Jak kreslit oblohu a mraky: Dodejte vaší krajině hloubku a atmosféru

FOTO: kresleni_nebe14

Pokud vaší kresbě krajiny něco chybí, dost možná je to nebe! Naučte se s dnešním dílem seriálu kreslit tónované nebe s nadýchanými mraky a s bílou plochou nad horizontem nadobro skoncujte.

Nebe je při kreslení krajiny často opomíjenou součástí: umělec se obvykle soustředí na prokreslení objektů na zemi, které si pro zachycení vybral, a proměnlivá obloha jde zkrátka stranou. Přitom právě přidání správného tónu a několika obláčků může obrázku dodat zcela nový, zajímavý rozměr. Jak tedy na to?

V čem spočívá první krok, jistě dokážete uhodnout sami. Ano, nejlepší pro začátek bude se na mraky a nebe trochu pozorněji podívat. Sami určitě dokážete vypozorovat několik základních faktů a vlastností; obloha například u horizontu vypadá světlejší a směrem nahoru tmavne. Všimněte si také trojrozměrnosti oblak a různorodosti jejich tvaru.

Pro kreslení lze rozlišit základní typy mraků: stratus, tenké a jemné obláčky; cumulus, velké a nadýchané mraky; tmavé a dramatické bouřkové mraky a nakonec mráčky podsvícené protisvětlem, které se objevují při východu a západu slunce.

Čím víc kontrastu, tím větší drama

Obecně čím oblohu uděláte tmavší a mraky kontrastnější, tím dramatičtějším dojmem bude vaše nebe působit. Tímto způsobem z něj dokonce můžete udělat dominantní prvek celé krajiny.

Mraky také můžete využít tak, aby vedly divákovu pozornost po obraze. K tomu vám mohou dopomoci všeobecné tipy pro kreslení krajiny z minulého dílu seriálu.

Co je tedy ke kreslení oblohy potřeba? Kromě běžných kreslířských pomůcek si pro tentokrát připravte ještě hadřík nebo srolovaný papír na rozmazávání a hodit se vám bude zejména plastická guma. K ruce si vezměte galerii z tohoto článku, kde je postup zobrazený názorně.

FOTO: kresleni_nebe14
Nebe dokáže dodat kresbě dramatickou atmosféru. Zdroj: teszu.deviantart.com

Lehkou rukou s použitím tužky tvrdosti 2B si plochu oblohy vyšrafujte; tahy nemusí být úplně jednolité, jejich přílišné různorodosti je ale lepší se vyhnout. Bylo by pak náročnější je následně zahladit. Lehká ruka znamená, že na papíře spočívá jen váha tužky, na její hrot nijak netlačte. Neváhejte ale už v této fázi zaznačit světlá a tmavá místa oblohy, nevynechejte ani menší plochy například v pozadí budov nebo za stromy. Přidávat je později by bylo o mnoho náročnější.

Následně použijte hadřík nebo smotaný papírek (můžete zkusit obojí; měkká látka je možná o něco vhodnější, neboť zanechává hladkou stopu). Šrafované čáry rozmažte tak, až vznikne jednolitá, hladká plocha. Ani místa pro mraky nemusíte nechat bílá, pro jejich vytvoření vám totiž mnohem lépe poslouží plastická guma.

Chvíle pro její použití najdete právě při vytváření oblaků. Snažte se dělat tahy gumou tak, aby tvar mraků rovnou přímo opisovaly. To může být dost náročné a vyžadovat hodně trpělivosti, nechte si tedy na kreslení oblohy dostatek času. Základní tvar mraků můžete následně doladit opětovným použitím tužky; detaily mohou obláčkům dodat na objemu a prostorovosti. 3D efekt zdokonalí také tmavší obloha v bezprostředním okolí mraků.

Zkuste nakreslit boží zrak

V případě tmavých dešťových mraků a jemných obláčků při svítání můžete postup (částečně) obrátit a plastickou gumu využít pro zobrazení slunečních paprsků, které prosvítají v pozadí. Velmi efektně vypadají paprsky tzv. božího zraku, které slunce někdy přes mraky prstencovitě vrhá.

Nekonečné množství variant, které kreslířské hraní s oblohou nabízí, vás jistě jen tak neomrzí. Ve vaší krajině tak navíc můžete vytvořit zcela magickou atmosféru a dodat kresbě jinak nedosažitelnou hloubku. Tak hurá do toho!

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Štěpánka Tupá
Narodila se v květnu 1991, nyní studuje žurnalistiku a anglickou filologii na FF UP v Olomouci. Do redakce TOPZINE.cz nastoupila v lednu 2013, píše do rubriky Umění, architektura a design.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*