6 fotek 
Malé cupitavé krůčky zanechávající za sebou jen mělkou stopu, dívka oděná do bohatě vykládaného kimona výrazně nalíčená bílým make-upem, rty zvýrazněné rudou barvou a vlasy načesané do černého drdůlku. Ano, taková je gejša. Jaký byl ale její pravý význam a proč bývá chápána jako prostitutka?
V doslovném překladu označuje gejša ženu předvádějící tradiční umění. Některé encyklopedické definice gejšu v této souvislosti označují gejšu za bystrou, inteligentní a krásnou společnici. A některé lidové slovníky za děvku – rovněž v této souvislosti. Tak na které straně barikády leží pravda?
Kdo tedy vlastně je ona dívka s bohatě vykládaným kimonem a světlounkou pletí?
V západním světě byl tento výraz po mnoho generací synonymem japonské prostitutky. A přiznejme si, tyto fámy nevznikly z ničeho. Gejša byla v prvé řadě umělkyně, společnice, která však v nejednom případě na sex přistoupila. Ať už byla pravda jakákoli, gejša nebyla prostitutkou v pravém slova smyslu. Nebo se minimálně svému sponzorovi mnohem víc prodražila.
Zdroj: Sxc.hu
Slovo gejša se běžně objevuje ve slovníku Japonců na počátku 17. století a již v té době označují osobu, která umí krásně zpívat, tančit nebo dokáže přítomné bavit duchaplnou konverzací. Zvláštní je, že v naprosto původním historickém kontextu gejša nebyla žena (proto ten výraz osoba), nýbrž vzdělaný mladý muž, který pobýval v nevěstincích, aby vyprávěním lechtivých historek, tancem a zpěvem či hraním her bavil prostitutky i přítomné hosty.
Teprve v polovině 18. století se v tomto řemeslu prosazují více dívky. Misky vah počestnosti mladých japonských dívek by teoreticky mohl rozhýbat také historický údaj vypovídající o existenci vůbec první gejši. Ta se prý objevila v jednom nejmenovaném kjótském nevěstinci v roce 1751. O padesát let později už ženy vládly tomuto řemeslu pevnou rukou a nikdo si už nedokázal představit, že místo malé roztomilé Japonky přicupitá vzrostlý Japonec. Gejša se tak stala ryze ženským fenoménem.
Pokud tedy k popisu práce gejši nepatřil sex, co tedy?
Je tomu skoro dvě století, kdy v Japonsku začaly vznikat první zábavní čtvrti, kde muži mohli najít nejen rozptýlení, ale i smysluplnou konverzaci. Za účelem rozptýlení bylo možné navštívit kdejaký dům s červenou lucerničkou, ale co duchaplná konverzace? Tu aby člověk pohledal i dnes!
Vzhledem k tomuto faktu zřejmě nikoho nepřekvapí, že jakmile se jen trochu rozšířilo povědomí o existenci vzdělaných dívek s bílým make-upem, návštěvníci prodlužovali svou návštěvu zábavní čtvrti také o pobyt s gejšou. Být gejšou a vyhledávat její společnost se zkrátka v 18. a 19. století stalo módní a prestižní záležitostí, která nebyla určena jen tak někomu. Zaměstnáním gejši bylo a je mimo jiných věcí také poskytování iluze exklusivity a luxusu. A jak víme, zrovna tyto věci bývají ceněny vysoko.
Zdroj: Sxc.hu
Jak se dívky stávaly gejšami?
Budoucí gejši byly vybírány již v útlém věku někdy kolem pátého roku života, aby se pak staly ztělesněním ideálu japonské kultury. A většinou to byla ekonomická situace, která nutila chudé rodiny prodávat vybrané dívky do škol pro gejši. Proto dnes v každém příběhu jednotlivých žen můžeme najít také odraz příběhu o sociální nerovnosti nebo neradostné finanční situaci. Některá děvčátka se v podstatě rodila s jasně nalinkovaným osudem. Bývaly to většinou dcery gejš samotných nebo prostitutek.
Pokud už dívka vyrazila na takovou dráhu, v první fázi ji čekalo několik let studia hudby, tance a známého japonského čajového obřadu. V období dospívání přestoupila dívka do stavu gejši-učednice (maiko), pobývala v čajovnách a rozšiřovala povědomí o své osobě mezi přítomné rukující pány. Jakmile byla dostatečně oblíbená, mohla pánům nabídnout své misuage nebo panenství. Ten, který přišel s nejvyšší nabídkou, pak měl tu čest…
Zdroj: Sxc.hu
Zhruba kolem dvacátého roku věku se pak z maiko stávala skutečná gejša vyznačující se dokonalou hrou na japonský nástroj šamisen, ovládáním klasického tance a podrobnou znalostí postupu při japonském čajovém obřadu. Gejša se od maiko odlišuje také na první pohled, a to výraznějším, bohatěji zdobeným a dražším kimonem, ale také světlejším a o něco jemnějším make-upem.
Jestliže se služby gejši osvědčily jak v oblasti společenské, tak intimní, platící pán se mohl stát tzv. dannem (sponzorem). Gejša v drtivé většině případů udržovala se svým sponzorem intimní vztah, který však často netrval ani půl roku. Ono přispívat dívkám na kosmetiku, voňavky, prádlo a především kimona, jež přišla na celé jmění, není zrovna levná záležitost.
Zdroj: Sxc.hu
Co muže nejvíce k těmto ženám přitahuje?
Možná je to ona zmíněná exkluzivita nebo jen prostá možnost úniku z reality všedního dne, kterou pobyt s luxusní společnicí jistě poskytuje. Gejša může být zároveň přítelkyní, partnerkou, ale také obchodním partnerem nebo komplicem. Je to zkrátka všestranný společník, který dokáže své služby náležitě ocenit – někdy až na několik stovek tisíc!
I v dnešním hektickém Japonsku bychom mohli najít něco kolem dvaceti tisíc gejš. To je ale zoufale málo, když vezmeme v úvahu fakt, že ještě na začátku století jich po zábavních čtvrtích starého císařského města Kjóta cupitalo přes osmdesát tisíc.
