5 fotek 
Josef Linda byl český spisovatel, novinář. Spolu s Václavem Hankou bývá považován za autora Rukopisu královédvorského a Rukopisu zelenohorského. Přímé důkazy autorství těchto dvou spisovatelů však neexistují. Pojďte se s TOPZINE.cz podívat na život a dílo Josefa Lindy.
Nadšený obrozenec Linda chtěl českou tvorbu podpořit nálezy starých literárních památek, Foto: sxc.hu
Dobově nedoceněný autor naší první původní historické prózy, horlivý obrozenec a nejspíš i spoluautor RKZ zvýšil kvalitu české literatury svými novátorskými díly i činností v publicistice, kde otiskoval především moderní evropskou romantiku a první pokusy v jejím duchu u nás.
Cesta za vzděláním, vliv známostí a tříbení vlasteneckého ducha
Již datum narození Josefa Lindy se stává prvním otazníkem. S jistotou víme, že se narodil do rodiny nemajetného chalupníka v Nových Mitrovicích u Nepomuku, a to buď v roce 1789, nebo až 1792. Příčinou nejasností je chybně provedený matriční zápis. Jeho otec živil rodinu ze svého hutnického řemesla, později pracoval jako měřič uhlí.
Obrozenci se snažili dokázat dlouhou tradici národní literatury
Nadaný chlapec ukončil gymnázium a při studiu filozofie v Plzni ho učil vlastenecky zaměřený spisovatel J. V. Sedláček, který nemálo ovlivnil Lindovu pozdější tvorbu. Díky stipendiu v roce 1812 dokončil filozofii v Praze a roku 1816 také práva, složil zkoušky potřebné pro vyučování a několikrát se (vždy neúspěšně) snažil získat místo učitele na gymnáziu.
Čtěte také: Komenský byl nenapodobitelným pedagogem s duší básníka
Členství ve studentském vlasteneckém kroužku Lindovi pomohlo k řadě známostí, které později bohatě využíval, mj. se zde setkával s V. Hankou nebo F. Klicperou. Se svými známými docházel na přednášky slovanské filologie a historie, které vedl J. Dobrovský. Dále se Linda věnoval studiu jazyků, starší české a moderní evropské literatuře. Tyto aktivity vybrousily jeho národní uvědomění a myšlenku slovanské vzájemnosti.
Přítel Václav Hanka
Kolegové ze studentského spolku se stali brzy přáteli a roku 1816 spolu dokonce i bydleli. Právě blízký vztah mezi nimi byl jedním z argumentů, na jejichž základě byl Linda obviněn ze spoluautorství RKZ, i když se k tomuto problému nikdy osobně nevyjádřil.
Václav Hanka měl s Lindou společné zájmy, oba toužili pomoci české literatuře, Zdroj: wikimedia.org
Linda byl přítelem přetvářen i po jazykové stránce – právě pravopisné a jazykové novotvary jsou výsledkem Hankova vlivu. K malé skupince Lindových přátel dále patřil F. B. Tomsa a N. Vaněk.
Podepsán Pravdomil Solkyneštěkavec
Od roku 1817 byl Linda redaktorem novin (Schönfeldovy Císařské královské pražské noviny, Hlasatel český, Pražské noviny aj.) a jejich beletristických příloh. Úroveň periodik svou činností pozvedl, šířil vzdělání v duchu osvícenství, s důrazem na slovanství a oddané vlastenectví, ovšem nevyhýbal se ani sociální a politické kritice. Velký publikační prostor poskytl krásné literatuře (hlavně v příloze Rozličnosti), kde dával šanci především moderní evropské romantice a pokusům o její obdobu v českém kontextu.
Střet pohanů s křesťany vyznívá lépe pro křesťanskou víru
Linda sám v novinách publikoval své původní práce i překlady, nezřídka anonymně nebo pod pseudonymy (Bartoloměj R. Brůžek, L. Brůžek, J. Mitrovský, Pravdomil Solkyneštěkavec, J. L., L.). Je autorem drobných próz, pověstí, povídek, satirických rozjímání, kde vesměs odrážel problémy doby. Poezii se věnoval v podstatně menší míře; psal básně, epigramy a epické skladby. V romanci Jiří z Poděbrad je patrné čerpání z folklóru a inspirace evropskými romantickými tendencemi.
Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav
Jeden z Lindových nejvýznačnějších literárních počinů je próza Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav (1818). Jedná se o první původní historickou prózu v novočeské literatuře. Autor zde staví do popředí pro naše dějiny významné téma boje pohanských ideálů s křesťanstvím z konce desátého století. Důležitá je zde představa, že zmatek a boje povedou k poznání, že existuje lepší řád.
„I bouře v národu je snad seslána, aby povstalo cos lepšího, nebývalého v krajinách našich!“
(LINDA, Josef: Záře nad pohanstvem nebo Václav a Boleslav. Praha: ELK, 1949.)
Zpracováním látky dávné minulosti a zdůrazněním popisných pasáží v tematických složkách dílo následuje preromantický směr. Záře nad pohanstvem nebyla ve své době přijata, přesto působila na české preromantické pokusy F. B. Tomsy, J. J. Marka, částečně J. K. Tyla a je pro vývoj historické prózy důležitá. Snad jediným opravdovým dobovým uznáním je Máchova elegie Na úmrtí českého básníka.
Národní drama
Hra Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům (1823) je jedním z prvních pokusů o národní drama v novočeské literatuře. Téma díla pochází z pověsti o obležení Olomouce tatarskými vojsky ve třináctém století. Stejně jako u Záře nad pohanstvem zde Linda oslavuje národní minulost, ale aktualizací dosahuje i alegorického zobrazení tehdejší situace národního boje. I toto dílo vyvolalo veskrze odmítavou kritiku, odborná veřejnost ho odsoudila především kvůli jazykové obtížnosti celého textu a vkládání lyrických složek, které brzdí dramatický spád hry.
Linda – překladatel
Lindova touha po náročné literatuře se odrazila i v podobě jeho překladů, z nichž velká část zůstala v rukopise právě proto, že z pohledu kritiky byly nevyhovující. Vydány nebyly překlady Schillerových her Ouklady a láska a Spiknutí Fieska v Janově, časopisecky byly otisknuty části z přeloženého Shakespeara.
Linda – padělatel staročeských památek
Mnoho literárních vědců se snažilo potvrdit nebo vyvrátit Lindovo autorství epických skladeb RKZ, většina vědecké veřejnosti se dnes přiklání k tomu, že se jedná o padělky a že se na nich Linda (jako blízký přítel Hanky) nějakým způsobem podílel. To ale nebylo nikdy zcela prokázáno, spory o Rukopisy probíhaly bouřlivě po celé devatenácté století a ještě zcela neutichly – stále existují organizace, které hájí jejich pravost.
Konec života
Josef Linda trpěl celkem dlouhou dobu tuberkulózou a léčil se od konce dvacátých let na venkově (jeho povinnosti v redakci za něj plnil přítel F. B. Tomsa). Po několika letech ho ale nemoc přemohla a 10. února 1834 Linda zemřel v Praze U Milosrdných bratří. Jeho tělo bylo pohřbeno na Olšanských hřbitovech.
Zdroj: LEHÁR, Jan a kol.: Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Lidové noviny, 2008.
