5 fotek 
Dynamickou hru Cenci uvádí Ostravské Divadlo Antonína Dvořáka. Nadčasové dílo, které Percy Bysshe Shelley vytvořil na základě skutečného příběhu rodiny Cenciů, je velmi autentické a zároveň i z dnešního pohledu velmi aktuální.
Beatrice (Andrea Mohylova) s matkou (Anna Cónová)
Najdete zde mnoho prvků různé problematiky. Dříve zneužití církve, dnes zneužívání dcery otcem.
Zpracování Ostravského divadla pojali tvůrci originálním a osobitým způsobem. Zapůsobí na vás moderní scéna, která je dílem Toma Cillera, který zasadil příběh skutečné rodiny Cenci z 16. století do dnešní Itálie a využil její světové módní postavení.
Pomocí vysouvacího mola se vám všechny postavy jednotlivě představí prostřednictvím módní přehlídky a naznačí lehce, že rodina vládne módnímu průmyslu. Nenápadně si tak rodinu zařadíte do určité kategorie velmi vlivných a nedotknutelných osob.
Beatrice (Andrea Mohylová) a Francesco (Jan Fišar)
Příběh incestu mezi krutým otcem Francescem Cenci, kterého hraje vynikající charismatický herec Jan Fišar a jeho dcerou Beatrice, díky které zde exceluje mladá herečka Andrea Mohylová, v pozadí církví ovlivněného Říma.
Přímo před vašima očima se odehrává příběh plný křivdy, zneužívání osobní svobody, práva na spravedlivost, korupce a zbabělosti. Vše je zahaleno do krásných kostýmů a pod nesmírné bohatství a luxus rodiny.
Nápadité kostýmy
Odsoucení Beatrice za otcovraždu
Hana Holcmanová, která kostýmy navrhla nápaditě do střihů a stylů, které rozmanitě vykreslují různé charaktery osob rodiny i církevních představitelů. Módní kreace barevně ladí díky šedé barvě, která je doplněna fialovými prvky, jakými jsou lodičky, kravata, šátek či kolárek. Pouze kardinál Camillo v podání Františka Strnada je zahalen do monstrózního fialového hábitu, jenž naznačuje výsostné postavení ve společnosti, svou nedotknutelnost a všestrannou nadvládu nad všemi ostatními bohatšími obyvateli Říma.
Důležitou roli zde sehrává také hudba, která provází celé představení údernými tóny. Autorem je slovenský skladatel a hudebník Jozef Vlk, který je ovlivněn elektronickou hudbou, což je na představení znát. Avšak v kladném slova smyslu. Hudba vám opět připomene, že příběh odehrávající se před vašima očima není otázkou temné minulosti, ale děsivé přítomnosti dobře skryté před zraky světa.
Vražda Francesca Cenciho
Režie se ujala Anna Petrželková a společně s dramaturgyní Klárou Špičkovou vdechly dílu novou podobu, která je ojedinělá, protože se nehraje jinde než zde v Ostravě.
Při sledování však možná pocítíte nesrozumitelnost textů. Překladatel Otokar Fischer žil na přelomu 19. a 20. století a jeho tvorba je známa hlavně díky překladům významných autorů mezi které patří Shakespeare, Moliére či Vilon. Na jazyku je to velmi znát a představení, které je nasáklé modernou, se vám bude zdát velmi složitě srozumitelné. Složité monology, které by si zasloužily přenést do obecnější roviny dnešní mluvy a předat tak divákovi mnohem důkladnější poselství o tom, co chce příběh říci.
Beatrice: Pryč, ty zvíře, s tebou! Chceš v úctě žít a rozkazovat chceš, ty mučiteli? Otče, tím buď si jist – zdoláš-li i tuto společnost – že ze zla vzejde zlo. – Ó, nemrač se! Jdi, hledej skrýš, sic pomstou planoucí mých bratří duchové tě začnou štvát. A chvěj se, zaslechneš-li živý krok: kout někde němý v temnu vyhledej!
Cenci: Mně líto, přátelé, že bláznivá ta dívka zkazila nám veselí. Nuž, dobrou noc. Já nechci zdržovat vás nudnou scénou domácího sváru. Však na shledanou. Číš vína sem! Ty šelmo! Krásná jsi a strašlivá! Znám kouzlo, kterým si tě ochočím. Co má se stát se stane. Přísahám.
Cenci
Ostravské divadlo Antonína Dvořáka
Režie: Anna Petrželková
Dramaturgie: Klára Špičková
Hrají: Andrea Mohylová, Jan Fišar, Anna Cónová, Vladimír Polák, Petr Sýkora, František Strnad, Igor Orozovič
Hodnocení: 4****
Další představení se uskuteční 14. prosince 2010, 5. a 6. ledna 2011.
