×
TOPZINE.cz

František Halas: Odstrašující příklad básníka i básník skepse a zmaru

FOTO: Dekadence, čtenáři, kniha, Foto: Martin Koubek, Topzine.cz
Dobrodružství Rychlých šípů byla pro nejednu generaci napínavým čtenímZdroj: Martin Koubek, Topzine.cz

Básník s osobitou poetikou, který se ocitl nejprve na vrcholu, poté i na dně. Takřka přes noc se z uznávaného tvůrce proměnil v odstrašující příklad. Pojďte s Topzine.cz zjistit proč!

František Halas, autor s osobitou poetikou plnou motivů zmaru, tísně a tragična. Jeho tvorba vyžaduje poněkud náročnějšího čtenáře, je skeptická, plná metafor, a proto byla neslučitelná s oficiální normou. František Halas byl komunistou, který si před smrtí uvědomil svůj omyl. Pro režim byl však především soudruhem, který zradil, za což byl označen jako odstrašující příklad básníka.

Horlivý čtenář František Halas

Narodil se 3. října 1901 v Brně v rodině dělníka. Otec byl často vězněn pro svou politickou činnost. V roce 1909 jeho matka zemřela na tuberkulózu a rok poté se jeho otec podruhé oženil. V roce 1914 odjel František Halas starší na východní frontu, kde byl nejprve v zajateckém táboře a později se zapojil do československých legií. Z války se vrátil až po šesti letech, v roce 1920. Mezitím se František Halas mladší vyučil knihkupcem a poté byl zaměstnán jako knihkupecký účetní. Horlivou četbou si doplňoval chybějící vzdělání a zpovzdálí s obdivem pozoroval brněnské spisovatele.

OBR: Frantisek Halas

V roce 1921 byl Halas nezaměstnaný a seznámil se s Artušem Černíkem a Jaroslavem Seifertem, redaktory časopisu Rovnost, kde později uveřejňoval své první příspěvky. Tak, jako otec byl činný v dělnickém hnutí, přispíval také například do osvětového týdeníku Svítání. Stejně jako on byl i vězněn, a to v prosinci 1921. O rok později nastoupil jako úředník do Úrazové pojišťovny.

Spolu s Bedřichem Václavkem byl František Halas při založení Brněnského Devětsilu (oficiálně 23. března 1924) a redigování prvního ročníku revue Pásmo. Právě v Pásmu vychází v lednu 1925 stať Dosti Wolkra, která se vyslovuje proti tendencím narůstajícího wolkrovského kultu. Autory jsou Václavek, Halas a Černík. V témže roce odjel Halas do Paříže, kde se setkal s mnoha významnými osobnostmi. Po návratu z Francie jej v Úrazové pojišťovně již nepřijali, vypomáhal tedy v čítárně brněnské městské knihovny, kde se poprvé setkal i s Libuší Rejlovou, svou budoucí manželkou.

Překlad a básnický debut

Nákladem Brněnského Devětsilu vyšla Halasovi v roce 1926 jeho knižní prvotina, překlad jednoaktovky Otto Sonnenfelda Pohádka lásky. Téhož roku je zaměstnán v nakladatelství Orbis v Praze, nejprve jako úředník, později jako redaktor a disponent. Roku 1927 vyšla jeho básnická prvotina Sépie, která nese zejména rysy poetismu, nicméně vedle poetistické hravosti se již tady objevují pocity skepse a deziluze.

Od Andulky po žížalu. Vývoj české poezie pro děti a mládež v české literatuře

O své další sbírce Kohout plaší smrt (1928) sám autor prohlásil, že „je to tam samá metafora“. V této sbírce je patrný zejména tragický životní pocit, motivy smrti a zmaru, tíhy života, tematika války a pochyby o smyslu poezie. Později vycházejí sbírky Tvář, Hořec a Staré ženy. Za sbírku Tvář obdržel v roce 1932 státní cenu ve výši pěti tisíc korun, kterou věnoval stávkujícím kovodělníkům.

FOTO: Kniha
Sbírka Kohout plaší smrt je samá metafora, Foto: Marián Luha, Topzine.cz

Kromě psaní básní rediguje řadu periodik (Rozhledy, Čteme) a edic (Mys dobré naděje) a do mnohých časopisů přispívá jako redaktor (Trn, Kvart). S Libuší Rejlovou cestoval nejen po Čechách, ale takřka po celé Evropě. Udržoval s ní také hojnou korespondenci, před jejich sňatkem v roce 1936 jí napsal bezmála 700 dopisů. Ve stejném roce, kdy se oženil, vychází jeho další básnická sbírka Dokořán.

Mnichovské události

Události v Evropě, jako nástup fašismu v Německu a Španělská občanská válka, zesílily Halasův zájem o společenské dění. Podílí se na různých protifašistických akcích, jako byla manifestace inteligence proti fašismu, prohlášení Obce československých spisovatelů proti fašistickým provokacím, vydání Antologie protifašistických umělců a podobně. Přichází však rok 1938 a s ním mobilizace, kterou básník prožívá na jižní Moravě.

