×
TOPZINE.cz

Josef Dobrovský byl osvíceným milovníkem literárních dějin

Dobrovský byl člověkem nadšeným pro velké myšlenky, osvíceným obrozencem a zakladatelem české literární historie. Jako kněz, rektor a šlechtický vychovatel se celý život pohyboval ve feudálním světě šlechty a církve. Jak ho to ovlivnilo?

Josef Dobrovský
Josef Dobrovský ztvárněný dle J. Vilímka, Zdroj: wikimedia.org

Doba, ale i jeho životní osudy přály Dobrovskému v rozvoji vědeckých schopností. Pocházel z malých poměrů, narodil se 17. srpna 1753 ve vojenském táboře před Ďarmoty u města Rábu jako syn dragounského strážmistra Jakuba Doubravského, ale shodou okolností se dostal v Praze do středu vzdělanecké a vědecké společnosti. Vědecké poučení mu přinesly cesty do Švédska a Ruska.

Rozhodující vliv na mladého Dobrovského měli na pražské filozofické fakultě profesor Seibt svým kriticismem a vědeckou skepsí a matematik a fyzik v jedné osobě Josef Stepling svým pozitivismem. Kromě toho mu studium bohosloví a orientálních jazyků poskytlo dokonalý základ pro pozdější vědeckou činnost, hlavně pokud jde o znalost a interpretaci biblických textů.

Vychovatelem ve službách Nostice

Významný byl jeho pobyt v domě Františka Antonína Nostice, kam byl doporučen roku 1776 jako vychovatel Nosticových synů. Se čtyřletou přestávkou v letech 1787 až 1791, kdy působil jako rektor generálního semináře v Hradisku u Olomouce, zde prodléval takřka celý život. Byl rovněž členem Společnosti nauk, do jejíhož orgánu Pojednání přispěl významnými studiemi.

Dobrovský pracoval přes padesát let a do všech oborů, kde působil, vnesl významné podněty, nebo je přímo založil. Už jeho první vystoupení, spis Pražský zlomek evangelia sv. Marka, obrátil na autora pozornost. V tomto pojednání totiž prokázal, že evangelium sv. Marka není psáno přímo světcovou rukou. Spis byl záhy brán jako mistrovská ukázka textové kritiky.

Studium
Píle a neúnavné zkoumání, i tak pracoval Dobrovský

Stejně pronikavá byla i Dobrovského historická činnost. Kriticky očišťoval starší české dějiny od smyšlenek a legend, vytvořil vůbec první české literární dějiny. V jazykovědě svou mluvnicí a slovníkem položil základy k novodobé gramatické a slovníkářské práci, učinil zadost jazykovému novotaření a přehnanému purismu a na poli českého básnictví se rozhodl pro přízvučnou prozodii. Ve slovanské filologii, kde šířil zájem o slovanské země a národy (sám ovládal takřka všechny živé slovanské jazyky), vytvořil základní dílo slavistiky, a sice Základy jazyka staroslověnského (1822).

Mnohokrát přepracované literární dějiny

Svou literárně-dějepisnou činnost zahájil roku 1779, kdy uveřejnil svou první studii z tohoto oboru, v příštím desetiletí následovaly další práce, jež lze vesměs pokládat za přípravu a průpravu k Dějinám české řeči a literatury. Ty chtěl původně publikovat jako předmluvu v díle Úplný slovník, potom dal přednost Pelclově nabídce, aby ji publikoval v Královské české společnosti nauk. Tam také vyšla před jarem roku 1791 pod názvem Dějiny české řeči v rozsahu čtyřiapadesáti stránek kvartového formátu.

Nadále toto dílo vycházelo pod obdobnými názvy, ale veskrze šlo o totéž. Potom jej začal Dobrovský upravovat do knižního vydání, nakonec vyšlo u nakladatele Gottfrieda Calveho v Praze pod rozšířeným názvem Dějiny české řeči a literatury, o dvou stech devatenácti stranách osmerkového formátu, tedy asi ve dvakrát větším rozsahu, než jaký mělo původní první vydání.

Že by konečná podoba?

Protože narůstal literárně-historický materiál, začal Dobrovský pracovat opět na novém vydání. Tentokrát vyšlo roku 1818 u nakladatele Gottlieba Haase s pojmenováním Dějiny české řeči a starší literatury, o čtyři sta osmi stranách osmerkového formátu. Tuto třetí verzi literárních dějin zpracoval autor jen do roku 1526, ale s podrobností, která takřka ztrojnásobila vydání z roku 1818. Do dalšího zpracování se již Dobrovský nedostal.

KOLÁŽ: Povětroň
Do dějin se Dobrovský zapsal literárně-dějepisnými pracemi, Foto: Marián Luha

V Dějinách řeči a literatury vytvořil základní dílo novodobé literární vědy, jehož význam byl jasný už jeho současníkům. Časem už mohli číst Dobrovského jenom vědci a kniha byla nepřístupná veřejnosti. Jméno Josefa Dobrovského zapadlo, protože byl odpůrcem rukopisných padělků, bořitelem legend, odpůrcem každé měšťácké a národní průměrnosti.

Dobrovského kulturní odkaz

Spisy známého velikána z první poloviny národního obrození se zabýval roku 1931 sám Tomáš Garrigue Masaryk. Tehdy uspořádal sbírku jednoho milionu korun na vydání všech děl Dobrovského, které byly rozděleny na spisy tištěné, literární pozůstalosti a korespondenci. Konečně vyšel roku 1936 první svazek Dějin české řeči a literatury, tentokrát ve třech verzích v původním německém znění. Nyní jsou konečně přístupné veřejnosti, protože jsou vydávány česky.

Vědecký odkaz pochází i ze zmíněné korespondence, kterou vedl Dobrovský s domácími a zahraničními učenci. Najdeme zde velké množství vědeckých podnětů, ale také něco málo z jeho života. Dobrovského spolu s Pelclem a Jungmannem můžeme zařadit k příslušníkům té evropské třídy, která se svou literární a veřejnou činností zasloužila o morální pád feudalismu a tím připravila další revoluční přerod lidské společnosti.

Zdroj: DOBROVSKÝ, Josef: Dějiny české řeči a literatury. Praha: Melantrich 1936.

Jak se Vám líbil tento článek?

Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..