Koncert The Australian Pink Floyd Show v Praze nasadil Rogeru Watersovi laťku vysoko

!Fotogalerie!Takřka tříhodinová show tributové sestavy The Australian Pink Floyd zasáhla v úterý 1. února pražskou Tesla arénu. Nejslavnější hity Pink Floydů přilákaly do haly tisíce diváků. Pořadatelé slibovali kvadrofonní ozvučení i 3D vizualizace. Stálo to za to, nebo šlo jen o nafouklou bublinu těžící ze slavného jména?

Koncert The Australian Pink Floyd Show v Praze Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz

Kam až sahá nápodoba a kde začíná originální a osobitý tvůrčí přínos? Při pohledu na The Australian Pink Floyd Show je taková otázka na místě. Kapela těží z popularity původních Pink Floydů, svým ztvárněním je ale posouvá do jednadvacátého století.

Dominantní je důmyslné splynutí vizuální a hudební stránky. Kapela využívá nejnovější laserové 3D efekty, jež umožňují vnímat obraz podobně jako při návštěvě 3D kina (také za pomoci polarizačních brýlí). Pocit prostorového efektu ale není dokonalý a spíše ruší. Většina fanoušků nakonec stejně show sledovala bez brýlí.

I tak laserové paprsky, sugestivní osvětlení, kouřové efekty, videoprojekce a nafukovací rekvizity vytvořily atmosféru, jež s psychedelickou pinkfloidí hudbou nadmíru ladila. Pomalejší a omamnější instrumentální melodie střídaly hitovky jako Another Brick in the Wall, Money, Time nebo Comfortably Numb. A jejich podání? Precizní.

[album:https://www.topzine.cz/wp-content/uploads/dm-albums/cz-praha-hudba-koncert_the_australian_pink_floyd_show-01_02_2011/]

Kapela hrála nejslavnější písně bez sebemenšího zaváhání. Výrazná byla zejména kytarová sóla, jež svým břitkým a přesným zvukem naháněla mráz po zádech. Doprovodné světelné a prostorové zvukové efekty (cinkání peněz, přelet helikoptéry atp.) pak vyvolávaly pocit naléhavosti a příjemné nervozity. Vtáhly do středu dění.

Zpěváků bylo hned několik. A k nim ženské vokály na pozadí. Výsledek? Různé hlasové variace a jejich vzájemný mix představily klasické songy v novém světle. Skloubení specifické barvy hlasu s konkrétní pasáží písně dovolilo stupňovat její emoční náboj.

Celá show by si ale zasloužila jiné pojetí místa konání. Většina diváků seděla. Samotná aréna navíc vzhledem k velikosti pódia působila zbytečně prostorně. Být koncert v poloviční hale a s kotlem stojících fanoušků, účinky použitých výrazových prostředků by byly značnější.

Foto: Tereza Ticháčková, Topzine.cz

I otázka interpretace repertoáru Pink Floydů je pro fanoušky sporná. Má The Australian Pink Floyd Show věrně reflektovat originál, nebo by bylo lepší pojmout ho v úplně novém (jiném) kontextu, snažit se ho rozšířit, změnit a posunout dál?

Nabízí se srovnání s Bobem Dylanem, jehož současné koncertní verze klasických hitů zdaleka nepřipomínají originální studiové nahrávky (jak předvedl třeba na posledním koncertu v Praze). A je to na škodu?

The Australian Pink Floyd Show se tak spíše podobá představení Thriller Live, jež na podobné bázi interpretuje klasické hity Michaela Jacksona (i když s velkým důrazem na tanec). Show zůstává věrná originálu, ale zasazuje ho do nového velkolepého audiovizuálního prostředí. Vytěžuje popkulturní ikonu? Nebo ji jen uctivě respektuje a mytizuje?

Roger Waters (ani zbylí pinkfloyďáci) se za The Australian Pink Floyd Show určitě nemusí stydět. Umělci svoji práci zvládají perfektně. A dělají tím největší reklamu právě původním Pink Floydům i Rogeru Watersovi samotnému. V dubnu ho v Praze budeme mít hned dvakrát. Překoná revival své vlastní tvorby, nebo se pokloní před jejich pojetím klasiky?