3 fotky 
Neměla lehký život, snad i proto nehraje v moc veselých filmech. Ale právě snímky jako Hořký měsíc nebo Anglický pacient udělaly z Kristin Scott Thomas světovou hvězdu.
To jsou typické role Kristin Scott Thomas – věčně ustarané ženy. Zdroj: distributor filmu
Když se vydáte do kin na Lov lososů v Jemenu, uvidíte v něm Kristin Scott Thomas v roli životem protřelé tiskové mluvčí anglické vlády. Byť je její postava pojata s určitou nadsázkou, těžko by se pro ni hledala lepší představitelka než právě Thomas – žena, která toho už dost zažila.
A nebyly to vždy jen příjemné chvíle. Narodila se 24. května 1960 v městečku Redruth na jihozápadě Anglie. Když byly malé Kristin čtyři roky, její otec, pilot královského námořnictva, zemřel při leteckém neštěstí.
Dvakrát do téže řeky nevstoupíš, lze opakovat jako mantru, kterou však matka budoucí herečky neposlechla. Znovu se vdala, znovu za pilota… a šest let po smrti prvního manžela i on zahynul v podobné letecké tragédii. To by poznamenalo i drsné povahy – a co teprve citlivou desetiletou Kristin.
[youtube_660]69cGkcHEfuU[/youtube_660]
„Byla jsem ztracená,“ říká. „Nikdo o těch tragédiích nemluvil. Naše rodina patřila k námořnictvu a tam se takové věci stávají pořád. Musíte jít dál – ale bylo to dost těžké. Trauma.“ Thomas se uzavřela do vlastního světa. Těžko navazovala skutečná kamarádství, a tak si vytvořila imaginární přítelkyni Wendy. „Byla z velmi bohaté rodiny a její rodiče měli Rolls-Royce.“
Cítí se jako Francouzka
Původně se Thomas měla stát učitelkou divadelního herectví, nakonec ji však začalo lákat samotné hraní. O to krutější pro ni bylo tvrzení, že nikdy dobrou herečkou nebude, které na škole uslyšela. V 19 letech se sebrala a odjela do Paříže pracovat jako au pair.
Francie jí přirostla k srdci. Naučila se plynně jazyk, dnes má i francouzské občanství a sama říká, že se považuje více za Francouzku než Angličanku. V Paříži vystudovala École nationale supérieure des arts et techniques du théâtre, tedy divadelní školu, a první role začaly pozvolna přicházet.
Thomas, Robert Redford a další posmutnělý příběh – Zaříkávač koní.
Po řadě účastí v televizních filmech a seriálech Thomas naplno zazářila ve velkofilmu Romana Polanského Hořký měsíc (1992). V mrazivém dramatu si zahrála mladou manželku, která cestuje se svým mužem (Hugh Grant) na výletní lodi a narazí na zvláštní francouzsko-americký pár. Než plavba skončí, vztahy na lodi se hodně zašmodrchají.
O dva roky později se Thomas potkala s Grantem znovu, v hořké komedii Čtyři svatby a jeden pohřeb. Film o partičce přátel, kteří se opakovaně potkávají na svatbách, byl dokonce nominován na dva Oscary. Jenže uspět v kategorii Nejlepší film proti Forrestu Gumpovi, případně v nejlepším scénáři proti Pulp Fiction, to byl příliš těžký oříšek.
Jedna svatba a jeden rozvod
Tanec kolem Oscarů tím pro Thomas ale nekončil. V roce 1996 si zahrála hlavní roli ve veleúspěšném filmu Anglický pacient. Snímek obdržel devět sošek, u Thomas však zůstalo jen u nominace. Přesto šlo o film, který částečně reflektoval její život. „Je to příběh o ztrátě a o pocitu opuštění,“ říká. „Ten jsem si v dětství prožila.“
[youtube_660]ydWPitJCwDQ[/youtube_660]
Od tragédií pryč, to snad 51letou herečku nepotkalo v životě nic šťastného? Ale ovšem: jistě tím byla svatba s francouzským gynekologem Francoisem, kterého si vzala v roce 1987. Když o něm Thomas mluvila, označovala ho jako „skálu“. Pomáhal jí z depresí, zbavil ji pocitu osamělosti. Jenže ani tenhle příběh neskončil úplným happy-endem. Pár sice měl tři děti, jenže v roce 2005 se rozvedl. Způsobila to i aféra Thomas s o 14 let mladším hercem Tobiasem Menziesem.
Rozvod herečku zasáhl, ale cítila se po něm svobodnější. Vystřídala více partnerů a tvrdila: „Konečně mohu být matka, jaká chci, žena, jaká chci a herečka, jaká chci.“ Zůstala však herečkou melancholických rolí, respektive právě s nimi dosáhla největšího uznání. Ať už za zoufalou matku Annie v Zaříkávači koní, která se marně snaží zbavit svou dceru následků vážné nehody, nebo mlčenlivou Juliette v Tak dlouho tě miluji, která byla za vraždu svého dítěte odsouzena na 15 let do vězení.
Role schopné a sarkastické tiskové mluvčí v Lovu lososů v Jemenu tak budiž jednou z mála výjimek. „Takové role mi jdou. I když bylo těžké většinu scén odehrát sama, často jsem jen mluvila do telefonu,“ popisuje. Ale co by se svými zkušenostmi zahrát nezvládla…
