Fotky: Colours of Ostrava pod vládou zhulených Tata Bojs a Apollo 440

Třetí den jubilejního 10. ročníku hudebního festivalu Colours of Ostrava se nesl v duchu prosluněné oblohy a vystoupení prvních kapel zvučných jmen. V nočních hodinách totiž vystoupili Apollo 440 následovaní energickými Priessnitz. Vážnou hudbu moderní doby pak předvedli kytaroví mágové z Japonska Mono.

Tata Bojs měli před pódiem více lidí než zahraniční interpreti, Foto: Martin Chochola, Topzine.cz

Den ale začal na první pohled nenápadným vystoupením Lenky Dusilové a Eternal Seekers v nádherném prostředí místního evangelického kostela. Štastnější posluchači, kteří se dostali do velikostí skromných prostor, vyslechli akusticky vynikající mix jazzově založených skladeb vystavěných zejména na bezchybném a emocemi nabitém vokálu Lenky Dusilové. K nejlepším momentům patřily náladou podobné skladby Úzký dvůr a Půlnoc. Zajimavé zpestření předvedlo dechové kvarteto v krátké improvizované skladbě, která zazněla přesně v polovině koncertu.

Tak trochu úsměvně působilo využívaní rozličných netradičních nástrojů namísto obligátních bicích. Jako rytmické prvky zde posloužily například listy papírů nebo jednoduché korále. Nastupující nudu ve správné chvíli zaplašila nečekaná papírová koulovaná bubeníka a basisty právě s pozůstatky listů papíru. Vstup do hudbou prodchnutého dne tedy vyšel na jedničku.

Naneštěstí následoval jeden z prvních omylů dne. Jistojisté vystoupení kladenské kapely Zrní bylo v milisekundě rozmetáno na prach mým záchvatem akutní demence, kdy jsem si byl jist časem a místem koncertu, ale ne už tak dnem. Natěšení na hodinku strávenou s mou oblíbenou kapelou tak musí vydržet až do dalšího dne.

Jedno z dalších nemilých překvapení souvisí s malým, ale přesto významných organizačním chaosem. Při procházce městem jsem čistě náhodou narazil na pódium s totožným názvem, jako má i jedna stage uvnitř areálu. Malá záhada se vyřešila až zjištěním, že souběžně s mateřským festivalem v Ostravě běží také Festival v ulicích. Nechtěl bych vidět zástupy pěnících příznivců hudby, kteří to zjistili až v době konání vystoupení své oblíbené kapely.

Moderní klasika made in Japan

Foto: Martin Chochola, Topzine.cz

Jedním z osobních vrcholů festivalu mělo být vystoupení japonské post-rockové kapely Mono. S pověstí tvůrců novodobé klasické hudby nakráčelo kvarteto muzikantů na potemnělé pódium a spustilo hodinovou kytarovou symfonii prodchnutou jak klidnými a téměř ambientními pasážemi, tak hutnými kytarovými stěnami, které byly tlačené až na samou hranici snesitelnosti.

K celkové atmosféře vystoupení přispěla také skvělá světelná show, která tvořila ve spojení s emocemi nabitou hudbou dokonalý celek. Snad jedinou kaňkou na jinak bezkonkurenčním koncertu byl pouze chudý setlist. Mono totiž představili z valné většiny pouze skladby ze svého nejnovějšího alba Hymn To The Immortal Wind. Největší pecky minulosti tak bohužel nezazněly. Jak už je u japonských kavalírů zvykem, po nulovém kontaktu s publikem nedošlo na žádný přídavek.

Ostrava, pyčo a zhulení Tata Bojs

Ihned po vystoupení Mono začínal na sousedním pódiu hip hopový mazec v podání Prago Union. Duo bývalých členů kapely Chaozz pozdravilo festivalové publikum provokativním zvoláním: “Máte dobrou náladu? Tak my vám ji zkazíme.” Naštěstí svému tvrzení nedostáli a i pro mne, jako nepříliš velkého fanouška tohoto žánru, předvedli ucházející a neurážející vystoupení. Perfektní kontakt s početným publikem by si mohly brát ostatní kapely za vzor. A pyči navíc létaly každou sudou sekundu.

Dalším zářezem pro české skupiny byl jeden z nejočekávanějších koncertů celého festivalu. Pražští Tata Bojs si do Ostravy přivezli dobrou náladu a očividně také spoustu mozek otupujících látek. Prohlášení jako “my bysme za váma jeli klidně pořád” a podobné slovní perly oblažovaly posluchačovo ucho po každé skladbě. Ruku v ruce s podivnými hláškami naštěstí nešlo samotné vystoupení. Mixu starších i novějších skladeb vévodilo duo Papírovka a svižné Bioritmy. Vokalistka Klára Nemravová pak na dálku pochválila japonské virtuozy Mono za jejich úžasný koncert.

Dokonalý festivalový den si žádal dokonalé završení. A vystoupení Apollo 440 jím skutečně bylo. Krokem vedle bylo od pořadatelů zařazení kapely Priessnitz do totožného času, ve kterém vystupovali právě Apollo 440.

Po hodině tance na britské kytarově-elektronické uskupení celý den završil podivný cizinec, který se po třetí hodinně ranní kolemjdoucích hromadně ptal, kam že to všichni jdou. Při odpovědi, že spát, bleskově zareagoval, že on půjde tedy taky. Tak teda zdar, pyčo!