3 fotky 
!Rozhovor!Akline nedávno vydali své debutové album Ad Lib. Energie, která z desky čiší, je neskutečná. Proto jsem se pokusila zjistit něco víc. Výsledkem je rozhovor se Spacoshem, kytaristou kapely.
Akline - Spacosh úplně vlevo, Zdroj: akline.cz
Na začátek si neodpustím vyzvědět něco o názvu kapely. Jak jste na takový název vůbec přišli? Kdo ho vymyslel? Co má vyjadřovat?
S tím názvem je to zapeklitý. Tenkrát jsme strašně dlouho hledali nějaký nový název, pořád jsme se nemohli dohodnout, až jsem někde zahlédl slovo Akline a ve slovníku cizích slov jsem zjistil, co znamená (izočára s nulovou magnetickou inklinací, shodná s geomagnetickým rovníkem, pozn. redakce). Ale význam slova pro nás tehdy nebyl až tak důležitý, hlavně že to celkem dobře znělo. Že se nám ale tento název brzy po zvolení přestal líbit, to už je druhá věc. Nicméně už jsme to nechali takto, ať to pořád nekomplikujeme. (smích)
Jak se Akline vlastně správně čte?
Název ať si každý vyslovuje, jak se mu zlíbí. To bude nejlepší. Já osobně ho vyslovuji tak, jak se píše, tedy [akline], někdy taky [aklin]. Ale mám takový dojem, že správně to bude [eklajn].
Původní sestava se trochu pozměnila. Kde narážíte na nové členy?
Tak je fakt – kapela prošla od začátku nějakými personálními změnami. Od založení už máme čtvrtého basáka, druhého bubeníka, třetího člověka na pozici zpěvu. Kromě výměny na postu bassmana všechny změny proběhly už před delší dobou. Takže se sestava již naštěstí zdá delší čas ustálená. A abych tedy odpověděl na tvou otázku: současný basák se ozval sám, Šimona za námi poslal kamarád. Na doporučení jsme vlastně získali i Báru.
Ještě nedávno jsem na vašem internetovém profilu viděla u basy otazník. Tenhle problém jste už ale vyřešili a post je obsazen. Je to tak? Kým?
Už jsem to opravil. (smích) Jak říkáš, tento problém je již vyřešen. Na basu nám hraje Jan Soukup. Díky němu jsme tehdy nemuseli rušit koncerty, které byly před náma. Během dvou zkoušek uměl všechny skladby.
Martin Peřina alias Spacosh
Věnujete se hudbě jako profesi? Nebo je to jen koníček? Jaké jsou popřípadě vaše profese?
Tak muzice se, bohužel, věnujeme jen ve svém volném čase. Velká část našeho volného času je pak ale hudbou hodně zaplněna. Někteří máme ještě druhou kapelu a já mám navíc ještě jako velké hobby nahrávání, popřípadě produkování kapel. Ale mé civilní zaměstnání je software test analytik. Zpěvačka a bubeník jsou zaměstnanci televize Prima. Silva pracuje ve výzkumu trhu a veřejného mínění a Honza studuje medicínu.
Má Akline nějakého šéfa? Vládne jeho tyranie, nebo vyhrála demokracie?
Žádná tyranie u nás nevládne. (smích) Co se týká víceméně všech organizačních a technických věcí okolo kapely, tak ty řeším hlavně já. Dříve jsem přinášel i největší část nápadů na písničky – od jednoho nápadu po téměř celé nahrané demo. Musím ale přiznat, že v současné době tato činnost z mé strany trochu polevila. Písně v poslední době děláme převážně společně, moc pěkné motivy přináší i flétnistka Silva (Jazzvoe, Labe).
Nejoblíbenější song z Ad Lib? A proč?
V hodinách. Je to prostě taková pěkná písnička.
Souhlasím, ale takových pěkných je tam víc – zatím jsem na vaše album četla vesměs pozitivní recenze. Čemu za to, podle tebe, vděčíte?
To fakt nevím. Každopádně jsme moc rádi a tyhle recenze nás samozřejmě těší – do vzniku cédéčka jsme vložili nemálo energie, času a v neposlední řadě i peněz. Nicméně negativní kritiku taky v pohodě uneseme, no problem, sem s ní. (smích) Ale abych se vrátil k tvé otázce – myslím, že velkou práci kromě členů kapely udělal Matouš Godík (ZKA4T), který se nám postaral o finální zvuk alba. Díky němu to fakt pěkně hraje.
Kdo navrhoval přebal a kdo na něj napsal všechny ty texty a informace (čí je to rukopis)?
Obal navrhla naše kamarádka z Brna – Eva Slachová. Motiv přední strany obalu je její dílo. Zbytek jsou detaily tohoto obrazu, které jsou hodně zvětšené. I text na nich je napsán její rukou. Je to holka šikovná.
Všechny skladby mají skvělé texty (ať už české, nebo anglické). Píšete je společně pod vedením jednoho člena, nebo si každý z vás píše doma do šuplíku a ve vhodnou dobu předvede své dílo ostatním?
Díky za kompliment. Texty píše zpěvačka Bára a flétnistka /saxofonistka Silva. Někdy vznikne text na již existující píseň. Nebo třeba existuje starší text, který nakonec sedne do nové písně. Tak jako tak to nakonec pěkně funguje. Jednu věc ale musím zmínit: myslím, že nám sedne daleko více čeština než angličtina. Nové písně jsou již otextovány pouze česky a hodláme v tom pokračovat.
Více o albu Ad Lib si přečtěte v recenzi.
Z čeho při psaní nejčastěji čerpáš inspiraci?
Inspirací je sám život, klasika. Co se týče textů, nemůžu mluvit za holky. Ale ohledně hudby – tak kromě toho pnutí, které člověka nutí ze sebe vyplivnout nějakej ten nápad, může být určitou inspirací (ať už vědomou, či nevědomou) hudba, kterou člověk poslouchá. A náš poslouchací záběr je poměrně široký. V něčem se potkáváme a pak má každý to svoje, k čemu tíhne o trochu víc. Žánrově jsou to kapely od alternativy přes jazz, fusion až třeba k post rocku, různým psychedeliím. Zkráceně: od vážné hudby až po Meshuggah. (smích)
Takže debutové album je na světě. Co teď? Nějaké turné, letní festivaly…?
Ano, cédéčko je již na světě a je nutné dáti o něm co nejvíce vědět ostatním. Koncertů by, pravda, mohlo být více. Nicméně k podzimu chystáme menší turné se spřízněnou kapelou Zima. Myslím, že to bude hodně zábavné.
A co koncerty? Kdy bude ten nejbližší?
Nejbližší koncert proběhne 26. dubna v pražském klubu A Studio Rubín, kde zahrajeme jako předkapela výbornému maďarskému seskupení Special Providence. Tito kluci hrají velice zajímavou kombinaci prog rocku, art rocku, jazzu, psychedelie atd. Všechny srdečně zveme, bude to nářez! (smích)
A už poslední zvídavá otázka: máte jako kapela nějaký konkrétní sen, nebo metu, na kterou se chcete dostat?
Určitě by bylo pěkné dostat naši hudbu více mezi lidi, hrát více koncerty, mít dál radost z toho, co děláme, a zlepšovat se v tom.
