RECENZE: Sam uvízl v Divadle Komedie. Neurotického Rodena zavřeli do cely

Divadlo Komedie uvedlo svou další premiéru. V monodramatu Sam si zahrál Karel Roden. Neubránila jsem se myšlence, že tato hra reflektuje nynější situaci samotného divadla, které hraje svou poslední sezonu.

„Děkuji, že jste přišli. Promiňte, nemohu se vám podívat do očí,“ říká několikrát Sam Zdroj: Divadlo Komedie

Izolace. Samota. Strach. Útěk. Odvaha. Proč? Tyhle a další myšlenky asi napadnou každého diváka, který se přes hodinu dívá na jednu postavu nervózně těkajícího muže na jevišti, které si ještě navíc ohraničuje kusem papíru a lepicí páskou. Ale po chvíli, kdy vás jeho gesta rozesmějí, si uvědomíte, že je to smutný smích. Musíte se občas smát, jinak byste v té cele samoty uvízli se Samem.

Nepropásněte: Srdce temné Komedie se rozbušilo. Pozdě

Karel Roden (Sam) – jméno o postavě nic nevypovídá, naopak jsem se pořád dívala na Rodena nebo spíše na jeho starší verzi Miroslava z filmu Oběti a vrazi. I přesto jsem s tím neměla problém, protože po pár minutách Rodenovo/Samovo rozpoložení vnikalo mezi diváky a propojenost a sounáležitost s nešťastným, nemocným a duševně strádajícím člověkem tu byla více než zjevná.

Cela, do které se nechá Sam dobrovolně zavřít

Ač by se hra zdála být rozpačitá, uznání Rodenovi za výkon v Samovi podaný mu náležitě patří. Monodrama dokáže leckdy zlomit herci vaz a cítí to přímo v tu chvíli, protože se nemůže schovat. Roden navíc promlouval ke svým pozorovatelům, návštěvníkům jeho cely, čímž se dostával do přímého kontaktu se svými diváckými katy. Perfektně sladěná stránka neurotické povahy s humornými, ale ne zesměšňujícími gesty, které nenarušovaly celkový dojem z představení.

Vtipná i smutná dvojrole Rodena

Scéna sice představuje pouze celu, ale Sam vám všechny své pomůcky a rekvizity popíše, takže se nemusíte bát, že byste o něco přišli. Zajímavým nápadem, kterým režisérka Kamila Polívková ozvláštnila inscenaci, byla projekce à la Roden s jeho autentickým mluveným slovem. I když celé vyznění této části představení se ztrácí do podivného nikam, oceněno bylo smíchem.

Karel Roden prochází dobrovolným týráním. Dokonce sní i pár střepů

Nevím, zda to byl záměr nebo snad jen můj osobní dojem, ale neustále se mi vkrádala domněnka ohledně samotného divadla Komedie a jeho postavení v divadelní společnosti. V Samovi se objeví věta: „O izolaci člověka nemůže být bez cizích lidí řeč.“ Sam připomínal alegorii na samotnou Komedii, její specifickou roli v kulturním světě a následovné vyoutování. Jakoby jinakost byla trestem.

Čtěte také: Prostituce v Komedii diváky uhrane

Máte-li rádi monodrama a navíc Karla Rodena, doporučuji Sama všema deseti. Jsou chvíle, které se vám budou líbit, ale jsou chvíle, které byste možná vynechali.