Christian Dior, haute couture x pret-a-porter aneb móda po 2. světové válce

Bezprostřední reakcí módního průmyslu na poválečná léta bylo předvedení kolekce světoznámého francouzského návrháře Christiana Diora roku 1947 pod názvem New Look. Na přehlídkovém molu dominoval těsně přiléhající živůtek zdůrazňující útlý pas, kterému sekundovala široká rozevlátá sukně.

Chanel a kolekce spring 2010, Zdroj: style.com

Od té doby, co se koncem 40. let objevil na scéně twinset, začal pletařskému průmyslu čistě bílou barvou zářit Sírius (nejjasnější hvězda na obloze), i když v následujících desetiletích zájem kolísal a hvězda se tak sem tam ocitla v mlze, oděvy z úpletu probleskují kolekcemi světových návrhářů dodnes.

Střet dvou subkultur

Závěrečná dekáda 40. let byla unášena na vlnách romantiky a noblesy. V Paříži se začaly hlasitě vymezovat dvě skupiny toužící po individualismu, každá po svém, ale zato s razancí a jistou dávkou radikálnosti. Jedna skupina se scházela na levém břehu Seiny a oslavovala existencialismus. Mladé ženy se oblékaly zásadně do černé barvy a odmítaly používat make-up.

Oproti tomu na pravém břehu Seiny se pařilo ve velkém stylu. Večerní šaty byly patřičně nákladné a diamanty se nešetřilo. Ženy se stylizovaly do pozice femmes fatales, nebezpečných vzrušujících šelem, kterým muži padají hromadně k nohám.

Tou dobou, přesně rokem 1948, si poprvé z dílny Cartier vykračoval panter vyrobený ze žlutého zlata, na sobě měl černé smaltové skvrny a pohodlně se rozvalil na stošestnáctikarátovém smaragdu. Doplňovaly jej ještě náušnice, na kterých panteři svými drápy svírají kulatý safír. A stejně tak, jako našla tato sada své místo v domácnosti vévodkyně z Windsoru, patřil tento styl neobmyslně k pařížské smetánce lačnící po luxusu, který jí byl válkou odepřen.

Modely pro rok 1951, Zdroj: fashion-era.com

Tyto dva hlavní módní proudy byly jakousi předzvěstí názorové, myšlenkové, politické a stylové roztříštěnosti následujících let. Jedinému kousku oděvu se podařilo sjednotit naprosto odlišné šatníky a to kalhotám, ty po II. světové válce definitivně zapustily kořeny do každodenního běhu života.

Za zmínku jistě stojí ještě jedna výrazná subkultura vytvořená ve Francii během II. světové války, tzv. Zazous. Tyhle zlobivé děti nosily křiklavé a volné oblečení a svým oděvem i životním stylem dávaly najevo, jak celou společenskou situací opovrhují. Někteří členové dokonce začali nosit židovskou hvězdu, na kterou si místo slova Žid přišívali Swing.

Haute couture strádá

50. léta byla ve znamení střízlivého umírněného klasického oděvního stylu. Vlivem čistého pragmatismu spojeného s maximalizací zisku začíná pomalu přebírat otěže pret-a-porter na úkor haute couture. Proč zbytečně šetřit na jedny jediné šaty, když můžete mít za stejnou cenu deset? Proč ale kupovat to, o čem dopředu víte, že je pouhá kopie stovky dalších, které si směle vykračují po ulicích? Čemu dát přednost? V 50. letech to vyhrála konfekce.

Modely pro rok 1959, Zdroj: fashion-era.com

Na vývoj módy mají velký vliv i politické události, a že jimi 50. léta rozhodně nešetří. K revolučním změnám dochází i ve způsobu provedení módní fotografie. Modelky začínají fotit i mimo ateliéry a jejich popularita bez příčiny začíná vzrůstat. Mezi nejžádanější patřila Dorian Leigh a její mladší sestra Suzy Parker (obě jsou vnímány jako první supermodelky), Lisa Fonssagrives, Dorothy Horanová alias Dovima nebo Inga Lindgrenová (ve Švédsku).

Elegance versus temperament

V roce 1952 přichází francouzský návrhář Hubert de Givenchy se svou první kolekcí, ve které dominovaly šaty siluety A. Tato přehlídka znamenala pro jeho další tvorbu významný mezník. Šaty od Givenchy se objevily v řadě filmů, mezi nejznámější patří Snídaně u Tiffanyho, kde hrála jeho blízká přítelkyně a věrná zákaznice Audrey Hepburnová, později mezi jeho prominentní zákaznice patřila Jacqueline Kennedyová nebo monacká kněžna Grace Kellyová.

Ovšem opravdovými králi světového módního průmyslu se v 50. letech stali Italové. Pomohl jim v tom hlavně film. Italští herci a jejich filmy se svým temperamentem ovlivnili vnímání módy, která dostala švih a šťávu. Francouzská elegantní tvorba nabízela uhlazenost a šarm, což snadno přebyla živelnost Italů. Ať už ale ženy dávaly přednost jakémukoliv stylu, vždy dospěly k jedinému závěru, jak řekl Hans Kratzer: „Šaty dělají člověka a ženu povzdech: Zase nemám co na sebe…“