2 fotky 
Zatímco rap chápe nejsušší teorie jako rytmicky skandovanou recitaci, hip hop je mnohem širší pojem. Hiphopová kultura zahrnuje kromě rapu také DJing, beatbox, graffiti a braek dance. Jak dlouhá byla cesta od afrických obřadů až k recitátorům s rozkrokem u kolen, tvrdým kšiltem a ještě tvrdšími rýmy?
Rap má své kořeny vrostlé hluboko do černého kontinentu. Podobně jako jazz a celá současná pop music by ani rap nebyl rapem, nebýt černošské tradiční hudby a folklóru. Pra-rappery byli západoafričtí grioti, udržovatelé vědomí kmene, kteří při obřadech ve stavu podobném extázi rytmicky přednášeli legendy kmene.
Ke svým tradicím se Afričané vraceli i na americkém území. Nebylo toho ale příliš, co by otrokáři svým africkým svěřencům nezakázali. Zpěv udržoval rytmus při práci, a tak byl povolen. Písním, které zněly na polích s bavlnou nebo při stavbě železnice, se říkalo work songs.
Nepravidelné frázování a harmonická statičnost work songů se později přetavily ve venkovské blues, a to bylo podle některých historiků rapováno už ve dvacátých letech minulého století, během něhož se rap celkem úspěšně zabydlel v mnoha fusion stylech.
Hip hop, dítě ghetta
O půlstoletí později, v sedmdesátých letech, se černošská komunita newyorského Bronxu začala bavit rytmickou recitací do rhythm and bluesového nebo funkového podkladu, který se rodil pod rukama DJů. Ti používali gramofony a mixážní pult, později i sekvencery a samplery, o což se postaral legendární kmotr hip hopu, Jamajčan Kool Herc.
Zdroj: sxc.hu
Samplovala se především cizí muzika, často soulový a funkový zpěvák James Brown, který se kvůli tomu neváhal soudit, a svůj boj o tantiémy nakonec vyhrál. Krátké samply pouštěli DJové pořád dokola a doplňovali je hip hopovým rytmem. Kdo neměl techniku, musel si vystačit s vlastní pusou, do hry tak vstoupil beatbox.
Amy Winehouse zemřela. Příčina smrti je zatím neznámá, bylo jí sedmadvacet let
„Může se zpívat falešně a naprosto o čemkoliv. My vezmeme třeba Sinatru, něco od Led Zeppelin, trubky od Jamese Browna, a když to správně spojíš, je z toho hip hop,“ vysvětluje v dokumentu Dancing In The Street (X) rapper Grandmaster Flash.
Celosvětový fenomén
Propojení stylů se rapperům vyplatilo i v osmdesátých letech, kdy vznikla společná nahrávka hardrockových Aerosmith a newyorské rapové kapely Run D.M.C. pod názvem Walk This Way. Ta přinesla rapu popularitu nejen v Americe, ale po celém světě.
Na rozšíření rapu měla velkou zásluhu také MTV, kde se v letech 1988 až 1990 rap stal nejžádanějším žánrem. V devadesátých letech pronikl snad do všech sfér nejen populární hudby, od metalu přes elektroniku až po pop. Vznikala i spojení méně očekávaná. Příkladem mohou být newyorští Digable Planets, kteří skloubili rap s jazzem.
Hip hop kultura, spojená s tancem, graffity, ale i pouličními závody vytuněných miláčků, si získala velkou popularitu a nejúspěšnější z jejich vyznavačů, díky napojení na módní giganty, i zajištění, o kterém by se jiným muzikantům mohlo jen zdát. Že by hip hop byl jen záležitostí dobře komerčně rozjeté módní vlny, samotní rappeři odmítají.
Osmnáctka zákonů a pravidel hip hopu, které dal dohromady známý americký rapper KRS-one, jasně deklaruje, že hip hop není produkt. Nejvyššími hodnotami pro hiphopera jsou respekt, rodina, mír a víra v sebe sama. A co si o podobných zákonech myslí samotné hiphopové děti?
Úspěšný rapper a herec se sklony k rasismu. I to je Ice Cube
„Je to naše kultura bez hranic se svými specifickými prvky, které ji dělají krásnou a nepochopitelnou z okolí. Takže dokud si nečichneš, nevíš, nevidíš. Tady tyhle fláky jsou naprosto zbytečným plýtváním myšlenek a času… PEACE!“
