Menu
TOPZINE.cz
Divadelní hry, představení - novinky a recenze

Budu slavnej a holky na mě poletí, čekal od herectví Juraj Bernáth

Jana Kumherová

Jana Kumherová

21. 12. 2012

Možná ho znáte jako Rogera z Pomády nebo Rufia z Kleopatry. Juraj Bernáth začal svoji kariéru na Slovensku, odkud ho před lety přivábila stověžatá Praha. Na Broadwayi ho můžete opět vidět ve Vánočním zázraku, tentokrát navíc i v roli Páji.

FOTO: Juraj Bernáth

Juraj Bernáth se momentálně ustálil v divadlech Broadway a Kalich. Foto: Jana Kumherová, TOPZINE.cz

Jaký pro vás byl návrat do Vánočního zázraku po roční odmlce?

Rozhodně zajímavý. Myslel jsem si, že to bude, jako bych roli hrál třeba před měsícem, ale rok je fakt dlouhá doba. Takže nejprve vzpomínání, ale pak přijde moment, kdy se to zlomí. Najednou je to tam tak, jak to tam bylo.

Změnilo se pojetí inscenace?

Myslím, že ani ne, nebo já to tak nevnímám. Ale je pravda, že člověk se po roce hodně změní, a s tím asi souvisí i to, jak vnímá svou postavu a celkově ji interpretuje. Upřímně, já budu dneska hrát v základu, než abych na jevišti něco vymýšlel. Dneska je to poprvé, co hraju Páju, tak mám z toho trochu respekt a po dlouhé době jsem před představením hodně nervózní.

Čtěte také rozhovor s Markem Vašutem

Jaký pro vás byl přeskok z jedné role do druhé v rámci představení?

Když jsem hrál Frantu včera a dneska hraju Páju, tak je to, jako bych hrál jiné představení. Nějaký zásadní přeskok v tom necítím. Jsem nervózní kvůli tomu, že je to větší role, vlastně docela dost velká. Navíc ji hraje Martin Dejdar a Aleš Háma.

Máte za sebou spoustu rolí v muzikálech, byl pro vás Vánoční zázrak něčím novým?

Určitě byl. Asi to zní hloupě, ale je to víc činoherní muzikál. Je v něm spousta dialogů, což v muzikálech třeba kromě Pomády moc nebývá. Většinou se víc zpívá a míň mluví. Také v muzikálech účinkují zpěváci, naopak v Zázraku je převaha herců. Celkově se charakter tohoto muzikálu hodně liší od ostatních a já mám k němu velmi kladný vztah, zvlášť k roli Páji.

FOTO: Juraj Bernáth, Andílci za školou

Zdroj: K. Prusková, Divadlo Broadway

Juraj Bernáth (1974) působil po vystudování konzervatoře v činohře Státního divadla v Košicích, kde ztvárnil například Billa Sikese v Oliverovi. Momentálně hraje nejčastěji v divadlech Kalich a Broadway, kromě Pomády a Vánočního zázraku se objevil například v Jacku Rozparovači, Touze a Osmém světadílu. Kromě herectví se věnuje také skládání hudby a v seriálu Ordinace v růžové zahradě si zahrál epizodní roli.

Kterou ze svých dosavadních postav byste si vybral jako nejoblíbenější?

Většinou má člověk nejraději to, co zrovna dělá. Proto mě teď strašně baví Pomáda, mám momentálně velmi dobrý vztah k Rogerovi. Zrovna Páju (postava z Vánočního zázraku poz. red.), kterého hraju i letos, jsem vždycky měl rád. Jsou to vděčné role. Jsou vtipné a lidé se smějí, takže u nich určitým způsobem bodujete. Je to příjemnější, než když na vás koukají, že trpíte nebo že jste za debila.

Nedávno měli premiéru Andílci za školou, což je dost nevšední muzikál.

Pro mě to je velmi dobrá zkušenost, protože většinu herců v muzikálu tvoří děti nebo teenageři. Já jsem takovou zkušenost až doposud nikdy neměl. I když je pravda, že jsem ještě kdysi v Košicích hrál muzikál Oliver!, ale to jsou zase malé děti, takže to je úplně jinak specifické. V Andílcích je ve většině zastoupená věková hranice třináct až patnáct, takže sledujeme možná právě nastupující generaci muzikálových herců. Myslím si, že je to velká příležitost i zajímavá zkušenost.

Které z pražských divadel, ve kterých vystupujete, je vám nejbližší?

Já hraju z těch muzikálových prakticky jenom na Broadwayi a v Kalichu a každé je specifické tou atmosférou. Hned když tam vejdete, je to něco jiného, a i ty inscenace jsou každá jiná. Takže těžko říct, které divadlo je mi bližší. Je to relativní. Záleží na tom, co zrovna hraju. Ale na Broadwayi jsem začínal, takže to divadlo znám a hraju tady už přes deset let. Sice už zdaleka ne tak často a intenzivně jako kdysi, ale pořád je to pro mě z tohohle pohledu srdcovka.