Josef Kainar. Osobnost, která v sobě skrývala mnohá nadání

Přichází i Mnichovská dohoda, na kterou básník reaguje vydáním sbírky Torzo naděje, jež vychází ještě v prosinci téhož roku. V této sbírce vylíčil nejen tragičnost a tíživost doby, ale dokázal dát národu také naději. Právě z této sbírky je i báseň Zpěv úzkosti, z níž vzešla jedna z nejznámějších slov, která reagují na mnichovské události:

Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon

Čí ruce ho rozhoupaly

Francie sladká hrdý Albion

a my jsme je milovali

I za okupace pobýval František Halas na různých místech na Moravě. Přispíval do odbojových domácích i zahraničních tiskovin (Hlasy domova, Rudé právo, V boj) a účastnil se odboje v Národním revolučním výboru spisovatelů. Kvůli potížím se srdcem byl často na léčení v sanatoriích či lázních. Jeden z těchto léčebných pobytů ho dokonce zachránil před zatčením. Když se dozvěděl, že ho v Praze hledalo gestapo, odjel narychlo do sanatoria v Tišnově, kde primář gestapo přesvědčil o vážném stavu českého spisovatele. Za války vyšly básníkovy knihy Naše paní Božena Němcová (k 120. výročí narození autorky) a básnická sbírka Ladění.

Zdeněk Rotrekl. Spisovatel, který zůstal věrný své víře i přesvědčení

Poválečná kariéra

Těsně po válce vychází v Rudém právu jeho báseň Barikáda (později vydána ve sbírce V řadě), která se řadí coby oslavná, patetická báseň z konce války vedle Nezvalova Stalina či Holanových Rudoarmějců. Ještě v květnu je Halas zvolen předsedou Syndikátu českých spisovatelů a o několik dní později se stává i šéfem publikačního odboru ministerstva informací ministra Václava Kopeckého. Vychází také jeho básně, které vznikaly za protektorátu, ale oficiálně vyjít nemohly, a to ve sbírkách Já se tam vrátím (1947) a V řadě (1948). František Halas je takřka na vrcholu své kariéry a je příkladným básníkem narůstajících tendencí socialistického režimu.

Tendence a projevy budoucího socialistického režimu byly jasně vidět již těsně po válce a jedním z důkazů je i osud básníka Františka Halase. Byl totiž zklamán z poválečného vývoje, nebyl to žádný tvrdý ideolog, zastával spíše socialistický humanismus. Začíná se distancovat od své sbírky V řadě, kterou označuje za příliš patetickou. Tato sbírka se přikláněla k myšlenkám komunismu a jako by předznamenávala, jaké by pozdější básně měly být – srozumitelné, patetické a optimistické.

A co básník František Halas?

V letech 1945–1949 vznikly básně později vydané ve sbírce A co?. Sbírka byla publikována až posmrtně v době, kdy se poměry začaly lehce uvolňovat, a to v roce 1957. Do té doby jich několik vyšlo pouze v časopisech. V těchto básních Halas zpochybňuje dobové pojetí role spisovatele, kritizuje povrchnost a lživost propagandistických hesel, která se stala terčem jeho ironie či parodie. Byla v tom i jistá Halasova rozpolcenost, neboť byl čelním představitelem spisovatelů, a zároveň s vývojem událostí nesouhlasil. Jako by si před smrtí uvědomil svůj omyl a ideologie, které věřil, ho zradila. František Halas umírá 27. října 1949 v Praze.

Vražda na tyranu není zločinem, konstatuje Drdův hrdina Vyšší princip

Své zklamání z poúnorového vývoje popsal básník i ve své závěti (o jejíž pravost se však vedou spory). Rok po jeho smrti vystoupil Ladislav Štoll se svou nechvalně proslulou přednáškou Třicet let bojů za českou socialistickou poezii, která má udávat směr dalšímu vývoji české poezie. Určuje, jak klasifikovat poezii, co je dobré a co špatné, a ukazuje to zejména na tvorbě Františka Halase, kterou tvrdě odsuzuje.

Odstrašující příklad básníka

Takřka přes noc se stal ctěný a vážený Halas odstrašujícím případem oficiální literatury. Zejména kvůli jeho předválečné tvorbě a časopisecky vyšlým básním, které budou později publikovány ve sbírce A co?. Kdekdo je později obviňován z „halasovštiny“ a v oficiální rovině je Halas označen za „odstrašující případ básníka“. Halasovy básně jsou však dále publikovány v exilových periodikách.

Poslední, nedokončená, sbírka A co?. Vychází až v roce 1957 pod vedením Ludvíka Kundery, který sestavil i několik halasovských výborů, překládal jeho dílo do němčiny a je také autorem první české monografie o Františku Halasovi, monografie o jedné z největších osobností české poezie.

Nechci být masem vzduchu okolo

jak se to líbí jim

nechci být kůlem vyhlášek

veřejným míněním

nechci být nápovědou co polyká jen prach

těch jejich komediích

hraných na márách

Zdroj: slovnikceskeliteratury.cz

František Halas: Odstrašující příklad básníka i básník skepse a zmaru
5 (100%) 1 hlas[ů]


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..