×
TOPZINE.cz

Bohumil Hrabal: Obsluhoval jsem anglického krále. Dítě vzpomíná.

FOTO: ČíšníkDávejte pozor, co vám teďka řeknu. Těmito slovy pokaždé začíná svá vyprávění pikolík, později číšník a hoteliér, Jan Dítě ve známé novele Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále (1989). Vyplatí se naslouchat mu.

FOTO: Číšník
Novela Obsluhoval jsem anglického krále vyšla v roce 1989.                                                                                                                                                                                                  Zdroj: sxc.hu

Dozvíte se kupříkladu, co to znamená, když o sobě nějaký vrchní sebevědomě prohlásí, že obsluhoval anglického krále. V tomto případě se jedná o zvláštní směs nadání a životní moudrosti, která dohromady umožní takovému číšníkovi poznat již z prvního pohledu, co od přicházejícího hosta může čekat a zda mu má donést alžírskou kávu nebo raději černý čaj.

Čtěte také: Hrabalova Příliš hlučná samota

Obdobnou schopnost nahlížet do lidí si díky radám staršího kolegy osvojí i ústřední postava Hrabalovy novely, Jan Dítě. Klasického kladného hrdinu v něm však nehledejte.

Ve stínu svého příjmení

Už coby bezvýznamný pikolík naschvál při roznášení párků lidem do vlaku vrací drobné pomalu, aby vlak odjel dříve, než tak vůbec stihne učinit. S podobnou vypočítavostí sympatizuje v dobách protektorátu s Němci a dere se vzhůru za uznáním a prestiží. Navzdory tomu všemu je vám ho ale rovněž tak trochu líto.

Po celý život se zuby nehty snaží vystoupit ze stínu svého příjmení, ale nedaří se mu to. Když čtete jeho životní zpověď, čiší z ní dětskost, naivita, bezprostřední a nekomplikovaný pohled na život. Nechce být Janem dítětem, chce být vážený a uznávaný Johan Ditie. Chce a chce.

FOTO: Lačnost po penězích
V pěnězích viděl Jan Dítě symbol moci a společenského uznání. Štěstí mu však nepřinesly.

Avšak přestože se z pikolíka vypracuje v číšníka v nejlepší pražské kavárně, obsluhuje Habešského krále, stane se z něj hoteliér a nakonec i milionář, štěstí a pocit uspokojení nenalezne. Ty paradoxně objeví až v tichosti a samotě vylidněného šumavského pohraničí, při lopotné a marné práci spočívající v udržování neudržitelných cest. Zde nemá s kým soupeřit, komu co dokazovat, jedinou společností jsou mu jeho zvířata.

Hrabalův poetický svět obrazů

Kniha Obsluhoval jsem anglického krále je co do rozsahu novelou, obsahem ji ovšem lze po právu považovat za vynikající román. Hrabal celé dílo dokončil za osmnáct dní, během nichž se pokoušel o tzv. automatické psaní. Kniha je jeden dlouhý tok řeči, přerušovaný jen několikrát větou „Stačí vám to? Tím dneska končím.“

Čtěte také: Taneční hodiny pro starší a pokročilé. Novela o jedné větě

Jinak ze sebe Hrabal sype slovo za slovem, větu za větou. Výsledkem jsou typická hrabalovská těžká a hutná souvětí plná jedinečných a nekonvenčních poetických obrazů.

Zakázaný příběh

Poeticky a originálně vylíčený děj životního příběhu Jana Dítěte autor zasadil do období mezi dvacátými a padesátými lety minulého století. Dítě události, které hýbou Československem, bezprostředně nekomentuje, přijímá je nekriticky takové, jaké jsou. Kdo nemlčí, je Hrabal sám. Mezi řádky lze vyčíst jeho odsouzení totalitních režimů i jednostranného pohledu na druhou světovou válku a poválečné události.

Pro knihu tento politický nádech znamenal léta zákazu. Hrabal svou novelu dokončil už v roce 1971, vinou bývalého režimu si ale čtenáři museli na oficiální vydání počkat až do roku 1989. Do té doby novela kolovala mezi lidmi jen na stránkách samizdatu.

FOTO: kniha
Český čtenář si musel na oficiální vydání Hrabalovy knihy počkat celých 18 let.

Dnes je kniha mnohými literárními kritiky považována za vrchol Hrabalovy tvorby vůbec, byla přeložena do řady jazyků a před šesti lety se dočkala filmového zpracování.

Čtěte také: Ostře sledované vlaky napsal ostře sledovaný spisovatel

Nejedná se o novelu, kterou byste četli jedním dechem. Daleko spíše knihu oceníte, když se budete trpělivě proplétat Hrabalovými košatými souvětími, vychutnávat si jeho překvapivé a nápadité obraty, obdivovat se jeho práci s jazykem a když pozorně vyslechnete zajímavé životní osudy Jana Dítěte.

„Tak jsem jednou k půlnoci nesl minerálky tomu zástupci firmy Berkel, ten, kterej nám dodal váhy skoro lékárnický a ten tenounce řezací strojek na uherský salám, a ani jsem nezaťukal a vešel jsem a tam jsem viděl toho zástupce, jak seděl na koberci, zase jako vždycky, on jak se najedl, tak šel rovnou na pokoj a tam se vysvlékl do pyžama, a tak seděl na bobku a já jsem nejdřív myslel, že si vykládá pasiáns nebo sám sobě karty, ale on se blaženě usmíval, celej zalitej štěstím jako malý dítě, a po celým koberci pomalu kladl jednu stokorunu vedle druhý, už jich měl půl koberce a pořád to bylo málo, protože z aktovky vytáhl další balík bankovek a kladl je pěkně do řady, tak přesně, jako by měl namalovaný na koberci čáry, rastry, vždycky každou stokorunu do jakoby předem namalovanýho obdélníčku, a když dokončil řadu a ty řady byly tak přesně zaříznutý jako včelí plástve medu, zadíval se blaženě na ty stovky, dokonce spráskl tlusté ruce a pak si oběma rukama pohladil tváře plný dětskýho nadšení … „

(HRABAL, Bohumil: Obsluhoval jsem anglického krále. 6. vydání. Praha: Mladá fronta, 2000.)

Zdroj: HRABAL, Bohumil: Obsluhoval jsem anglického krále. 6. vydání. Praha: Mladá fronta, 2000.



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..