2 fotky 
Malé děvčátko vezme poprvé do ruky pastelku a nakreslí… koníka. Poznáváte se? Pak je dnešní díl seriálu právě pro vás. Naučte se s ním vystihnout krásu ušlechtilých kopytníků!
Hned na začátku je ale třeba říct, že bude chvíli trvat, než se naučíte koně kreslit opravdu realisticky. K tomu je totiž potřeba znát spoustu věcí: podobně jako u člověka vzhled koně ovlivňuje anatomie kostí a svalů, která se navíc u jednotlivých plemen mírně liší. Důležité je také seznámit se se zákonitostmi koňského pohybu; tím se budeme zabývat v následujícím díle.
Koňská anatomie: jak to zvíře vypadá zevnitř?
Možná vám přijde studium anatomie jako zbytečná ztráta času, zvlášť jedná-li se o koně. Fakticky vám však její znalost může při kreslení v mnohém pomoci. Výtvarné příručky tentokrát vyměňte za koňskou encyklopedii, bude se vám hodit i v pozdějších fázích kreslení.
Začněte s koňskou kostrou. Pokud to s kreslením koní myslíte doopravdy vážně, klidně si ji několikrát nakreslete: i kdybyste to už nikdy víc nevyužili, aspoň si budete umět lépe představit, jak asi vypadají testrálové v knížkách o Harrym Potterovi. Ve skutečnosti je to ale velice užitečné cvičení. Všimněte si, že kůň má stejně jako člověk sedm krčních obratlů, jsou jen mnohem větší a mohutnější. Pozorujte, kde a jak se napojují na trup, získáte tak lepší představu o pohyblivosti koňského krku.
Zásadní pro kresbu je především kostra končetin. Koně mají značně mohutnou lopatku, jež se k páteři připojuje pod kohoutkem, což je kosterní výběžek na hřbetní linii v místě, kde krk přechází v trup. Z lopatky vychází pohyb předních končetin; kloubně se pak napojuje na kost pažní, která se nachází na úrovni žeber a tvoří tak základ koňské plece.
Osvojení souvislostí ohledně koňské kostry vám může s kreslením velmi pomoci. Zdroj: stvnhthr.deviantart.com
Koňská noha jako taková tedy začíná až loketním kloubem a vřetenní kostí, v její horní části si všimněte zřetelného hrbolu. Nadmíru typický je pro koně mohutný karpální kloub, suchá spěnka a kloubně je k noze připojeno i kopyto, což je v podstatě jediný prst. Podobné je to i se stavbou zadní končetiny. Kyčelní hrboly jsou zpravidla dobře patrné i u méně štíhlých jedinců, napojuje se na ně stehenní kost opět s nápadným hrbolkem. Zadnímu kolenu se říká hlezno, stavba spodní části nohy je stejná jako u předních končetin.
Seznamte se dobře také s koňskými svaly: z velké části totiž definují vzhled koňského těla. První důležitý sval najdete už na hlavě. Jedná se o žuchvu neboli sval žvýkací. K realistické kresbě vám hodně pomůže i znalost svalů koňského krku, především u některých plemen či koní ve sportovní kondici mohou být velmi výrazné. Nezapomeňte na osvalení plece a prsou. Libůstkou jsou potom opět svaly předních a zadních končetin, k jejich znalosti si však nejlépe dopomůžete samostudiem.
Jak nakreslit lidskou postavu: Základní proporce muže a ženy
Jsou plemena koní skutečně tak rozdílná?
Stačí vzít do ruky zmíněnou koňskou encyklopedii a bude vám brzy jasné, že ano. Lidé dokázali za dlouhá staletí vyšlechtit stovky rozličných plemen, jež se hodí k nejrůznějším účelům. Obecně je lze rozdělit na koně chladnokrevné, teplokrevné a poníky, každá z těchto kategorií ale zahrnuje mnoho rozmanitých druhů a typů. Seznamte se alespoň s těmi nejvýznamnějšími.
Chladnokrevníci jsou těžcí a mohutní koně, kteří sloužili a slouží převážně k zápřahu. Byli vyšlechtěni k tahání velice těžkých nákladů, ať už se jedná o vozy nebo práci s dřevem v lese. Tito koně jsou tedy většinou značně rozložité stavby s velkými a silnými klouby; na krku mají výrazné tukové hřebeny a charakteristická je pro ně kulatá, louplá záď. Hřívu a ocas mívají husté a vlnité, nohy mají často opatřeny rousy. Z plemen mezi ně patří například norik, českomoravský belgik nebo obrovský shirský kůň.
Teplokrevníci jsou nejpočetnější skupinou. Patří mezi ně množství mnohdy velmi odlišných a různorodých plemen, obecně se ale jedná o koně šlechtěné obvykle pro jezdectví. Řadí se k nim i kladrubský kůň, jehož příznačným rysem je hlava s nápadným klabonosem. Typickými představiteli jsou koně holštýnští, hannoverští nebo trakénští: sportovní plemena, která dnes zaujímají první místa v parkurových a drezurních žebříccích. Jsou to takoví konští atleti: vysocí, útlejší než chladnokrevníci, zato však s pevným, svalnatým hřbetem a mohutnými, silnými klouby.
Jak nakreslit portrét: Naučte se správně zachytit proporce obličeje
Zvláštní podskupinou jsou koně plnokrevní. Tam se řadí anglický a arabský plnokrevník. Anglické plnokrevníky jistě znáte z dostihů: jsou to nadmíru štíhlí, šlachovití koně šlechtění pro rychlost. V poměru k výšce bývají docela úzcí v plecích a jejich klouby nejsou tak mohutné jako klouby teplokrevníků. Arabští koně patří k nejstarším a nejušlechtilejším koňským plemenům. Nedosahují velké výšky a celkově působí drobně, jejich hlava je velice jemná, s velkýma očima a často takzvaným štičím profilem. Jsou hodně temperamentní a snadno vzrušiví, nejednou je proto na fotografiích uvidíte s roztaženými nozdrami a vysoko zdviženým ocasem.
O ponících si lidé mnohokrát myslí, že jsou to jen malí koně, není to ale pravda; jejich stavba těla je mírně odlišná. Mají kratší nohy a celkově jsou robustnější a podsaditější, typický je pro ně krátký, silný krk a hustá, hrubá hříva. Na bohaté pastvě mají sklon k tloustnutí, zvlášť pokud se jedná o primitivnější plemena, jako jsou hucul nebo britští horští poníci.
Pokud však chcete koně opravdu poznat, bude nakonec nejvhodnější zavřít i tu encyklopedii a mezi koně se vydat osobně. Vezměte si s sebou někoho, kdo jim aspoň trochu rozumí, vyhnete se tak zranění a pomůže vám ze začátku rozpoznat jednotlivá plemena od sebe. Navíc tak můžete poznat krásu koní v pohybu, což se vám bude hodit pro příští díl kreslířského seriálu.
