Karel Hynek Mácha oslavil na Petříně 201. narozeniny

Jako už tradičně se 16. listopadu kolem sochy Karla Hynka Máchy na pražském Petříně shlukli příznivci poezie. V rámci literárního festivalu Den poezie se tu oslavily 201. narozeniny tohoto významného českého básníka.

Organizátoři Dnu poezie Bernie Higgins a Josef Straka u Máchovy sochy na Petříně, Foto: Martin Zborník

Už se nedozvíme, zda by se Karel Hynek Mácha rozzářil ve tváři, kdyby se dozvěděl, jak milý večer na oslavu jeho narozenin přichystali organizátoři Dnu poezie. Několik desítek svíček však minulou středu na Petříně ozářilo jeho sochu, u níž se četly básně. Poezie z pera Máchy i jeho básnických kolegů se dala vnímat prakticky všemi smysly – byla vtělená do majestátné sochy, do hlasů recitujících básníků, do zmrzlých konečků prstů, do vůně podzimu i do vína, které bylo hojně rozléváno.

Homosexualita v Máji

Celou akci sice nejprve oficiálně uvedl jeden z organizátorů Dnu poezie Martin Zborník, ale poté už záleželo na každém, zdali chtěl vystoupit a přečíst (nebo odrecitovat) svou či převzatou báseň. Jako první byla vyzvána k projevu autorka fan-fiction Lucie.

Autorka fan-fiction povídky o Máchově Máji Lucie, Foto: Martin Zborník

Dříve, než začala číst svou prózu, ve které se snažila vysvětlit některé zamlčené části Máchova Máje, představila autorka žánr povídky. Jednalo se o podkategorii fan-fiction zvanou slash, jejímž cílem není jen vymyslet jakoukoliv novou verzi již existujícího díla, což je záměrem obecné fan-fiction, ale odhalit potenciální homosexuální vztahy mezi originálními hrdiny.

Čtěte také: Festival Den poezie 2011 začal na hřbitově. Je zasvěcen Erbenovi

Lucie se zaměřila na nejasnou minulost loupežníka Viléma z Máchova Máje, a tak se diváci seznámili s novou postavou – s loupežníkem Hynkem. Hlavní dějová linie této prozatím nedokončené povídky se dá asi snadno odhadnout, zbytek ponechám vaší vlastní fantazii. Koho toto téma zaujalo, nechť určitě dorazí příští rok 16. listopadu večer na Petřín, protože Lucie slíbila, že povídku do té doby dopíše.

Jak správně číst Máchův Máj v čínštině?

Nezastupitelnou roli zde hrála vlastní tvorba několika neznámých autorů, jejichž nesmělost jim ani nedovolila prozradit umělecká či pravá jména. Byli tu však také již staří známí z předešlých akcí Dnu poezie, Tomáš Čada a Josef Straka. Navíc (jako již každoročně) navštívila v tuto dobu Máchovu sochu paní Jarmila, jejíž život se zdá být Máchou přímo prodchnut. Má totiž syna Hynka a čerstvě i synovce Viléma.

Velký ohlas přineslo také čtení Máje v různých jazycích. Asi by vás moc nepřekvapil anglický (jehož se velice ochotně ujala hlavní organizátorka Dnu poezie Bernie Higgins) nebo německý překlad, daleko zajímavěji už však zněl překlad francouzský. Iniciátor tohoto nápadu, pan Kozák, dále podotknul, že například polský překlad (až na úvodní verš) vůbec neexistuje.

Hřebem tohoto vystoupení byla však recitace Máje v čínštině a následná krátká přednáška pana Kozáka o správné čínské výslovnosti klíčových slov Máchova Máje: „být“ a „čas“. S mohutnými gesty vysvětlil, že obě slova znějí velice podobně, liší se pouze intonací vyslovení.

„Late evening, on the first of May—/ The twilit May—the time of love./ Meltingly called the turtle-dove, Where rich and sweet pinewoods lay.“

„C’était la fin d’un soir de Mai,/ Le premier Mai, le temps d’aimer./ Le tendre appel des tourterelles/ Montait dans la senteur des pins.“

„Giunto era maggio – ed era tarda/ la sera – e la pineta auliva./ Stagion d’amore! Nunzia schiva/ ne fu la tortora maliarda.“

„Era de noche, el primero de mayo,/ noche de mayo era, el tiempo de amar./ A amar en un fragoroso pinar/ al mundo invitaba un tortolo payo.“

„Bol pozdný večer – prvý máj –/ večerný máj – bol lásky čas./ Hrdličkin zval ku lásce hlas,/ kde bôrový rozváňal háj.“

„Bil pozen mrak je – prvi maj –/ večerni maj – ljubezni čas./ K ljubezni vabil grlic glas/ je tja v dehtečih borov gaj.“

(začátek Máchova Máje ve vybraných jazycích)

I přes nadšení pro Máchu a poezii obecně to však po více než dvou hodinách v chladném listopadovém počasí zatáhlo všechny zúčastněné do tepla domovů nebo do nedaleké hospůdky. Navzdory mrazu diváci odcházeli s hřejivým pocitem, protože jako snad každé setkání v rámci tohoto literárního festivalu, proběhlo i toto, možná díky nelpění na zbytečných oficialitách, ve velmi příjemné a přátelské atmosféře.