×
TOPZINE.cz

Jarosław Grzędowicz nachází v Popelu a prachu druhý klenot

!SPECIÁL!Jarosław Grzędowicz, to je polská extratřída, která se u nás představila dvěma svazky z trilogie Pán ledové zahrady. Letos na počátku září přinesl severovýchodní vítr malou jednohubku, tak zatraceně odlišnou od příběhu Vuka Drakkainena, a přitom o tolik lepší.

Ilustrace na obálce knihy Popel a prach Autor: Jan Doležálek
Ilustrace na obálce knihy Popel a prach Autor: Jan Doležálek

Ať už si to přiznáváme nebo ne, každý z nás má své mindráky, hluboko zakořeněné nesrovnalosti, které formují naše každodenní rozhodnutí. Schválně bezejmenný hrdina knihy Popel a prach má těch mindráků hned několik. Odmalička vídá mrtvé lidi, démony a podobnou havěť, ale není to žádný šupák ze Šestého smyslu. Společnost o jeho vidinách ví, příslušné orgány mu na jeho problémy dokonce vystavily úřední papíry na vyléčenou schizofrenii. Bezejmenný také pracuje jako externí učitel etymologie na univerzitě. Nemá žádný pevný vztah, skutečných kamarádů jen málo, má-li vůbec nějaké, rodina se od něj odvrátila. Za to má ve sklepě za kovovými dveřmi slušné jmění. To je jeho první tvář.

Usoudil jsem, že musím přestat fňukat a pustit se do něčeho produktivního. Ostatně, nepřišel jsem sem za zábavou. Byla to součást terapie, která ze mě měla udělat normálního obyvatele tohoto světa. Obyvatelé tohoto světa tohle dělali pro zábavu a za účelem seznámení se se samicemi svého druhu. Vypil jsem dvě skleničky láku na srnčí a šel tančit. První etapa pracovního postupu. Bezvýhradně a s veškerým zápalem je nutné tančit. (str. 91)

Druhou tvář nasazuje, když usne nebo když se nalije speciálním „lektvarem“, na nějž dostal recept na dálné Sibiři. Dostává se do světa Polosnu, v němž neexistují barvy, jen nekonečná šedá s nebeskou rudou (viz výborná obálka Jana Doležálka). Každý předmět z reálného světa tu má svůj stín. Není to peklo ani nebe, ty existují kdesi jinde, tohle jen jejich předsálí, kde se občas některé zemřelé duše zaseknou jako duchové. Právě těm hlavní hrdina tu a tam pomáhá posunout se dál. Jako psychopumpa, ačkoliv tohle označení nesnáší.

Hlavní hrdina hraje prim

Přestože život hlavního hrdiny má dvě tváře, nelze říct, že by se v jeho chování v obou světech něco změnilo. Stále je to ten cynický vyvrženec společnosti, který si nikdy nemůže být jistý, jestli je Polosen pravda, nebo jen výplod jeho chorého mozku, a který si z toho nikdy nic nedělá. Kniha je psaná výhradně v ich-formě, což ještě napomáhá tomu, aby se čtenář s hlavním hrdinou ztotožnil. A pokud se s ním náhodou neztotožní, alespoň bude moci sledovat, jak postava plná přirozeného cynismu proplouvá knihou od první stránky do konce. Popel a prach sice má i jiné charaktery, ale s jednou či dvěma čestnými výjimkami to jsou jen epizodní postavy. Kniha tak vlastně představuje neopakovatelnou, neuvěřitelnou one-man show hlavního hrdiny, jež je tak reálný, že nikdy neomrzí.

obálka Jarosław Grzędowicz: Popel a prach

To je vlastně i důvod, proč kniha nemá žádný výrazný příběh. Nepotřebuje ho, alespoň ne natolik. Dějovou linku tu, pravda, najdeme, dokonce i s detektivní zápletkou a několika zvraty, takže si na ni čtenář nemůže nijak výrazně stěžovat, přesto příběh není tím, na co se polský spisovatel Jarosław Grzędowicz primárně zaměřuje. Ostatně, kdyby se na něj zaměřoval, kniha by byla ještě útlejší, než je teď, protože mnoho pasáží by šlo bez problémů seškrtat.

Přinesl jsem kartáčky, oba v netknutém, hermetickém balení. Žlutý a zelený. Udržuji nestálé známosti se ženami. Mám doma kartáčky na zuby, prezervativy, dámské kalhotky, trička, punčocháče v menších velikostech, několik koupacích plášťů, župany, mám doma dokonce i podvazky, všechno nové a v neporušených obalech. Jsem předvídavý člověk, připravený na všechny eventuality. (str. 148)

Podobně na tom je i svět Polosnu, též nazývaný Pomezí. Přestože jeho popisy a šedá sychravá atmosféra (která se mimochodem výborně hodí k pošmournému podzimnímu počasí), zabírají s celým ansáblem tamějších jevů a existencí docela slušné místo a čtenářovu pozornost rovněž úspěšně odvádějí od málo akčního děje, hlavní hrdina je vždy spolehlivě středobodem vyprávění.

Tohle je jen výborná kniha

Všechny další faktory (s výjimkou Grzędowiczova famózního vypravěčského daru) už jsou jen třešinkami na jinak skvostném dortu. Pozadí jak úvodní povídky, tak vlastního románu tvoří náboženská témata, takže Popel a prach místy může připomínat Dana Browna či podobné mystické detektivky, polský spisovatel si toho ale je vědom a z takových knih si dokonce dělá šoufky. Neštítí se rýpnout si i do byrokratického zřízení své domoviny (příběh se odehrává přímo u našich severovýchodních sousedů, kdesi v bezčasé současnosti) nebo věčné konzervativnosti jeho občanů. Ale jak jsem říkal, to už jsou jen bonusy. Ústředním tématem je hlavní hrdina a melancholický pocit, myšlenka, kterou na své astrální motorce přináší.

Pokud stejně jako já čekáte, až se na domácí trh dovalí třetí díl Pána ledové zahrady, Popel a prach vás nesmí minout. Zda se k přečtení Popelu a prachu odhodlají i ostatní čtenáři, to záleží jen na nich. Není to náročná kniha, není to ani nijak třeskutě přehnaná fantastika. Je to poklidné vyprávění o jednom muži, který může být trochu zvláštní, ale jen do té míry jako může být zvláštní každý z nás. Vyprávění, jehož temnou podstatou je sypký mazlavý popel a prach.

Název originálu: Popiół i kurz
Český název: Popel a prach
Autor: Jarosław Grzędowicz
Překlad: Robert Pilch
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 280
Vazba: vázaná
Rozměry: 130 x 205 mm
Vydal: Triton, Praha 2010
Doporučená cena: 299 Kč

Hodnocení: ***** (90 %)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..