!Ukázka z knihy! Básně Karla Šiktance lákají k opakovanému čtení. Stejně tomu je i u sbírky Nesmír, za kterou autor získal Cenu Jaroslava Seiferta pro rok 2011.
Básník Karel Šiktanc, Zdroj: archiv nakladatelství Host
Zatím poslední sbírka Karla Šiktance čítající 15 básní z let 2007–2010 nese mnohovýznamový název Nesmír. Verše doprovází svérázná počítačová grafika, jejímž autorem je Jan Koblasa. Sbírka získala prestižní Výroční cenu Českého literárního fondu 2010 a nominaci na cenu Magnesia Litera 2011.
Karel Šiktanc: Pelyněk (in Nesmír)
Po někom lesk, po někom přísný smutek.
V jedné vsi
bůhví čí je to dům
zatápím v kleče v nějakých kamnech,
ruce plné ran… (Něco jsme asi
přes den napínali,
asi řetěz
nebo drátěný plot).
Rozpita,
žena v koutě lije z převysoka čaj,
je měděný
a červený
a žlutý.
A stařec ve sněhové košili dívá se
na ni skrz dům jako na dítě:
musí spolu žít dlouho,
jsou si podobni.
Vypsanou rukou pápěrek a les.
Starý, třikrát ohřívaný život
rozšuměl se na plotně –
leč cimra ve vánočním balení:
jas třísní z tálů, kreslí zlatince
po věcích, po lidech…
Činí je úhlednými.
Za okny parket. Parket plný sněhu.
„Dámská volenka!“,
člověk co vchází
nebyl asi nikdy na světě.
Ale je!
Ale se po něm všichni ohlížejí!
a všichni o něm zarytě mlčí, až
do tmy.
„Pij pelyněk…“ slyším ho někde
blízko za zády.
„Pelyněk pravý… srdce supa.“
Převzato z knihy Karla Šiktance: Nesmír. Vydalo nakladatelství Karolinum, Praha 2010.