×
TOPZINE.cz

Hrabalova Příliš hlučná samota

bohumil-hrabalZa vrchol Hrabalovy tvorby je, kromě románu Obsluhoval jsem anglického krále, považována novela Příliš hlučná samota. Text vznikal na začátku 70. let, na základě zkušeností autora. Kvůli Hrabalovu publikačnímu zákazu vyšla poprvé roku 1977, a to v samizdatu.

Autor: Michal Tůma
Bohumil Hrabal Autor: Michal Tůma

Snad nejvýraznější dobový autor, Bohumil Hrabal, svou tvorbou navazuje na tradici české humoristické prózy. Humoru částečně dosahuje svým osobitým tvůrčím stylem, v němž obsáhlé věty s básnivými metaforami prokládá hospodskými výrazy. Vytváří živé a zajímavé postavy, často z okraje společnosti, tzv. pábitele. Jedním z nich je i hlavní postava knihy, Hanťa.

Haňťův svět v podzemí

Do sběrny starého papíru ve sklepení nás vtáhne svým meditativním monologem postarší samotář Haňťa. Třicet pět let zde lisuje hory knih, které znova a znova každý den vyrůstají do obrovských rozměrů. I přes nekonečnost a nesmyslnost své činnosti pracuje pomalu a citlivě, jako by prováděl při lisování balíku rituál. Dostávají se mu do rukou režimem zakázané a často vzácné knihy. Haňťa jim neumí odolat a začítá se do nich. Ty nejvzácnější knihy před likvidací zachraňuje a uchovává ve svém přeplněném bytě.

Ve svém roztříštěném způsobu vyprávění Hrabal věnuje stejnou pozornost událostem banálním i významným. Typicky hrabalovské jsou pasáže o zvířatech. V tomto díle popisuje myšky, které Haňťovi vbíhají pod lis a sdílí osud s knihami, jsou slisovány. Mohli bychom to vnímat jako symbol nepohodlných lidí, kterých se režim snažil zbavit stejně jako knih?

Novela reflektuje nejen dobové společensko-politické souvislosti, ale zároveň tvoří svým filozofickým nábojem v kombinaci s humornými epizodami mnohovrstevnatý text, v němž si každý něco najde. Sám Hrabal tvrdil, že „pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.“

Zdroj: vitejte.cz
Bohumil Hrabal Zdroj: vitejte.cz

Variace na filozofické téma

Hrabal postupně vytvořil tři variace této novely. První veršovanou verzi vystřídala próza, do třetice upravená k oficiálnímu vydání. Novela byla zpracována pro divadelní jeviště, v roce 1995 ji zfilmoval Jiří Menzel. Přeložena byla do několika světových jazyků včetně čínštiny, a dokonce pod stejným názvem vyšel v roce 2004 komiks trojice mladých francouzských autorů.

„Třicet pět let pracuji ve starém papíře, a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a ze mne a které jsem vyčetl, a tak za těch třicet pět let jsem se propojil sám se sebou a světem okolo mne, protože já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév. “

Název: Příliš hlučná samota
Autor: Bohumil Hrabal
První vydání: 1977

Hodnocení: ****(80%)

Jak se Vám líbil tento článek?
Jak se Vám líbil tento článek?


Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..