V čem se vám naopak zamlouvá Kalich?

Pomáda mě šíleně baví. Jsem moc rád, že jsem se do Pomády dostal. I když si myslím, že svým věkem to degraduju a těžce ruším průměr. Ale baví mě to, protože spolupracuji s mladými talentovanými kolegy, kteří mě vrací do časů před dvanácti lety, kdy jsem Pomádu hrál. Je to jako flashback.

FOTO: Juraj Bernáth

„Nejhorší bylo, když jsem zapomněl text v Kočkách a fanklub v první řadě ho znal slovo od slova,“ vzpomíná Juraj Bernáth. Foto: Jana Kumherová, TOPZINE.cz

Jak byste srovnal divadlo v Čechách a na Slovensku?

Aspektů je spousta, ale obecně lidi v Čechách jako diváci tíhnou k divadlu víc. Kdybych měl mluvit o muzikálovém divadle, tak si myslím, že na Slovensku se víc klade důraz na hraní, na tu činoherní část. V Čechách se více inklinuje ke zpívání. Každý považuje za důležitějšího něco jiného.

A jak to vidíte vy?

Já si myslím, a není to z mé hlavy, že v muzikálu není nic důležitějšího. Pokud je to muzikál, ve kterém se tančí, tak jsou stejně podstatné všechny tři složky. Když se v něm netančí, tak je úplně stejně důležité hrát i zpívat. Říct: ,Hele, to zpívání nějak uhraješ,‘ je stejně mylná představa jako: ,Když umíš zpívat, tak potom nemusíš umět hrát.‘. Samozřejmě těch lidí, kteří umí obojí skvěle, není tak moc. Já mezi ně taky nepatřím, takže sice se to říká lehce, ale je těžké zvládat obojí. Myslím si, že ideál je ten, kdy herec umí hrát i zpívat na stejně dobré úrovni.

Co jste od herectví očekával, než jste s ním začal?

Že budu každou chvíli někdo jiný. Ale bylo období, kdy jsem si myslel, že budu strašně slavný, holky mě budou chtít a já si budu vždycky vybírat. Pak jsem herectvím zase chtěl něco sdělit, je to určitý způsob proměn a vyjádření se. Myslím si, že v umění je cokoli způsob sebevyjádření, ať člověk zpívá, tancuje, maluje. To je pro mě asi momentálně to hraní a zpívání.

Recenzujeme: Mrcha si ukradla muzikál Pomáda

Je něco, co se vám naopak na vaší profesi nelíbí?

Něco by se našlo, ale nejspíš se vždycky soustředím na pozitivní věci. Dívám se, jestli nedělám něco, co mi vadí u někoho jiného. Snažím se vnímat to dobré.

Stalo se někdy, že vám nesedla role nebo i celá inscenace?

Myslím si, že třeba v Moně Lise mi to úplně nevyšlo. Písničky mi vůbec nesedly. Zkrátka jsem se nechytl do slova a do písmene. Jinak jsem snad vždycky buď nějak proplul, nebo jsem měl štěstí, že to byla fakt dobrá role.

FOTO: Juraj Bernáth

Andílci za školou jsou podle Juraje Bernátha skvělou životní zkušeností.

Stalo se vám někdy, že jste zapomněl text?

Ano, to se mi stalo jednou, když jsme hráli Kočky v Miléniu. Zpíval jsem píseň Abrakačáryfuk nebo tak nějak. Já už ani nevím, jak se to jmenovalo. Pak přišla pasáž před refrénem a já si nemohl vzpomenout fakt ani na slovo. Tak jsem dělal, jako že jsem strašně v pohodě, že to mám hrozně pod kontrolou. Usmíval jsem se do těch lidí, abych je přesvědčil, že takhle je to v pořádku. Jenže v první řadě seděl fanklub a znal to slovo od slova, a já jsem věděl, že jsem úplně ztracenej a že všichni vědí, že jsem úplně mimo.

Nepovedlo se vám třeba chytit od toho fanklubu?

Já jsem jim odezíral ze rtů, ale mě tak zmátlo, že oni to vědí, že jsem se nemohl chytnout. Pak přišel refrén a úplně jsem si vydechnul, že aspoň něco. V Kočkách se mi to stalo ne jednou, tam to bylo fakt blbý. V Ryba rybě vyprávěla občas něco přehodím. Text se tam sice neopakuje, ale tolik se podobá, až se člověk sem tam ztratí.

Otázka na závěr. Máte nějaký herecký cíl, kterého byste rád dosáhl?

Určitě, můj nejoblíbenější muzikál je Rent a moc bych si v něm chtěl zahrát. Kdybych si mohl vybrat, tak bych chtěl hrát asi Rogera, anebo Marka. To je pro mě úplně top muzikál. Nejlepší muzikál, co existuje.

Ohodnoťte tento článek:
4
Právě čtete

Budu slavnej a holky na mě poletí, čekal od herectví Juraj Bernáth