Po dlouhém čekání byl na trh uveden první díl trilogie Daemonica s názvem Pekelný nářez. A slibuje toho hodně – zjistíte, jestli mají démoni televizi, kam vede světlo na konci tunelu a jak nebezpečná je lidská nuda. Zní to vskutku dobře, ale nenechte se mýlit.
Ilustrace na obálce knihy Martina D. Antonína Autor: Milan Fibiger
Peklo něco chystá. Ale Nebe o tom ví své – jedna z předních démonek měla Peklo zradit a jejich doslova ďábelský plán přednést vedení Nebe. Ale nepovedlo se. Jeden z andělů pochůzkářů – Kariel ji zničil hned po té, co byla vyvolána obyčejným člověkem Arnoštem Hovězím. A tak byl Kariel (nebo spíš jeho mysl) posazen do démončina těla, aby spravil, co zkazil. První, co udělá, je, že doslova slupne Arnoštovu duši. Samozřejmě nechtěně. A tak se spolu vydávají do Nebe a do Pekla, aby nějak získali cenné informace.
Říká se, že by se knihy neměly soudit podle obalu, ale u téhle to neplatí – nevkusná rudá sado-maso démonka na přední straně obalu a ďábelské disproporční mimino na té zadní, napoví mnohé. Hned druhou věcí, která člověka zarazí, znechutí, popřípadě totálně zmate, je Omluvné slovo úvodem. Martin D. Antonín se v něm omlouvá za případné zešílení. Dále nám také vysvětluje, že sám vlastně není autorem, ale redaktorem knihy, kterou původně psala žena. Krátce nám osvětlí, proč jsou některé části psány kurzívou, a jak se vyznáme mezi jednotlivými kapitolami. Úplně zbytečné.
Když už se do knihy začtete, překvapí vás neobratné věty, připomínající nucenou slohovou práci v šesté třídě (Tělo mu jen hrálo svaly, pleť se leskla jak naolejovaná, na rtech pohrával sebejistý úsměv. Na rozdíl od plamenovlasé Lilien měl vlasy černé a lesklé jak havraní peří. Str. 124). Kýčovitá slovní spojení a typická klišé se vyskytují na každé stránce. Slova nejsou volena zrovna vhodně a ve větách se kupí v takovém množství, že občas není úplně jasné, co je vlastně smysl té či oné věty. To všechno ztěžuje čtenáři možnost se do příběhu začíst. Děj oholený až na kost by mohl mít určitý potenciál, ale určitě ne s takovým zpracováním.
I po úvodním zmatení vysvětlujícími slovy autora je také těžké vyznat se v jednotlivých kapitolách, přinejmenším ze začátku. Kapitoly zaznamenávají střídajícího se vypravěče – Arnošta, Kariela, démony z podsvětí. I když se autor snažil zjednodušit pochopení textu kurzívou, je občas těžké určit, kdo zrovna mluví, protože kurzíva je používána pro myšlenky jedné postavy i přímou řeč duše postavy druhé. Chápete? Ne? Nevadí.
Anoncovaný humor také nepřichází – rádoby vtipné situace, kdy si démonka škobrtne o vlastní ocas, hádka mezi Arnoštovou duší a podstatou anděla Kariela v těle démonky, či zvedající se bederní rouška jednoho z démonů nevyloudí ani úsměv, natož smích. Spíše než cokoliv jiného působí jako marné pokusy o vtip, hodné pubertálního kluka.
Jako třešnička na dortu jsou ilustrace stylizované jako komiks. Jednoduché črty fixou postrádají jakékoliv umělecké schopnosti, políčka popírají evropský způsob čtení (stejně jako ten asijský) a nijak nerozvíjejí příběh, ani nepomáhají čtenáři lépe si představit dané situace.
Nakonec se tedy dá říct jen jediné: Daemonica nenadchne, nepotěší ba ani nezaujme. Na podobné knihy je jen škoda papíru.
Název originálu: Daemonica: Pekelný nářez – Hovězí v žaludku
Autor: Martin D. Antonín
Obálka: Milan Fibinger
Ilustrace: Jan Pekárek
Vazba: brožovaná
Rozměry: 165 x 105 mm
Počet stran: 368
Vydal: Straky na vrbě, Praha 2010
Doporučená cena: 235 KčHodnocení: * (20%)
