3 fotky 
Po úspěšné debutové knize K moři vytvořila Petra Soukupová další literární dílo, které je neméně úspěšné. Autorčino Zmizet získalo hlavní cenu v soutěži Magnesia Litera 2010 a titul Kniha roku.
Kam asi všechny děti mizí?, Zdroj: sxc.hu
Knížka Zmizet mladé spisovatelky Petry Soukupové je malá, lehká, dá se říci do kapsy. Kdyby se však vážnost témat, která tu autorka rozebírá, měla projevit i na váze knihy, možná by se vám kapsa brzy protrhla. Ve třech povídkách, stejně tak jako v prvotině K moři, jsou hlavním tématem neutěšené rodinné vztahy, kterými trpí hlavně děti. Na rozdíl od první knihy jsou tu vypravěči povětšinou děti, takže se na problémy díváme především jejich očima, slyšíme je z jejich úst. To je to, co dělá tuto knihu neobyčejnou a zajímavou.
Tři povídky, ve kterých mizí vše
Zmizet je klíčovým slovem, které spojuje všechny tři povídky. Co se pod tímto strohým infinitivem skrývá? Zcela primárně tu mizí děti. Dotýkáme se tak velmi citlivého tématu únosu dětí, ale také útěků z domova nebo útěků do sebe. Mizí láska v rodině, mizí ideály a mizivá je i vyhlídka na lepší budoucnost. Stačí chvilka, okamžik a zmizí vám vše, co jste si plánovali.
Dětská duše je křehčí, než si myslíte, Zdroj: sxc.hu
První povídka s názvem Zmizel je nejzdařilejší, nejrozsáhlejší, ale také nejemotivnější. Nijak ideální, ale přesto fungující rodina se dvěma chlapci žije obyčejným životem do doby, kdy se malému Jakubovi stane dopravní nehoda a on přijde o nohu. Chlapci, kterého už před touto událostí trápilo vědomí méněcenného sourozence, který nevyhovuje představě ambiciózního otce, se mění svět a život se obrací k jiným hodnotám. Rodina už není soudržná, matka se stará více o Jakuba a jeho starší bratr Martin si daleko více rozumí s otcem. Neshody mezi sourozenci ale i manželi jsou udržitelné jen do okamžiku, kdy se Martin ztratí.
Na krátko – tak zní název druhé povídky, ve které se seznamujeme s jiným sourozeneckým párem, a to mladším Vojtou a starší Pavlínou. Sourozenecké šarvátky by v tomto případě nebyly neobvyklé, tady je však rivalita mezi dětmi umocněna ještě tím, že každý má jiného otce. Žijí samy s maminkou, která jim jejich tatínky značně vybájila, takže kruté seznámení s realitou je nasnadě.
Třetí povídka Věneček je zdánlivě z jiného soudku než první dvě a je asi také nejméně tragická. Vypravěčem je dospělá žena, která se po smrti otce dozvídá pravdu o své sestře a matce, a je tak postavena před nutnost přehodnotit pohled na minulost a jinak se dívat na přítomnost. I tady figuruje neúplná rodina, smrt jednoho z rodičů, a z toho vychází i pocit osamění, nenávist vůči sourozenci a neschopnost dívat se na minulost objektivně a umět odpouštět.
Osobitý styl Petry Soukupové
Styl psaní, pro Petru Soukupovou tak typický, je poznat na první stránce. Jakoby okem kamery sleduje příběh, který popisuje velmi stroze, bez emocí, což by mělo sdělení dodávat na syrovosti a autentičnosti. Někteří kritici jí tento způsob vytýkají, protože je velmi podobný filmovému scénáři a opravdu se pohybuje na hranici. Na tuto výtku reagovala autorka v jednom z rozhovorů, když řekla, že tito kritici neví, jak scénář vypadá. Těžko soudit, avšak oproti K moři je, myslím, tato kniha daleko propracovanější a váhy se více naklánějí na stranu kvalitní krásné literatury.
Soukupová se ráda vyžívá v rýpání do rodinných vztahů a někdy bývá až patetická. Při čtení máte pocit, že je skoro nemožné, aby existovala šťastná a funkční rodina a neměla žádnou Pandořinu skříňku, která by ji mohla ohrozit. Sourozenecké vztahy jsou tu vyhnané do extrému, z velké části proto, že rodiče selhali. Děti utíkají do svých ufňukaných světů a neví, jak z nich ven. Nešetří drsnými výlevy svých pocitů a dospělí tento stav už nemohou zvrátit.
Pro fanoušky, které si spisovatelka získala novelou K moři, bude Zmizet dalším příjemným překvapením. Pro ty, kteří její prvotinu nečetli, to bude milé seznámení s jejím stylem. Zbývá poslední skupina, a to čtenáři, kterým se první kniha moc nelíbila. Pro ty, jako pro mě, to bude výzva k tomu přehodnotit názor na tuto literární celebritu a uznat nebo neuznat její nároky na prestižní literární ceny.
A pak je bráchova fotka na obrazovce a hlas povídá jeho jméno a jeho popis a já mám najednou pocit, jako by se mi to zdálo, jako bych tady nestál já, ale nějakej cizí člověk, je to nemožný vidět v tom bráchu, ale zároveň, jak vidím jeho obličej v televizi a má tam pěknou fotku, směje se a vypadá přitom zle, a přitom tak hezky, je to fotka od babičky, seděli jsme na lavičce před baráčkem a hráli si s Liškou, což je babičky zrzavá kočka, a brácha ji proti mně popouzel, aby mě škrábala a prskala na mě. Já sem se bránil.
Název: Zmizet
Autor: Petra Soukupová
Počet stran: 340
Rozměry: 30x130x20 mm
Vydalo nakladatelství: Host v Brně, 2011
Vydání: druhé
Doporučená cena: 199 korunHodnocení: **** (75%)
