×
TOPZINE.cz

John Irving: Svět podle Garpa. Garp byl muž, kterému chyběla odvaha žít

FOTO: psací strojRomán Johna Irvinga Svět podle Garpa (1987, česky) místy šokuje bizarností a otevřeností, s jakou se dotýká společenských problémů Ameriky sedmdesátých let, násilí a strachu ze smrti. Přesto, anebo právě proto, se stal legendou.

FOTO: psací stroj
Irving je obdařen obrovskou a leckdy značně bujnou představivostí, díky níž dokáže ve čtenářích probudit zájem. Zdroj: sxc.hu

Došlo k tomu záhy po vydání románu v roce 1978. Přitom se jednalo v pořadí již o čtvrtou Irvingovu knihu. První tři do té doby nepříliš známé romány Svobodu medvědům, Pitná kúra a Stopadesátiosmilibrový sňatek byly nadějným příslibem toho, co přijde.

Čtěte také: Ernest Hemingway volá: Hrana zvoní tobě!

Teprve v knize Svět podle Garpa dává John Irving naplno vyniknout své výjimečné představivosti a vypravěčským schopnostem. Ze střípků barvité fantazie a syrové skutečnosti skládá dohromady strhující příběh.

Marný boj se Spodním výrem

Ústřední postava knihy, spisovatel T. S. Garp, netouží po ničem jiném, než žít zcela obyčejný šťastný život po boku své ženy a dětí. Neustále ho však v životě pronásledují tíživé obavy o bezpečí blízkých, z nichž pramení Garpova přehnaná potřeba ochraňovat svou rodinu před nástrahami a brutalitou okolního světa.

FOTO: Vídeň
Ve Vídni Garp napsal svou první povídku a jeho matka knihu, která ji později stála život. Zdroj: commons.wikimedia.org

Všem těmto obavám si zvykl říkat Spodní výr podle tajuplného a hrozivého monstra, které si jednoho slunného dne na pláži v představách vybájil jeho syn při varování, aby si dal během koupání pozor na vodní víry.

Garpovo počínání je však fatálně marnivé, násilí, nehodám a smrti nelze jakkoli čelit. Svého mladšího syna Walta ztrácí při děsivé autonehodě. Umírá, zatímco v předním autě právě Garpova manželka Helena vyplivuje z úst část penisu, kterou při nárazu ukousla svému milenci.

Čtěte také: Jak chutná Mannova Smrt v Benátkách?

Garpovu matku, bývalou zdravotní sestru a nyní slavnou feministku, Jenny Fieldsovou, zastřelí během veřejného projevu. Sám Garp umírá násilnou smrtí na zápasnické žíněnce v tělocvičně rukou fanatičky. Umírá jako muž, který se bál žít. Úzkost, jež ho svazovala, mu zabránila vychutnat si chvíle štěstí, které ho v životě potkaly.

Psaní o psaní

Snad by se někomu mohlo chtít prohlásit, že Svět podle Garpa je vyprávěním tragického příběhu svého „hrdiny“. Dívat se však na Irvingův román čistě jako na tragédii by bylo až příliš zjednodušené. Garpův život, to zdaleka nebyly jen samé nehody a neštěstí.

V knize se vážné pasáže střídají s úseky plnými černého humoru, ironie i nadsázky vybízející k úsměvu. Jestliže v jednu chvíli přiměje román čtenáře k zamyšlení, o chvíli později toho samého čtenáře nalezneme v křečích smíchu. Vážné úseky splývají s těmi odlehčujícími v jeden hořkosladký celek. Celek odrážející život v jeho plné bohatosti, pestrosti a paradoxnosti.

Čtěte také: Na vlně Přehrady Marie Majerové

Kniha se dotýká celé řady témat. Vedle problému násilí ve společnosti naráží na hranici vytyčené mezi láskou a chtíčem, zaobírá se ženským hnutím za nezávislost a konečně také je svébytným druhem psaní o psaní. T. S. Garp, zprvu nepříliš úspěšný spisovatel, nalézá postupně v psaní jistý druh katarze.

Na řádcích svých románů se vypořádává s nejosobnějšími a nejbolestivějšími zážitky, které jako by zhmotňovaly nejděsivější představy, které ho – jako starostlivého a milující otce – pronásledují. A před nimiž se mu nedaří unikat.

 

John Irving, muž s velkou fantazií

John Irving je obdařen obrovskou a leckdy značně bujnou představivostí, díky níž dokáže ve čtenářích probudit zájem. Jeho knihy můžete odložit proto, že vás šokují nebo vám přijdou přespříliš bizarní, ne však proto, že by vás nudily.

Skvěle promyšlená výstavba děje vás nutí číst dále a dále, abyste se nakonec dobrali odměny – nečekaného rozluštění. Irving zaujme, pobaví a překvapí. Důkazem toho je počet prodaných knih i neopadající věrnost čtenářů.

„A co pak, uvažoval Garp. Co se může stát potom? Nebyl si tak úplně jist, co se vůbec stalo a proč. Garp měl přirozený dar vyprávět příběhy; dovedl si věci jednu po druhé vymýšlet a zdálo se, že události do sebe přesně zapadají. Ale co znamenaly? Ten sen a ti zoufalí komedianti a co se s nimi se všemi stane — všechno se přece musí nějak propojit. Jaké vysvětlení by vypadalo přirozené? Jaké zakončení by z nich ze všech udělalo součást jednoho a téhož světa? Garp chápal, že neví dost; aspoň ještě ne. Věřil svým instinktům; právě ty ho s “Penziónem Grillparzer” přivedly až tak daleko; teď musel věřit instinktu, který mu říkal, aby nepokračoval, dokud nebude znát mnohem víc.“

(IRVING, John: Svět podle Garpa. 4. vydání. Praha: Odeon, 2003.)

 

Zdroj: IRVING, John: Svět podle Garpa. 4. vydání. Praha: Odeon, 2003.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..