4 fotky 
!Exkluzivní rozhovor! Dlouholetý sen Jaroslava Parčiho mít vlastní podnik a zpívat se začíná naplňovat. Do toho pracuje na přípravě alba Latino, zpívá, moderuje a věnuje se dětem z dětských domovů. Povídali jsme si také o pěveckých vzorech a osobních vzestupech i pádech tohoto charismatického zpěváka.
Jaroslav Parči ve svém klubu Flash Foto: Marián Juskanin, TOPZINE.CZ
Kdy začala tvoje moderátorská a pěvecká kariéra?
V roce 2006 jsem se dostal do SuperStar a tam se to celé nastartovalo. Já jsem byl po SuperStar, jak bych to nazval, opožděný tím, že jsem nezareagoval hned na ten podnět Byl si viděn v televizi, makej na sobě. Doslova jsem zaspal.
Takže jsem ty čtyři roky nedal o sobě skoro ani vědět, možná sem tam nějaký ten festival. V zahraničí, to jsem byl viděn asi více, než tady, v České republice. A pak jsem si řekl: „Musím na sobě začít makat, už jsem dost zralý na to, abych mohl zpívat.“ Tak jsem dostával nějaké nabídky na akce, diskotéky, kluby, potom módní přehlídky. Ono to jakoby rostlo a dostal jsem se na obrovské festivaly do zahraničí.
Kam konkrétně?
To bylo v Bělorusku ve Vitěvsku. Hned na to jsem dostal pozvánku do Itálie na velký Gargano festival a vystoupily tam přede mnou takové hvězdy, jako například Sarah Connor. To byla pro mě taková hranice, jako že „jo, super, že se to posunulo.“
A teď úzce spolupracuji s Pepíčkem Čermákem, který mě chce dostat tento rok na dva festivaly do zahraničí. Uvidíme, co přijde dál. Věnuju se tomu. Zpívám po různých akcích, takže je možné mě vidět.
[youtube_660]nVljM9Uss4g[/youtube_660]
Absolvoval si také výuku zpěvu?
V SuperStar jsme měli právě jednu učitelku, která byla nejlepší, takovou sesterskou kolegyni pana Klezly. Já jsem šel tedy na Ježkárnu požádat ji o nějaké hodiny, jestli by se mi mohla věnovat. Ona mě vyzkoušela a říká: „Hele, Jaroušku, já se tady trápím s tvými kolegy, ale někdo to má zase od boha. Ty to od toho boha máš, ty umíš zpívat, máš správné dýchání, techniku dobrou. Když přijdeš s novou písničkou, tak ti zadarmo poradím. Ale je zbytečné tě tady hodiny trápit a věnovat se ti, když ty víš, jak tu hubu otevřít.“ Takhle mi to řekla.
Tak mě to potěšilo i trošku zklamalo, protože jsem čekal, že se budu učit a rozvíjet. Akorát mi řekla, abych uvolnil hlas. No a na tom jsem pracoval celou tu dobu a doma cvičím pořád. Doslova řvu.
Co na to sousedé?
V jednom bytě, kde jsem dříve bydlel, jsem trénoval v létě a otevíral okna, protože při otevřeném okně se nejlíp zpívá. Pak jsem šel do obchodu a taková stará babička, co bydlela vedle mě, tak přišla a říká: „Prosím vás, kdo si tam tak zpívá?“ Já jsem se ji začal okamžitě omlouvat jestli ruším a že trénuji… A ona odpověděla: „A to jste vy! No tak pokud takhle trénujete, tak trénujte dvacetčtyři hodin denně.“ Tak to mě potěšilo, to bylo super. Že oni prý vždycky otevřou okna a poslouchají.
Máš nějaký pěvecký vzor? A co vůbec posloucháš?
Já mám už dlouhá léta jako svůj pěvecký vzor Whitney Houston a Rickyho Martina. Protože tíhnu k těm latinským stylům a k temperamentu. Mariah Carey také, to jsou obrovské hlasy, obrovské vzory pro mě. Samozřejmě, je to také můj žebříček poslouchatelnosti pro mě doma.
V jistém období se hodně mluvilo o tvém prvním latino albu. Jak se tento projekt vyvíjí?
Mluvilo se o tom, vydal jsem neoficiální videoklip Latino s tím, že to je moje vlastní věc. Jarek Šimek, bývalý producent Ivety Bartošové, mi k tomu složil hudbu. Já jsem si to otextoval. Nápad byl víceméně náš společný, ale nepokračovalo to dál.
Já už mám poskládáno jedenáct, dvanáct věcí, které bych už mohl zadat na cédéčko a vydat ho. Ale ještě bych na to nespěchal, protože ono, jak se říká, vydáš jednu desku a je na tom jenom jeden hit. Já bych to chtěl pořádně vyšperkovat, aby ti posluchači, fanoušci a kamarádi byli s tím cédéčkem fakt spokojeni.
Na některých písních se podílíš autorsky. Kde čerpáš inspiraci?
Inspiraci beru hlavně ze života, protože život sám je příběh. Takže z mého života. Z toho, co mě potkalo.
