Ve třetím díle seriálu o jednom z nejznámějších spisovatelů světového hororu se po sedmdesátých a osmdesátých letech podíváme na přelom dvacátého a jednadvacátého století. Povíme si o Zelené míli, Srdcích v Atlantidě, Pulsu či autorových memoárech O psaní.
Jak už jsem se zmínil v minulém díle našeho malého seriálu, devadesátá léta jsou dobou, kdy se Stephen King umírnil a zároveň nabral nový dech. Za sebou už má kolem třicítky knih, na kontě se skví obrovská částka, stojí na vrcholu své slávy i možností, oslavil čtyřicáté narozeniny a po dlouhých letech se zbavil alkoholismu a drogové závislosti. Co udělá? Rozhodne se, že začne psát méně freneticky, opustí doby, kdy byl schopen ročně vydat dva až tři tituly, a začne experimentovat. Místo již napsaných klasických děsivých příběhů, kterým my budeme o pár let později říkat „ty pravé kingovky“, se vrhne do nových šíleností, odhalování, kam až může jeho fantazie zajít, a také do práce na monumentálním cyklu Temná věž.
Minule jsme se podívali na romány Needful Things, Gerald’s Game a Dolores Claiborne společně s povídkovými sbírkami Four Past Midnight a Nightmares & Dreamscapes, které vydal Stephen King mezi lety 1990 a 1993. V následujícím roce autor vypouští na trh novou knihu s názvem Insomnia (1994, č. Nespavost, Melantrich 1997). Ta se stejně jako román To odehrává v městečku Derry, tentokrát se však setkáváme s hrdinou Ralfem, jenž nemůže spát kvůli svým děsivým snům. Vídá v nich totiž své sousedy a přátele z okolí, kteří se pomalu mění v démony. A co je horší, ty výjevy se pomalu začínají stávat skutečnými…
O rok později následovala kniha Rose Madder (1995, č. Rose Madder, Beta 1997) o mladé Rose, jejíž sadistický manžel pracuje jako policejní detektiv. Po dlouhé době, kdy se nechá manželka utlačovat, se nakonec rozhodne, že někam uteče. To se jí splní, když v malém antikvariátu koupí podivný obraz starověké kněžky v růžovém rouchu na pozadí pohanského chrámu. Ve stejném roce vychází samostatně povídka Umney’s Last Case, která se již objevila ve sborníku Nightmares & Dreamscapes.
Po nějaké době snížených čtenářských ovací se King na piedestal slávy vrátil v roce 1996, kdy vydal román The Green Mile (č. Zelená míle, v šesti svazcích Beta 1997 – 1998, dohromady Beta 2005 a 2008), který původně vyšel v šesti po měsíci uvolňovaných částech (The Two Dead Girls, The Mouse on the Mile, Coffey’s Hands, The Bad Death of Eduard Delacroix, Night Journey a Coffey on the Mile), ale nakonec byl shrnut do úspěšné knihy, podle které byl natočen i film. Příběh vypráví o dvou vězních v žaláři v Cold Mountain, kteří mají možnost sledovat, jak jeden po druhém odcházejí po Zelené míli muži na smrt v elektrickém křesle.
Ve stejném roce vyšla i volně propojená dvojice románů Desperation a The Regulators (č. Beznaděj a Strážci zákona, Beta 1998), z nichž druhou jmenovanou vydal King pod pseudonymem Richard Bachman. V Beznaději se ocitáme v nevadské poušti ve městečku, kterým každý jen projíždí a nikdy se nezastavuje. Právě tady ze samotné krajiny povstává děsivé zlo. Ve Strážcích zákona naopak navštěvujeme horké letní odpoledne v Ohiu. Z kopce se tu náhle rozjíždí červená dodávka, která rozpoutá masakr.
V roce 1997 vychází kromě čtvrtého dílu Temné věže Wizard and Glass (Čaroděj a sklo) také prozaicky pojmenovaná sbírka povídek Six Stories (Šest příběhů), která v češtině dosud nevyšla. V následujícím roce přichází King s románem Bag of Bones (1998, č. Pytel kostí, Beta 2000) o slavném spisovateli Miku Noonanovi, který ztratil tragicky ženu a s ní i nenarozené dítě. O to urputněji se ujme mladé ženy Mattie, která ovdověla a jejíž movitý tchán jí chce připravit o dcerku. Ukazuje se však, že hrdinova stará i nová láska mají mnoho společného.
