomu, že se na Akademii nestuduje jen tvůrčí psaní, ale také publicistika?

KOLÁŽ: Noviny

Kam až dohlédne novinář?, Autor: Marián Luha, Topzine.cz

Sedm rozhovorů je doplněno čtyřmi povídkami: tři z nich jsou psány er-formou, jedna z nich je vyprávěním v ich-formě. Celý sborník je uzavřen epilogem Martiny Špatné – jedné ze studentek, potažmo autorek rozhovoru. Dvoustránkový epilog příjemně shrnuje celou problematiku emigrantské vlny z Českolovenska do Švýcarska na přelomu 60. a 70. let. (Hnidopišsky by se dalo podotknout, že prolog by mohl stát na místě epilogu a obráceně).

Blýskání na časy

Z celého sborníku mne nejvíce zaujala povídka Heleny Štichové nazvaná Čtvero zastavení – příběh matky, která se čtyřmi dětmi odešla přes Norimberk a Rakousko do Švýcarska. V Čechách nechala manžela a devatenáctiletou dceru Ivetu, která emigrovat nechtěla. Autorka velmi citlivě pracuje s pocity matky, která učinila takto zásadní rozhodnutí. Povídka má však dva vypravěče: tím druhým je dcera Věrka, jež reflektuje útěk z pozice dítěte.

Teprve na konci své cesty Tereza konečně dospěla k poznání a pravdě, kterou dosud jen tušila: že člověku je vlastní osobovat si právo na svobodné uskutečnění své existence. Že je mu vlastní právo na důstojnost. Protože váha člověka není dána okolím, ale je přímo úměrná váze, kterou člověk sám sobě přikládá. A Tereza si života vážila příliš na to, aby ho nechala skomírat v cele totalitního Československa.

Jedná se o povídku krátkou, ale po obsahové stránce velmi hutnou. Text je rozdělen na čtyři části, a to podle počtu zastávek cestou do svobodné země, Švýcarska. – Heleně Štichové se podařilo vytvořit psychologickou skicu, v níž popisuje momenty velmi drásavé a bolestné (patří mezi ně i chvíle, kdy si malá Věrka uvědomí, že i její matka je křehká a zranitelná), avšak bez patosu a sentimentu.

Další slibné počiny

FOTO: Křížové cesty

Křížové cesty, Zdroj: archív nakladatelství Prostor

Ještě dvě povídky ze sborníku by jako literární dílo uspěly. Labutí zpěv Karolíny Vyskočilové a ich-formou psaná povídka Terezie Haukové. Ta první kvůli snaze autorky vytvořit příběh, v němž se reálné prolíná s fiktivním, ta druhá kvůli poselství, jenž je v povídce obsažené a jenž se zrcadlí už v názvu povídky: Není důležité, kde žiješ, ale jak.

Karolíně Vyskočilové se však nepodařilo udržet otěže příběhu pevně v rukách. – Paní Dáša sedí v křesle a pouští si rádio, kde vysílají její oblíbený příběh na pokračování. Hlavní hrdinka rozhlasové hry se jmenuje stejně jako ona: Dáša.  A my se v tom jako čtenáři začínáme ztrácet… Při troše soustředění se však z tohoto textu vyklube příjemné, citlivé vyprávění.

Povídka napsaná Terezií Haukovou je půvabná tím, že se jí podařilo zachovat sdělení, které do příběhu bezpochyby vložila sama žena, o níž se píše, a přitom se autorka vyhnula patosu a nostalgii.

Nejen překladatelské oříšky

Vzhledem k tomu, že poetika jednotlivých autorek se lišila a mnohdy nevykazovala žádné povšimnutí hodné rysy, je těžké hodnotit překlad. Troufám si však říct, že se Hella Vokounová svého úkolu zhostila vskutku dobře.

KOLÁŽ: Psací potřeby

Psací potřeby, Autor: Marián Luha, Topzine.cz

Zatímco překladu bych neměla co vytknout (ano, při podrobné analýze bychom určitě narazily na mnoho drobných překladatelských problémů – při porozumění textu však tyto případné chyby nijak nevadily), mrzí mne, že český text nikdo pořádně (rozuměj pozorně) nezredigoval. V povídce Heleny Štichové například místy zůstalo původní jméno hlavní hrdinky příběhu (chvilkami tedy v příběhu vystupuje Taťána namísto Terezy). Stejně tak by bylo vhodné sjednotit psaní slova Schwytzerdutsch.

Potěšil jste mě…

Ačkoli ve mně sborník Křížové cesty nevzbudil naději na to, že právě tento seminář tvůrčího psaní dá Česku jedenáct bravurních vypravěčů, přesto mne potěšil. Zaprvé proto, že během pročítání sborníku čtenář vstřebá obrovské množství informací o Švýcarsku, stejně jako o dění v Československu po r. ´68. Jednotliví emigranti zároveň nastavují zrcadlo našim životům, poskytují nám pohled na Česko tzv. zvenku. Velmi se mi líbí i bilingvní řešení knihy – je potřeba, aby tyto příběhy byly čitelné i pro jejich případné zahraniční čtenáře.

Křížové cesty by byly skvělým dodatkem k učebnicím dějepisu; na malém prostoru se jasně popisuje, co se dělo v Evropě 2. poloviny 20. století. A při hodině dějepisu trocha té stylistické nedokonalosti a patosu nevadí.

Název český: Křížové cesty
Název německý: Kreuzwege
Editorka: Lenka Procházková
Rozměry: 200 x 120 mm
Vazba: brožovaná
Vydalo: nakladatelství Prostor, Praha 2010
Doporučená cena: 250,-Kč

Hodnocení: *** (65 %)

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Křížové cesty: Není důležité, kde žiješ, ale jak