Recenze: Největší z Čechů. Podivuhodný případ Roberta Sedláčka
Mnozí čeští diváci znají Roberta Sedláčka zejména díky jeho celovečerním snímkům Muži v říji (2009) a Pravidla lži (2006, Český lev za scénář). Své věrné fanoušky si získal svým nekonvenčním a progresivním rukopisem. Recenzenti si při psaní svých názorů na jeho počiny trhají vlasy od toho, jak je to špatné, anebo hledají slova, která by do puntíku popsala jejich uspokojení. Na Roberta Sedláčka je jednoduše potřeba vytvořit si vlastní názor.
Jiný film o filmu a kolik ironie je hodně ironie?
Tentokrát se režisér, vystudovaný dokumentarista, pustil do divácky oblíbeného semižánru filmu o filmu. Český Michael Moore natočil Největšího z Čechů jakožto film o rekordech, filmařích a velikosti. Vedle skutečných rekordů a kuriozit se tak setkáváme i s herci, jejichž úkol je ilustrovat, jak to v Čechách doopravdy s tím filmařským údělem chodí. Divák má možnost vidět proces schvalování grantů, uzavírání dohod s investory či nejrůznější patálie filmových tvůrců v průběhu natáčení. Tým kolem Roberta Sedláčka si zakládá na tom, že tento snímek je složený z událostí, které se jim opravdu staly. Tím, že Největšího z Čechů nelze jasně zařadit do jedné žánrové kolonky, dostali tvůrci možnost vložit do příběhu humor či ironii a tím odlehčit docela palčivé téma osudu filmů v Čechách.
Někomu by se ovšem mohlo zdát, že co do ironie tvůrci Největšího z Čechů až příliš tlačili palcem na pilku. Ironizující je film dost. Druhá stránka věci není téměř vůbec zastoupena. Jde o stránku obdivu k těm lidem, kteří se snaží zaujmout a nechtějí se utápět v šedivé mase. Vždyť vlastně na těchto výjimečných obyčejných lidech stojí Sedláčkův film.
Dokonce i postava šéfa (přesvědčivý Igor Bareš) agentury Dobrý den, která i v Pelhřimove jakožto metropoli českých rekordů a kuriozit zastřešuje i ve skutečnosti všechny tyto lidi, je ironizující a diváci se na ní docela dobře pobaví. Ovšem, lze vůbec brát úplně vážně člověka, který se protáhne squashovou raketou? Neironizující postoj je vložen do postavy mladé a nezkušené zvukařky (zajímavá a neokoukaná Johana Švarcová), která není ještě tak znechucena životem.
Kdo pochopí poselství Sedláčkového filmového štábu?
Filmový štáb, který plní poslání zbavit nálepky pouťové atrakce všechny rekordmany, které jim svěřila štědrá agentura Dobrý den, sestavil Robert Sedláček z talentovaných herců současné české scény. Největší z Čechů tak láká návštěvníky kina nejen na Johanu Švarcovou (skupina Kazety), ale i na osobitou Simonu Babčákovou (Nestyda, Zoufalci), která ztvárňuje po penězích bažící producentku. Každý filmový štáb musí mít režiséra a kameramana. Židli pro režiséra v tomto snímku obsadil Jaroslav Plesl, který je známý Pravidly lži či Grandhotelem. Za kameru se postavil Jiří Vyorálek, kterého diváci znají z předchozího projektu Roberta Sedláčka Muži v říji. Plejádu známých tváří doplňují ve vedlejších rolích Aňa Geislerová, Jan Hřebejk či David Švehlík.
Navzdory všem přehmatům a nedostatkům Největšího z Čechů, se dá tento snímek považovat za inspirativní. Nejen pro diváky jakožto ukázka toho, co vše se dá ještě vyzkoušet, ale i pro kritiky, kteří musí hledat slova, tak pro sponzory a filmaře, kterým Robert Sedláček nastavuje zrcadlo a zároveň ukazuje, jak různě se dá dělat filmové řemeslo v Čechách. I když je třeba říct, že sám režisér tvrdí, že filmem neodkazuje, ale spíš zpětně popisuje, co zažil. Je jasné, že tomu bude tak i u Největšího z Čechů. Ovšem, pochopí to i ten nejmenší z Čechů?
Největší z Čechů
Komedie
Česká republika, 2010, 96 minRežie: Robert Sedláček
Hrají: Simona Babčáková, Jaroslav Plesl, Jiří Vyorálek, Johana Švarcová, Igor Bareš, Marek Taclík, Jan Hřebejk, Aňa Geislerová, David ŠvehlíkHodnocení: 3***