V roce 1999 vychází knih hned několik. Mimo povídku The New Lieutenant’s Rap a scénář k minisérii Storm of the Century vychází krátký román (či spíše novela) The Girl Who Loved Tom Gordon (č. Holčička, která měla ráda Toma Gordona, Beta 2000), vyprávějící o děvčeti, které se ztratilo v hlubokých lesích na pomezí USA a Kanady. Ačkoliv se snaží přežít, osud, a možná něco temnějšího, jí hází klacky pod nohy. Zde využil King svou lásku v amerických sportech. Nejvýraznějším počinem roku je však sbírka volně provázaných povídek Hearts in Atlantis (č. Srdce v Atlantidě, Beta 2001), která vyvolala mezi autorovými fanoušky zuřivé diskuze. Autor tu zcela zapomíná na svůj obvyklý žánr a místo toho vypráví ve čtyřicetiletém rozmezí o osudech generace květinových dětí. Ačkoliv i tady se tu a tam objevují fantastické prvky, je to asi nejalternativnější Kingova kniha.
V roce 2000 byla autorova tvorba jen sporadická. Kromě audioknihy Blood and Smoke, nedokončeného příběhu The Plant, který vyšel jako e-book, a souboru fikce i non-fiction Secret Windows, vychází kniha O psaní. Ta je syntézou Kingovy autobiografie a návodu pro začínající spisovatele. Na dvou stech stranách se tu autor věnuje tomu, jak píše, proč píše, proč píše o tom, o čem píše a tak dále. Tyto memoáry byly fanoušky přijaty poměrně kladně, ačkoliv samozřejmě nezaznamenaly takový úspěch jako nejslavnější romány.
Následujícího roku vychází dvě tlusté knihy – Dreamcatcher (2001, č. Pavučina snů, Beta 2002) o čtveřici mužů, kteří se každoročně vrací do chaty v mainských lesích, aby zde lovili (jednoho dne kolem projde muž, který mluví o světlech na obloze, a ukáže se, že přátelé jsou vtaženi do souboje se stvořením z jiného světa), a Black House (sp. Peter Straub, č. Černý dům, Beta 2003), pokračování dvacet let starého románu Talisman, kde se zestárlý Jack Sawyer opět propadá do světa Teritorií a do své vlastní minulosti, tentokrát, aby vyřešil sérii vražd v okolí.
V roce 2002 vychází From a Buick 8 (č. Z buicku 8, Beta 2003), jenž vypráví o pensylvánských policistech, kteří objeví starý Buick, jemuž zmizel majitel u čerpací stanice. Ukazuje se, že kufr a dveře auta se občas otevírají do jiné dimenze zabydlené podivnými tvory. Ve stejné době vychází i sbírka povídek Everything’s Eventual: 14 Dark Tales (č. Všechno je definitivní, Beta 2003 a 2008) obsahující příběhy jako Autopsy Room Four, October 31, All That You Love Will Be Carried Away, The Little Sisters of Eluria, Everything’s Eventual, 1408 nebo Riding the Bullet.
V Kingově bibliografii jsme se právě dostali až do roku 2002 a teď se zase o čtyři léta vrátíme. V létě 1999 totiž autor prodělal závažnou automobilovou nehodu. Kráčel tehdy po Route 5 nedaleko svého domova a byl sražen dodávkou, jejíž řidič nedával pozor na vozovku kvůli neuvázanému psu opodál. King utrpěl těžká zranění a byl převezen do Central Maine Medical Center v Lewistonu, kde strávil tři týdny a prodělal pět operací, jež měly za cíl zmírnit jeho zranění. Ta se sestávala s několikrát zlomené levé nohy, zlomené pánve, naražené lebky a deformaci pravé plíce. King se nakonec zotavil a po nějaké době se i vrátil ke psaní. Jeho momentálním rozpracovaným románem bylo Z buicku 8, kde jedna z postav zemře v automobilové nehodě. To autor komentoval, že v tom nevidí nic nadpřirozeného a rozhodně ho to znepokojuje. Po dvou letech se však objevily následky autonehody (zánět plic) a King musel na chvíli přestat psát. Zatímco byl na léčení, jeho manželka přestavěla jeho pracovnu do podoby, v jaké by vypadala, kdyby autor před dvěma lety při havárii zemřel. To dalo Kingovi nápad na budoucí knihu Lisey a její příběh. V souvislosti se zánětem plic se také spekulovalo, zda King kvůli zdravotním problémům úplně neopustí psaní knih, ale sám autor na toto téma řekl: „Píšu, ale jde to o hodně pomaleji, než předtím. Přemýšlím, že jestli mne napadne něco hodně dobrého, rád bych to napsal, protože to pořád cítím jako produktivní a protože lidé to stále budou číst a povídat si o tom mezi sebou a s autorem. Moje síla invence se však zmenšila, stejně jako se zmenšovala v posledních letech.“
V letech 2003 a 2004 vychází poslední tři díly Temné věže, tedy Wolves of the Calla (2003, č. Vlci z Cally, Beta 2004 a 2009), Song of Susannah (2004, č. Zpěv Susannah, Beta 2005 a 2009) a The Dark Tower (2004, č. Temná věž, Beta 2006). Právě do předposledního dílu ságy zakomponoval autor i své zážitky z autonehody. Ale o tom příště.
