×
TOPZINE.cz

Claudio Magris nechá ve své nové knize jít čtenáře Poslepu

OBR: Spisovatel Claudio MagrisKniha Claudia Magrise, která nedávno zažila křest v Praze, nese velice výstižný název Poslepu. Začtěte se do knihy, která revolučním způsobem rozrývá konstrukci textu. Zkuste v létě něco nového.

OBR: Claudio Magris
Spisovatel Claudio Magris, Zdroj: archiv nakladatelství Mladá fronta

Název knihy Claudia Magrise Poslepu je velice výstižný především v jednom směru: Autor zde totiž navozuje absolutní pocit slepoty, takže si pak čtenář připadá, jako by tápal mezi řádky. Text tedy připomíná černé pole, ve kterém se orientujeme pouze podle bílých míst, jež jsou vskutku těžko hmatatelná. Vystupují z odstavců jen občas a drží tím téměř neznatelnou dějovou linii.

Pocitu slepoty dosáhl Claudio Magris zdánlivě jednoduše. V textu totiž neexistuje náznak jednoty času, děje a místa. Aby toho nebylo málo, situuje se hlavní hrdina do postav jiných osob, takže nemáme jistotu ani v tomto bodě, nikdy nevíme, kdo právě promlouvá. Vypráví o minulosti, jenže netušíme, ke které osobě a k jakému času se příběh váže. Mění se místo – v jednu chvíli jsme v Austrálii, pak v Jugoslávii a nakonec na Islandu. Do toho se vplétá rozhovor s doktorem v současnosti.

Obsah neobsah

OBR: Kniha PoslepuHlavní postavou je Salvatore Cippico, který přežil koncentrační tábor i gulag a v současnosti je opět zavřený, tentokrát ale na psychiatrické klinice. V jeho případě se rozhodl lékař použít jako léčbu rozhovor a požádá pacienta, aby mu vyprávěl svůj životní příběh. Jenže nemocný se přenáší i do jiných osob – do cestovatele Jorgena Jorgensena, ale ztotožňuje se i s Iásonem nebo také se svým otcem, třeba právě ve chvíli, kdy oplodnil svou ženu. Takže to nakonec vypadá, že Cippico zplodil sám sebe.

Kromě toho míchá do údajně svého životopisu osudy jiných lidí. Zajímavé je, že si vzpomíná především na detaily, ne na událost jako na celek. V myšlenkách se stále vrací ke stejným osobám (například k Orfeovi a Eurydice), nebo často k jiným postavám, jako je například figura ženy, kterou nazývá různě a potkává ji v různých časech a osobách, avšak nejčastěji se jmenuje Marie. Mezi myšlenkami se přenáší rychle a bez upozornění, aby se nakonec vrátil k první myšlence.

Krvavé a mořské motivy

Hlavními motivy, které se opakují téměř na každé stránce, takže jich už po půlce knihy máte dost, jsou moře a krev. Moře zastupuje nejspíš svobodu, která byla hlavní postavě celý život odpírána. Vzhledem k Cippicově minulosti není divu, že často zmiňuje krev. Popisuje totiž nechutné a především velmi krvavé scény z gulagu, ale i z lodí, na kterých sloužil. Kniha proto není vhodná pro slabé žaludky. Lámání kostí, umírání, znásilňování, vyhlazování a jiné násilnosti jsou zde běžnou záležitostí.

Dalším motivem, který už není tak častý jako krev a moře, je počítač a elektronická komunikace. Cippico se v knize Poslepu často pozastavuje nad tím, co všechno je dnes možné nejen díky internetu, ale také celkově prostřednictvím počítačové technologie. Přitom ale počítač i vymoženosti, které nám přináší, velice umělecky vplétá do vyprávění:

Krev je nakažlivá, stačí stisknout klávesu – kliknout myší, díky, já vím, že se to tak říká –, a ta malá šipka ji nechá vystříknout odevšad, kde se zastaví.

Velmi často se také zmiňuje pacient a hlavní osoba o revoluci a náboženství, ale ani o jednom se jednoznačně nevyjadřuje. Motivy, které jsou výše uvedeny: moře, krev, násilí, počítač, revoluce a náboženství, se neustále omílají od začátku až do konce knihy. V závěru to pak navozuje pocit, že čteme vlastně pořád to samé – je jedno, že je osud prožíván jinou osobou, stále se jedná o tentýž osud plný násilí, zla a nesvobody. Světlá místa, která zaujmou právě tím, že vybočují ze stereotypu motivů, se zde sice najdou, ale není jich mnoho.

Takovými momenty jsou například některé nenásilné erotické nebo láskyplné scény, příhoda s rackem a pak třeba také převyprávění pohádkového příběhu o pannách-tuleních. Tyto obrazy jsou pak jako oázy osvěžení v poušti stále stejného textu. Bohužel je takových scén málo, takže by se mohlo stát, že neustále se opakující motivy udusí čtenářovu pozornost hned po pár stránkách knihy. Formálně rozrývá jednotvárnost textu například citování různých titulů nebo členění textu do bezejmenných kapitol.

Nedokončené myšlenky jako projev pomatené duše?

Velmi zarážející je nedokončování vět. Možná by si někdo mohl dát tu práci a spočítat, kolik nalezne v knize Poslepu neúplných vět, jejichž pokračování je naznačeno třemi tečkami. Celek přitom nebývá přerušen pouze za nějakým slovem, ale klidně i uprostřed jednoho z nich:

No ano, možná, že v tom je revoluce, osvobodit ruce od potřeby udeřit a vrátit jim tak něhu… Kdyby Médeia v pravou chvíli popadla Iásona za límec, možná že by později ne…

Číst nebo nečíst, toť otázka

Kniha Poslepu představuje zvláštní způsob, jak uchopit nadějné téma, které nabízí spoustu možností jak dějových, tak myšlenkových, a totálně ho potopit v textové břečce. Pokud se těšíte na osudy člověka, který toho tolik prožil a který má konečně co vyprávět, dočkáte se bohužel pouze hromady slov, která místy nudí svou jednotvárností. Na druhou stranu se jedná o revoluční způsob psaní, jenž může vyhovovat čtenářům, kteří již mají po krk stále stejného typu knih.

Pěkný truchlivý příběh, ale je pravda, že lidi nakládají s tuleni bestiálně a pak se ještě vyřádí na mláďatech, prý kvůli kůži, ale pravým důvodem je chlípnost, tělo a krev jdou často ruku v ruce. V Port Kingu jsme darovali pár košil černochům, co vylezli z buše, námořníci se zmocnili jejich dvou žen a nebralo to konce, ale černoši tam stáli a koukali, jako by jim po tom nic nebylo. A pak nevím, jak se to seběhlo, někdo hodil kopím, někdo vystřelil, jen tak pro nic za nic, jako vždycky, bez toho to prostě nejde, my jsme odpluli na člunu a černoši zalezli zpátky do houští.


Český název: Poslepu
Název originálu: Alla cieca
Autor: Claudio Magris
Překlad: Kateřina Vinšová
Počet stran: 336
Vazba: vázaná s přebalem
Rozměry: 130 x 200 mm
Vydalo: Mladá fronta, Praha 2011
Doporučená cena: 349 Kč

Hodnocení: *** (60%)



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..