3 fotky 
Tragický příběh o lásce mezi křesťanskou indiánskou dívkou a mladým divochem přibližuje indiánskou kulturu a zvyky. Novela Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801) měla ve své době obrovský úspěch.
Chateaubriand po návštěvě Ameriky sepsal několik příběhů a chystal se je publikovat pod názvem Duch křesťanství. Atala byla součástí tohoto souboru, ale Chateaubriand ji vyčlenil a vydal samostatně o rok dříve.
Novela o třech částech
Atala je rozdělena na tři části. V první je představen Francouz René, který odcestoval do Ameriky a přidal se ke kmeni Natšezů. Do tohoto kmene jej přijal náčelník Šakta. Druhý, hlavní příběh, vypráví sám Šakta a třetí část je doslovem, jež vypráví autor.
Hlavní dějovou linii tvoří vyprávění náčelníka Šakty. Šakta Renému osvětluje své životní osudy a mezi ně patří také příběh o milované dívce Atale. Skrze zajetí se Šakta dostal ke Španělovi Lopezovi, který ho vzal pod ochranu.
Příběh se odehrává nedaleko Niagarských vodopádů.
Šakta byl však stále ovládán touhou žít volně v divokých lesích, a proto se s Lopezem rozloučil. Krátce na to ho zajali Myskogilgové. Tento nepřátelský kmen ho odsoudil k trestu smrti upálením na hranici.
Atala zachránila Šaktu před smrtí
Šakta byl už smířen se smrtí, ale jedné noci jej navštívila dcera náčelníka Atala. Mladý pár se na první pohled zamiloval. Aby Šakta unikl před smrtí, musel utéct. Přemluvil Atalu, aby šla s ním. Po celou dobu měl však pocit, že před ním dívka něco tají.
Čtěte také: Vladislav Vančura: Marketa Lazarová. Jako Romeo a Julie po česku
Milenci šli nazdařbůh a cestou potkali starce Aubryho, jenž měl v lesích misii, kde učil křesťanskou víru. Atala se Šaktovi přiznala, že je křesťanka, protože tuto víru vyznávala její matka i její skutečný otec, což byl Španěl Lopez.
Šakta se šel se starcem podívat do vesnice, ve které žily Aubryho křesťanské ovečky. Atalu nechali odpočinout po dlouhé cestě v nedaleké jeskyni. Mladý milenec byl vesnicí i představou života v ní s Atalou nadšený.
Výčitky svědomí ji dovedly k smrti
Když se však vrátili zpátky do jeskyně, našli Atalu v bolestivých křečích. Dívka prozradila své tajemství. Před smrtí matky slíbila, že zůstane celý život pannou a zasvětí se Bohu. Když potkala Šaktu, věděla, že nebude mít dostatek síly svou přísahu dodržet, a tak se otrávila.
Šakta bědoval a zuřil, protože Aubry oběma objasnil, že Atala nesprávně pochopila křesťanskou víru a stejně tak i její matka. Takovou oběť po ní nikdy neměla žádat. Atala navíc nevěděla, že nemá právo rozhodovat o svém životě a smrti.
Atala zemřela v jeskyni.
Aubry ji však uklidňoval, že její úmysly byly čisté a Hospodin ji určitě uvítá v ráji s otevřenou náručí. Před Atalinou smrtí Šakta přislíbil, že se vyučí v křesťanské víře. Aubry a Šakta dívku pohřbili a mladík se vrátil ke svému kmeni.
Doslov osvětluje Šaktův osud
V epilogu Chateaubriand vypráví o svém setkání s putujícími Indiány. Jedna žena znala Šaktu i otce Aubryho a řekla mu o jejich osudech. Aubryho misii zničili Šerokézové a otce zabili. Šakta pak vyzvedl ze země Aubryho i Ataliny ostatky a odnesl je do svého domova. Od té doby je s sebou tato skupina Indiánů nosí spolu s Šaktovým prachem.
Chateaubriand – novátor literatury
Chateubriand v Atale využil romantický popis a předvedl něco, v té době nevídaného. Zavedl do literatury subjektivní osobitost autorského „já“. Představil tak klasicistní literatuře nové vidění skutečnosti a otevřel nové možnosti cítění.
Autor navazoval na Jeana Jacquese Rousseaua a jeho lyrické vyjadřování. Ve svých knihách obhajuje křesťanství, avšak ne dogmatickými tvrzeními, důraz klade spíše na estetické a poetické pojetí víry.
Zdroj: CHATEAUBRIAND, Francois René de: Atala. Praha: Odeon, 1973.
