5 fotek 
Vkus, styl a pomyslná čistota v oblékání sedí na Antiku tak, jako na žádné jiné období. Nejlépe jej vystihuje citát Mary Faddenové: „Dobrý vkus spočívá v jednoduchosti. Špatný vkus spočívá v nepochopení jednoduchosti.“ Čtěte náš pravidelný seriál o historii módy každý čtvrtek.
Inspirace návrhářů vychází z římské tuniky, Zdroj: oligoville.com
Řecko
Volně splývající řecký oděv plně respektoval tělo, jeho přirozenou linii a pohyb. Střižený oděv prakticky neexistoval. Materiál se tkal v menších kusech a na tělo se řasil v přirozených svislých záhybech, které připomínaly členění řeckých sloupů. Úprava oděvu dodržovala slohovou hodnotu. Proporce oděvů byly harmonicky vyváženy, proto nikdy nedocházelo k žádným módním výstřelkům. Použitý materiál zásadně ovlivnil tvar, ozdoby i účel oděvu. Nejstarší oděv byl z vlny, pro její těžší zpracování však nedovoloval jemné řasení. Teprve s připlutím jemného vlákna z Egypta, hedvábí z Číny, bavlněné tkaniny z Indie, dostaly šaty tu správnou lehkost a splývavost, tolik typickou pro řeckou eleganci.
Chlamys, himatión a chiton
Základním pánským oděvem byl chiton. Tvořily ho nejčastěji dva obdélníkové kusy tkaniny, po stranách sešité, na ramennou sepnuté sponou a přepásané v pase, v délce ke kolenům. Sloužil jako pracovní, cestovní i sportovní oděv. Přes chiton si mladí muži oblékali na cesty, nebo při jízdě na koni, krátký plášť zvaný chlamys. Tvořil jej čtverec látky často pestře olemovaný a sepnutý na pravém rameni sponou. Himatión byl na rozdíl od chitonu nařasenější a delší plášť, který nosili hlavně starší muži. Skládal se z jednoho rovného kusu tkaniny řaseného přímo na postavě. Jeden konec se přidržel levou rukou a druhý byl přehozen přes levé rameno. Nejčastěji se k jeho výrobě používaly těžší vlněné tkaniny.
Chiton, Zdroj: costumes.org
Chiton v podání žen
Chiton nosily ženy na nahém těle, byl upravený z jednoho kusu tkaniny, která byla přehnutá a procházela pod pažemi, délkou sahala do pasu. Himatión ženy obvykle používaly jako plášť nebo pokrývku hlavy v chladnějších dnech. Ze šperků byly nejoblíbenější kruhové a spirálové náramky, náušnice, náhrdelníky, prsteny, jehlice ze zlata a slonoviny a ozdobné spony. Aristokratické ženy měly ve svých šatech zdobená příruční zrcadla, vějíře, slunečníky z plátna, později z hedvábí a pásy z drahých kovů. Zajímavostí byla jejich obuv, kožené sandále sloužily jen pro vycházku na ulici. Doma chodili chudí i bohatí většinou bosi. Nosit sandále doma se považovalo za rozmazlenost a ve Spartě to bylo údajně i zakázáno.
Chiton pro ženy, Zdroj:crg.cz
Řím
Římané převzali vyspělou kulturu podrobeného Řecka. Zatímco se však řecký oděv vyvíjel od pestré zdobnosti k jednoduchému klasickému řešení, procházel oděv Římanů přesně opačným směrem. Od skromné jednoduché formy k záměrně okázalé přesycenosti pozdního císařství. V té době se také vytvořily propastné rozdíly v odívání mezi nejvyšší společenskou třídou a otroky, v čemž hrály velký význam i barvy, například oranžová symbolizovala utrpení, naproti tomu zlatá barva a zlatem vyšívané tuniky byly rezervovány pro vojevůdce.
Římská tunika
Řeckému chitónu odpovídala římská tunika, rovná košile bez rukávů z vlněné nebarvené tkaniny. Tunika byla základním oděvem pro muže, ženy i všechny vrstvy obyvatelstva. U mužů sahala ke kolenům, v pase byla přepásaná a lehce zřasená. Přes tuniku oblékali muži jako vrchní roucho tógu, která se stala odznakem svobodných Římanů. Otroci, vyhnanci a cizinci tógu nosit nesměli. Tóga byla střižená do tvaru elipsy, řasila se na levé rameno a nejčastěji se pro ni využívalo vlněné látky. Řasený oděv jakým byla tóga, vytvářel předpoklad pro individuální módu, čili pro uplatnění vlastního vkusu. Mladí Římané používali pro odlišení praktický krátký pláštík zvaný lacerna.
Tóga, Zdroj: romanemperors.com
Vrstvení v ženské módě
Oděv svobodných Římanek se od oděvu otrokyň a cizinek lišil především v množství oblékaných rouch. Přes základní tuniku intimu, která u žen sahala ke kotníkům a nosila se pouze doma, oblékaly aristokratické ženy ještě stolu. Jedná se o druh široké sukně z jemného plátna sepnuté na prsou a sahající až na zem. Svobodné občanky měly právo nosit plášť zvaný palla, vyráběný z jemné vlny, většinou barevný a bohatě řasený na levém rameni, často pokrývající i hlavu. Samotné Římanky do budoucího lesku módy přispěly jednou velmi podstatnou maličkostí, prababičkou dnešní podprsenky. Pro zlepšení postavy zpevňovaly prsa pásy z jemné kůže, ale objevují se i jakési korzety z pleteného lýka.
Šperky pro všechny
Náhrdelníky, ozdobné pásy, řetězy, náramky i prsteny nosili ženy i muži. Znakem luxusu se stala purpurová barva a perly. V obuvi vedly kožené boty, které byly na lýtku upevněné řemínky a nosili jej příslušníci vyšších tříd.
