RECENZE: Zlín přivezl hru Komunismus. Ohrané téma nepřineslo nic nového
Říká se, že každá generace má své téma, o kterém se nejvíce píší knihy a točí filmy či seriály. Když se zadívám na program tuzemských televizí, na poslední úspěšné české filmy, všechno se vrací k tématu 50. a 60. let minulého století.
Co je tak lákavého na době, která se vrátila do módy, ale dříve se kvůli ní cinkalo klíči na důkaz nesouhlasu?
Ptá se babka Husáka, kdo vymyslel komunismus. Vědci, nebo komunisti? Komunisti, babičko, povídá Husák. Hned jsem si to myslela, povídá babka, vědci by to nejdřív vyzkoušeli na zvířatech!
Téma komunismu se na nás valí ze všech stran – Pelíšky, Občanský průkaz, Pupendo, seriál Vyprávěj. Kdy se ale toto téma vyčerpá? Na to nemám odpověď. Díky Městskému divadlu Zlín jsem ale byla nucena uznat, že komunismus už je za námi a nepřináší nic nového ani zajímavého.
Komunismus po Zlínsku
Hra podle scénáře Viliama Klimáčka pracuje s věrohodným tématem zdánlivě pohodové rodiny, která se vyrovnává s osudem veřejných nepřátel státu. Příběh jednoho večera se odehrává v roce 1984. Postupně se odhalují tajemství ukrytá pod vrstvami přetvářky a lží. Ukazuje se, že bez viny není nikdo.
Kromě tématu však hra postrádá veškeré další atributy vedoucí k diváckému uspokojení. Příběh se táhne jako žvýkačka na botě, repliky mají daleko k přirozenému toku myšlenek a dialogy vyznívají kostrbatě. Snad ani samotní herci nevěřili tomu, co hrají.
Čtěte také: Zapomeňte na komunismus, je tady Google
Tragikomedie postrádá tragický dopad a vážnost tématu vyšumí v natahovaném ději a jeho neadekvátní gradaci. Klimáček používá několik symbolických odkazů na dobu kazících se charakterů a hnijícího systému.
Málo někdy znamená více
V inscenaci několikrát zazní Orwellova kniha 1984, která se stane předmětem dohadů a důkazů viny. Klimáčkův záměr pozvednout hru prostřednictvím těchto podpůrných pilířů však zaniká a spíše působí prvoplánově než promyšleně. Některá místa drhnou a ta, co nedrhnou, by potřebovala nejen promazat, ale možná i lehce seškrtat.
Čtěte také: Skutečné drama v divadle Komedie
Co se týče herecké stránky, přišla jsem si jako na první zkoušce před premiérou. Maminka Helena Čermáková a otec Radoslav Šopík spolu vedou nepřirozené dialogy, kvůli kterým vznikají podivně hluchá místa. Jako slon v porcelánu působil na scéně Marek Příkazký v roli syna.
Celá inscenace působí těžkopádně a nepřichází s žádným pořádným dojmem. Snad dávka nadhledu a humoru by inscenaci posunula do satirické podoby, ale vtipné repliky vyznívají spíše trapně. Určitě se najdou diváci, kterým se hra bude líbit, ale já nepatřím mezi ty, kteří by ji doporučili.
Komunismus
Městské divadlo Zlín
Autor: Viliam Klimáček
Režie: Petr Štindl
Hrají: Helena Čermáková, Radoslav Šopík, Marek Příkazký, Luděk Randár, Zdeněk Lambor
Hodnocení: 20 %
