8 fotek 
Móda 80. let přinesla zajímavé prvky vycházející z japonských tradic a s nimi dorazila touha míchat oděvy odlišných kultur a dokonce dostal u módních návrhářů šanci i safari styl. Jenže žádnému stylu tohoto desetiletí se nepodařilo přebít přeblýskanost, fosforeskující barvitost a mohutné všudypřítomné vycpávky.
Kolekce jaro 2010, Balmain, Zdroj: style.com
Módní mola i ulice zaplavil kýč a nevkus a to, že osmdesátá léta právě zaútočila na dámské šatníky v plné síle, je předzvěstí přechodu k umírněné jednoduchosti. Historie módy vždy probíhala podle stejné křivky, přepych střídal střízlivost, přeplácanost zase jednoduchost. Takže čekatelé jednoduché elegance mohou doufat, že ovládnutí neslušivé módy nebude trvat věčně. Tak jako se s červenými nosy ze zimy těšíme na opálenost léta, tak musíme s lehkostí přehlížet nakrabatělé a cvočky dozdobené široké kozačky a podobné vychytávky.
Kolekce Rei Kawakubo 2009, Zdroj: style.com
Letmý dotek Dálného východu
Pozoruhodnou snahou o originální střídmost byla kombinace japonské estetiky a asymetrie se západními vlivy. Bohužel dorazil tento styl do osmdesátých let, a tak z možnosti originálního spojení zůstala jen pálivá chuť wasabi, zato se silným nánosem patosu. Černá labuť mezi bílými Japonka Rei Kawakubo pobuřovala dekadencí a nikdy nepřestala milovat černou barvu. Používala zvláštní úpravu modelů (díry, trhliny) s využitím netradičních materiálů, například pytloviny. Modelky halila do temných barev, střihem popírající skutečný tvar těla. Rei Kawakubo netoužila po dokonalosti a ostentativně ignorovala zápal západních návrhářů. Jediný styl, kam nepronikly typické balónovité sukně, vycpávky v ramenou, geometrické vzory, plísňáky, mrkváče či kanárkovité legíny v lesklé úpravě, byl safari styl. Béžová, slonová kost, bílá a khaki, to byly stěžejní barvy tohoto stylu spolu s lněnými a bavlněnými materiály.
Kolekce spring 2010, Balmain, Zdroj: style.com
Společenské odlišnosti
Ve společnosti začínají vyplouvat na povrch výrazné sociální rozdíly. Ve Velké Británii se vyvinula skupina mladých boháčů okázale dávajících najevo svůj majetek, které Britové označovali Yuppies (young urban professionals). Na ně Vivienne Westwood reagovala antiyuppiovskými modely, často označovanými nálepkou Nenositelné. Svou tvorbou, pro niž byla typická radikálnost a výstřednost, se vyjadřovala i k aktuálním problémům společnosti. Ta ji buď milovala, nebo nenáviděla, nic mezi tím. A této role se drží nespoutaná Vivienne dodnes.
Kolekce spring 2010, Balmain, Zdroj: style.com
Svět se zabalil do extravagance
Čím hlouběji postupujeme osmdesátými léty, tím více stoupá popularita Jean Paul Gaultiera. Francouzského návrháře proslavily sukně pro muže nebo kuželové špičaté podprsenky a korzety, které má v paměti snad každý díky výstřední Madonně. Méně excentričnosti, zato více barevnosti prezentoval ve svých kolekcích Christian Lacroix, který se nechal unést rokokem a divadelními kostýmy. Jejich těžkopádnost snižoval hravostí použitých materiálů, řasením, výšivkami, sámky a krajkami.
Naproti tomu kolekce Giorgio Armaniho se vyznačovaly jednoduchostí a efektivností. Jeho přesným opakem byl italský návrhář Gianni Versace kombinující vytříbený vkus s naprostým kýčem s takovou radostí, že nešlo jinak než uvěřit upřímnosti jeho snažení. Často označovaná tvorba Skandální nesla jeho rukopis a bylo vidět, že si této vyhraněnosti užívá. Dokázal své zákaznice přesvědčit, že ohromující kytice umělých růží je leckdy efektnější než rozlehlé lány vonné levandule.
Zdroj: weardrobe.com
Disco
Světové žebříčky hitparád ovládlo disco se třpytivými flitry na minisukních, šatech, trikách, doplněných o nezbytné neonové barvy s výrazným líčením a korunou celého vystylovaného oblečku byla trvalá, které neunikla snad jediná hlava. S trochou nadsázky by se dalo říct, že v tomto desetiletí vypadal jeden jako druhý, nevkusně. Jistá dávka neslušivosti a nenositelnosti byla už nějaký čas rezervována haute couture, v osmdesátých letech se ale tahle zvláštní libůstka módních tvůrců překlopila i do ulic.
Kolekce spring 2010, Dolce Gaggana, Zdroj: style.com
A zrodila se legenda
Rodilá Londýňanka, která ve svých 16 letech odešla ze střední dívčí školy, se v roce 1986 stala šéfredaktorkou anglického Vogue a o dva roky později získala vysněné místo šéfredaktorky americké Vogue. Vždy stylově oblečená s bezchybně střiženým plavým mikádem. Je to žena s nebývalou mocí v módním průmyslu. To ona rozhodne předem o úspěchu nebo fiasku kolekce návrhářů. A objeví-li se začínající modelka na titulní stránce Vogue, má o zářnou budoucnost postaráno. O její nesnesitelné povaze kolují legendy, ale o jejích profesionálních schopnostech nepochybuje nikdo. Jedno z mála pozitiv vzešlých z osmdesátých let se jmenuje Anna Wintour. Celé desetiletí se nedá výstižněji uzavřít než citátem Axela von Ambessera: „Ženy jdou i s tou nejdivočejší módou, protože raději vypadají nově než hezky“.
Anna Wintour, Zdroj: style.com