V roce 2005 vychází non-fiction Faithful, korespondence mezi Kingem a jeho přítelem a taktéž spisovatelem O’Nanem o fotbalové sezóně Red Sox 2004, a román The Colorado Kid (Dítě z Colorada), z nichž ani jeden nebyl zatím do češtiny přeložen. Colorado Kid vypráví o dvojici novinářů, kteří se živě zajímají o dávnou vraždu neidentifikovaného muže na malém ostrůvku poblíž mainského pobřeží. Pětadvacet let po incidentu předloží tento případ mladému reportérovi, aby vyzkoušeli jeho vyšetřovací schopnosti.
O rok později vychází Kingovi romány Cell (2006, č. Puls, Beta 2006) a Lisey’s Story (č. Lisey a její příběh, Beta 2007) a sbírka komiksových povídek The Secretary of Dreams: Volume 1. Cell vypráví o Pulsu, který se šíří skrz mobilní telefony a během několika dní zničí celou civilizaci. Lisey’s Story zase o ženě, jíž nedávno zemřel autorsky úspěšný manžel. Když se po dlouhé době konečně donutí vyklidit jeho pracovnu, uvědomí si, jak velkou část společné minulosti vlastně vytlačila ze své mysli.
V roce 2007 vyšla dosud poslední Bachmanovka Blaze (č. Blaze, Beta 2008) o malém kriminálníčkovi, jehož život se změní ve chvíli, kdy potká mnohem zběhlejšího kumpána. Ten ho zasvětí do všemožných triků a poradí Blazeovi, aby unesl dítě z bohaté rodiny. Situace se však komplikuje, když George umírá a Blaze musí společně s obětí prchat zasněženými mainskými lesy. Tento román napsal King již dávno, ale byl dlouhou dobu schováván a vydán až v současnosti.
O rok později vychází, v Čechách připravovaná, sbírka povídek Just After Sunset (2008) a román Duma Key (č. Ostrov Duma Key, Beta 2008), který se zabývá příběhem o bohatém stavbaři, jenž často propadá záchvatům zuřivosti a výpadkům paměti po tom, co při nehodě na staveništi utrpí zranění mozku a přijde o pravou paži. Odjíždí se léčit na klidný ostrůvek Duma Key u floridského pobřeží, kde se začíná věnovat své staré vášni – malování. Ale na ostrově přebývá něco zlého, co oživuje jeho obrazy a dráždí představivost.
Letos vyšla v Americe sbírka povídek Stephen King Goes to the Movies obsahující již zfilmované autorovy povídky společně s komentářem, kde King tyto počiny hodnotí. Na podzim letošního roku však připravuje autor hlavní hřeb, přepracování svého starého nedokončeného románu Under the Dome, který by měl být spolu s Tím a Svědectvím Kingovou třetí knihou, která přesáhne tisícovku stránek. Mělo by se jednat o příběh několika lidí, které v malém městečku Chester’s Mill odřízne kupole silového pole.
Stephen King za celý svůj život napsal desítky knih, za které byl ověnčen nejen významnými cenami, ale hlavně čtenářským ohlasem. Jeho styl se vyznačuje především citem pro detail a vystupňování atmosféry, což dokáže udržet čtenářovu pozornost klidně po dlouhé stovky stránek. I to je dalším znakem Kingovy tvorby – obvykle je velice rozmáchlá, jen málo knih je kratších než 300 400 stran. S citem pro detail a atmosféru také souvisí časté vypichování popkulturních souvislostí, ať už se děj odehrává v jakékoliv době. Často se jedná o válku ve Vietnamu, ale odkazy mohou být i na různé filmy, televizní pořady, hudbu, věci denní potřeby či cokoliv jiného.
Častým znakem Kingových knih je i jakási provázanost, jež všechny spojuje. Fasnoušci už si zvykli, že některé tituly mají často společné vedlejší postavy či dějiště (např. městečko Castle Rock nebo Derry). Toto je patrné hlavně v sáze o Temné věži, ale nemalým dílem se vyskytuje i v ostatních knihách.
King sám o své tvorbě prohlašuje, že píše rád a nedokáže si představit, že by dělal něco jiného. Tvrdí, že často když začíná psát knihu, nemá tušení, o čem vlastně bude nebo dokonce jak skončí. To všechno přichází až s ubývajícími stránkami a slovy (dušuje se, že denně píše 2000 slov).
Tímto jsme dokončili Kingovu bibliografii a stručný životopis a v příštím díle ve čtvrtek 23. července se podíváme na dlouho slibovanou Ságu o Temné věži. Ačkoliv ságu představíme i nováčkům, budeme se spíše zabývat příběhem jednotlivých knih a jejich návazností na ostatní autorovu tvorbu.
