5 fotek 
Chodíte rádi do divadla? Nebo jste spíše milovníky obrovských pláten a tichých galerií, kde můžete v poklidu rozjímat nad tím, co ty čáry na ohromném kusu papíru vlastně znamenají nebo čemu se tak záhadně usmívá Mona Lisa? Přesně tyto (ale i další otázky) jsme položili našim redaktorům. A vy tak máte příležitost nahlédnout do nitra duší těch, kteří pro vás na Topzine.cz píší (nejen) o kultuře.
Divadlo nebo výstava? Zdroj: archiv
1. Naše rubrika se zaměřuje jak na divadlo, tak na výtvarné umění. Který z těchto oborů upřednostňuješ ty?
2. Jaké divadlo/galerii navštěvuješ nejraději a proč?
3. Co jsi naposledy viděl/a a jak se ti to líbilo?
4. Jaký druh představení preferuješ – činohru, muzikál, operu,…?/Jaký druh výtvarného umění máš nejraději – kresbu, malbu, fotografii,…?
5. Je podle tebe povolání divadelního herce prestižní záležitostí?Jak vnímáš výtvarné umělce?
Michaela Hellerová, redaktorka rubriky Divadlo a umění
1. Mám ráda divadlo, ale nestydím se zajít i do galerie na nějakou milou hezkou výstavu. Divadlo je o celku, o hercích, režisérech, kostymérech, dramaturzích, až po osvětlovače, kdežto výtvarný projev je čistě věc jednoho umělce a o to více člověk musí vnímat každý detail, který je na obraze zachycen. Detail symbolizuje náladu autora, cíl, kterého chtěl dosáhnout, možnosti té doby, ve které obraz maloval, ale i vizi do budoucna, jakýsi vzkaz příštím generacím. V divadle sloučením několika vět nebo frází dojdeme k pointě, pokud to tedy není stoprocentní komedie, ovšem v obraze je toliko abstraktna.
2. V Hradci Králové chodím do divadla už čtvrtý rok. A jak jsem se k tomu dostala? Ve třeťáku na gymplu, hned v září, co začal můj literární seminář, jsme dostali poukázky se zlevněným vstupným pro studenty a pak už jsem Hradci zůstala věrná. Ovšem sem tam zajedu do Pardubic nebo do Prahy a nenechám si ujít festival, který do Hradce přiláká divadla z celé Evropy.
3. Ptákovinu od Milana Kundery v podání herců z Činoherního klubu a mohu říci, že mě Kundera nezklamal. Čtu jeho knížky a téměř ve všech rozvíjí stejné téma – láska, sex, komunismus, člověk ve dvojí hře – být pro socialismus, nebo proti němu. Jsou to zajímavé knihy a líbí se mi na nich jejich vtip, základní teze, myšlenky. Kundera své názory propůjčuje postavám, ale nesnaží se čtenáři cokoli vnutit, naopak, snaží se, aby si čtenář udělal na situaci vlastní názor, a to je podle mě nejlepší cesta, jak vést čtenáře k samostatnosti a naučit se říkat bez ostychu, co si myslím, ovšem s elegancí!
4. Preferuji činohru, ale nepohrdnu ani muzikálem nebo operou. Jde o oživení žánru. A ve výtvarnu mám ráda jakýkoli projev.
5. V dnešní době se už, myslím, roztrhl pytel s divadelními hvězdičkami. Všude vznikají samé seriály a rovnou z DAMU naskakují herci na plac, aniž by byli řádně připraveni. Člověk musí mít dar, musí mít dar zvládat pohyb, předvádění se, mluvení bez ostychu na veřejnosti, trochu hudebního nadání a hlavně mít štěstí. Neříkám, že všichni čerství nováčci jsou špatní, jen je jich moc a všude se o nich píše, ale to už je jiná věc…
Do kvalitního herce se herec propracuje odžitými rolemi. Povolání herce je věc těžká a nekompromisní, vždyť kdo z nás by chtěl dvacetkrát do měsíce vystřídat dvacatero nálad? O hercích ráda píšu, zajímá mě jejich přestrojení a smekám před nimi klobouk, jak si umí poradit se svými rolemi, ale neměnila bych. Můj pohled na svět mi stačí!
Michaela Hellerová Zdroj: archiv Michaely Hellerové
Pavlína Nouzová, zástupkyně editora rubriky Film a TV
1. Divadlo i výtvarné umění má něco do sebe, tak bych nerada rozlišovala, co mám radši. Hlavní je, když se výsledek povede. Stejně, jako nemůže existovat kvalitní film bez kvalitní hudby, tak kvalitní divadelní hra potřebuje kvalitní kulisy, plakáty, kostýmy…
2. Z divadel mám moc ráda Divadlo pod Palmovkou a Švandovo divadlo. Nejsou zrovna nejznámější, ale hrají výborné hry se skvělými herci, kteří třeba nejsou zrovna populární, ale aspoň něco umí. Do českých galerií moc nechodím, ale zamilovala jsem si pařížské Musée d’Orsay. Sice jsem tam byla jenom dvakrát, ale Moneta nebo Gaugina v originále chci vidět znovu! Naživo ty barvy vypadají úplně jinak než z knížek.
3. Naposledy to byla Žebrácká opera právě ve Švandově divadle. Vím, že to běží i v Národním a s (podle některých) božským Vojtou Dykem, ale pochybuji, ze ve svém věku mohl hlavní postavu vystihnout tak, jako méně známý Michal Dlouhý.
4. Jak jsem už řekla – nerada škatulkuji, takže je pro mě hlavní výsledek. Jen ty muzikály zrovna nemusím, jsem ten typ, co raději zajde na klasiku.
5. Tak prestižní to určitě je, v určitých směrech je to i prestižnější, než být pouhý filmový herec. Ale jsou to lidi jako my. Ve stejném ročníku na vysoké se mnou studuje herečka z Dětí ráje, která v nich má dost velkou roli. A přitom je to úplně normální holka. Hlavní je nepřeceňovat.
Pavlína Nouzová Zdroj: archiv Pavlíny Nouzové
