Menu
TOPZINE.cz
Čtenářský deník, profily spisovatelů

Georg Bernard Shaw: Pygmalion. Profesor fonetiky vykouzlil z prosťačky dámu

Simona Hencová

Simona Hencová

14. 1. 2013

FOTO: Muzikál My Fair Lady

Divadelní hra o pěti dějstvích nazvaná Pygmalion byla poprvé uvedena v roce 1913 ve Vídni, Berlíně a Praze. Publikována knižně byla až o dva roky později.

FOTO: Muzikál My Fair Lady

Hra se stala inspirací k muzikálu My Fair Lady. Zdroj: VČD

G. B. Shaw se při psaní hry Pygmalion inspiroval řeckou mytologií a dílem římského básníka Ovidia. V Ovidiově díle Proměny vytesal sochař jménem Pygmalion krásnou dívku, do které se zamiloval. Bohyně Afrodité vdechla dívce život a sochař ji poté pojal za manželku. Shaw se rozhodl přenést tento námět do Anglie 20. století a přidat humorné a ironické prvky.

Georg Bernard Shaw (1856–1950) byl anglický dramatik, esejista a kritik původem z Dublinu. Mezi jeho významné hry patří například: Domy pana Sartoria, Živnost paní Warrenové, Svatá Jana či Caesar a Kleopatra. V roce 1925 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Psal převážně sociálně kritická díla a ironizoval společenské nedostatky.

Pygmalion je konverzační komedie o pěti dějstvích. Děj začíná jedné noci, kdy se skupinka lidí schovává před deštěm pod portikem kostela sv. Pavla. Shodou okolností se zde sejdou chudá květinářka Líza Doolitlová a profesor fonetiky Henry Higgins, kterého zaujme Lízin přízvuk. Později se Higgins vsadí se svým přítelem plukovníkem Pickeringem, že z prosté Lízy dokáže během půl roku vychovat dámu s perfektní výslovností a vybraným chováním.

Čtěte také: Literární kvíz: Světová literatura do 20. století. Znáte slavné románové hrdiny?

Během šesti měsíců pobývá Líza u Higginse a učí se novým způsobům mluvení, etiketě a slušnému chování, zatímco Pickering Lízinu proměnu financuje. Při intenzivní výuce asistuje Higginsovi ještě jeho stará hospodyně paní Pearcová. Lízina discipinace se neobjede bez řady komických situací, hádek a nedorozumění.

FOTO: Londýn

Líza hovoří slangem londýnské spodiny, Zdroj: sxc.hu

Líza je sice prostého původu, ale je bystrá, učenlivá a temperamentní. První velkou zkušeností je pro Lízu návštěva staré paní Higginsové. Setká se zde také s paní Eynsford Hillovou, její dcerou Klárou a synem Freddym. Líza používá naučené společenské fráze, snaží se udělat dojem, avšak dochází k několika komickým scénkám, především když Líza míchá dohromady vznešenou mluvu a slang londýnské spodiny.

Líza se stala dámou, ale co dál?

Higgins a Pickering vezmou Lízu na operu a následně na zahradní slavnost v Buckinghamském paláci, kde se setkává s anglickou smetánkou. Vše dopadne dobře, Líza si vede skvěle a nikdo z přítomných nepochybuje o tom, že je dívkou vznešeného původu. Líza je přesto nešťastná, protože neví, co si počne se svou budoucností. Profesor Higgins ji vytrhl z jejího původního prostředí, naučil ji vybranému chování a správné mluvě a ona se teď nemůže vrátit zpátky na ulici. Vyčte Higginsovi, že myslí jen na sebe a na svůj vlastní úspěch. Po hádce, která mezi nimi proběhne, hledá útočiště u jeho matky. Ta ji u sebe schová a vyčte synovi jeho nerozumné chování.

Shaw inspiroval další tvůrce

Líza prohlásí, že Henry Higgins se k ní vždy choval jako ke kusu nábytku, zatímco pan Pickering jí alespoň občas projevil patřičnou úctu. Líza nakonec opětuje milostné city mladého Freddyho Eynsford Hilla. Už v epilogu G. B. Shaw vysvětluje, že charaktery Lízy a Higginse nepředpokládají šťastný vztah, a proto se autor rozhodl, že Líza nalezne štěstí u Freddyho.

FOTO: Audrey Hepburn

Audrey Hepburn ztvárnila roli květinářky ve filmu My Fair Lady, Zdroj: youtube.com

Divadelní hra byla v roce 1938 zfilmována. Filmové zpracování bylo oceněno Oscarem za nejlepší scénář. Ještě slavnější se stala filmová verze z roku 1964 s Audrey Hepburnovou v hlavní roli. V roce 1956 se hra dočkala muzikálové verze nazvané My fair lady, kterou režíroval F. Leow.

Georg Bernard Shaw touto hrou kritizuje anglický konzervatismus a pokrytectví. Ironizuje soudobou společnost a kritizuje falešnou morálku a přetvářku. V díle ostře kontrastuje vznešenost a chudoba. Shaw výborně popisuje různé řečové vrstvy, v komedii se střetává mluva londýnské spodiny zvaná „cocney“ a vytříbený jazykový projev pana Higginse a anglické vyšší společnosti.

HIGGINS: Odříkejte abecedu.

LÍZA: Abecedu já umím. Si myslíte, že neumím nic? Nemusíte mi mučit jako ňákýho haranta.

HIGGINS: (zahřmí) Odříkejte abecedu!

PICKERING: Poslechněte, slečno Doolittlová. Hned pochopíte proč. Udělejte, co vám říká, a nechte ho, ať vás učí po svém.

LÍZA: Dyž teda myslíte – É, boé, coé, doé –

HIGGINS : (zařve jako poraněný lev) Dost! Slyšel jste, Pickeringu? Kvůli tomu přispíváme na základní školní vzdělání. Tohle nešťastné stvoření zavřeli devět let do školy na naše útraty, aby je naučili mluvit a číst jazyk Shakespeara a Miltona. A výsledek je é, boé, coé. (k Líze) Á, bé, cé, dé.

LÍZA: (téměř v slzách) Dyž to řikám. É, boé, coé –

HIGGINS: Dost! Řekněte láhev vína.

LÍZA: Léefina.

Zdroj: SHAW, G. B. Pygmalion: komedie o pěti dějstvích. Praha: Dilia, 1967.

Ohodnoťte tento článek:
0
Právě čtete

Georg Bernard Shaw: Pygmalion. Profesor fonetiky vykouzlil z prosťačky dámu