Z pozitivních nebo negativních zážitků?
Já bych byl rád, kdyby to byly jenom ty pozitivní, ale kdybychom byli všichni jenom pozitivní, tak by ta vyrovnanost ve světě nebyla. Takže jsou tam i ty negativní, hlavně v těch pomalých skladbách.
Jaroslav Parči jako DJ
Máš nějaké rituály před vystoupením, bojuješ s trémou?
Já bych měl dávat spíš pozor na svůj hlas. Na to, abych byl čerstvý a nebyl unavený. I když v tomhle tempu je to hodně těžké. Nejlepší na hlas je dodržovat pitný režim. Ale nějaké rituály vyloženě nemám. Přijdu, zazpívám. Tréma tam vždycky je, hlavně na novém místě. Protože když se vracím na starší místa, tak ty lidi a publikum už znám. Když jdu ale na nové místo, tak tam ta tréma je, protože kdo nemá trému, ten je podle mě blázen.
Co ti popularita dala a co vzala?
Ta stinná stránka, to byl spíš ten záběr v Česko Slovensko hledá SuperStar. Jak jsem vystoupil v televizi a objevily se, jak už všichni ví, ty erotické fotky z minulosti. Tak jsem to musel prostě vysvětlit. Vysvětlil jsem to a dá se říct, od SuperStar už jsem se nepotkal s něčím takovým, že by mi to zase přilepili na čelo. Už se to tak nějak shodilo ze stolu. Jsem tomu rád a věnuji se zpěvu, takže jsem uznávaný jako zpěvák, určitě ne jako striptér.
Prozradíš nám něco o svých snech a plánech?
Teď se mi plní dlouholetý sen mít svůj vlastní podnik a zpívat. Nechci zanevřít na své zpívání, protože to je pro mě prioritou, vždycky bylo a bude. Takže teď veškerou energii budu směrovat na tyto dva body a uvidíme, jak to vydrží. Ale zatím to všechno funguje a jsem tomu rád.
Vidíme tě také na charitativních akcích…
Tomu se plně věnuji a úzce spolupracuji s dětskými domovy, protože já jsem byl také v dětství jeden rok v dětském domově. Takže vím, co ty děti prožívají, znám ten pohled těch dětí… Moc rád se s nimi stýkám, navštěvuji je, o Vánocích rozdáváme dárky. Sem tam je navštívím jen tak, zazpívám jim. Minulý rok jsem navštívil jedno zařízení pro děti s mentálním postižením. Ty děti se pak se mnou po koncertě loučily a brečely, objímaly mě, bylo to takové dojemné. I já jsem měl slzy v očích, v tomhle tom je to krásné a to bych neopustil. Ty děti to potřebují. Do budoucna se jim budu věnovat samozřejmě také.
Co tě poslední dobou potěšilo a co zklamalo?
Začnu tím, co mě zklamalo. Asi tím, že každý se mě teď na akcích ptá: „Máš někoho, nemáš někoho?“ To je hodně častá otázka. Jsem sám. Měl jsem pětiletý vztah, který skončil. Moc mě to nepotěšilo, ale ten druhý si vybral tu cestu, když odešel. Já to respektuji, takže v lásce prostě to štěstí není, nebo nevím… Trošičku už nevěřím na ten vztah, na lásku, protože to, co všechno kolem sebe vidím, je pomalu takový blázinec. Myslím, že vztahy dneska nejsou pro lidi tak důležité, jako bláznivý život se střídáním partnerů. To pro mě není. Já tím, jak mi chyběla rodina, potřebuji a vyžaduji ten vztah.
Ale co mě hrozně potěšilo, že mám své přátelé a mohl bych napočítat do pěti a ti přátelé, to vím, že se mnou tady budou vždycky, a to se nedá nahradit. Mám je moc rád.
Objevila se také kontroverzní fotka v Parlamentních listech. O co šlo?
Mně právě poslal jeden fanoušek odkaz na facebooku: „Podívej se, Jardo, co provedli.“ Tak jsem si to četl a titulek byl o vraždě cikána v Tanvaldu a u článku byla moje fotka přímo ze SuperStar. Vzbudilo to velice silnou reakci, co se to děje, proč jako, jestli vůbec žiju…
Tak jsem pak volal řediteli osobně a ten mi řekl, že to byl nějaký redaktor, který tu fotku použil, ale abych to nebral jako nic osobního. Ale já si myslím, že to až taková malá věc není, zveřejnit v takové souvislosti moji fotku, protože jsem veřejná osoba, jsem zpěvák a funguji tak. Přišlo mi to docela nefér a žádal jsem od nich veřejnou omluvu s mediálním prostorem. Ale toho jsem se od nich nedočkal. Pak jenom vyměnili fotku. Takže to bych rád zmínil, protože je to takové nefér.
Řídíš se nějakým krédem, které ti v těžkých chvílích pomáhá?
Já mám na to jedno slovo. Když jsem v úzkých, řeknu si vydrž a musím prostě vydržet.
