Když se sejde průměrný autor a průměrný překladatel, může z toho být skvělé přátelství. Ale určitě z toho nebude skvělá kniha. Cesta stínů vypadá spíše jako bludiště v totální tmě, kde čtenáře sem tam oslepí světlo baterky a celý zbytek knihy pak vidí před očima hvězdičky.
Ilustrace na obálce Autor: Calvin Chu
Cesta stínů vypráví příběh chlapce Azotha, který pochází z ponurých ulic města Cenarie, domova těch nejubožejších existencí a nejlepších nájemných vrahů. Jeho jedinou nadějí na lepší život je stát se učedníkem Durzo Blinta, nejdokonalejšího nájemného vraha. Ale aby skutečně mohl získat budoucnost, musí Azoth zahodit minulost. Stane se z něj Kylar Stern, vybájený synek nižšího šlechtice a postupně si osvojuje znalosti pro zabijáka nezbytné.
Jeho nová identita mu otevře dveře na královský dvůr a Kylar proniká do tajů politiky a dvorských intrik a poznává, že šlechta není o nic lepší než bahno, ze kterého on vzešel. Čím více se však zaplétá do sítě lží, pomluv a vražd, tím silněji se mu připomíná minulost, před kterou nedokáže utíkat navždy.
Tohle je finální verze?
V příběhu se skrývá velký potenciál. Hrdina zrozený ze špíny a traumatického dětství sice není nic nového, ale na druhou stranu je to téma osvědčené a stále žádané. Životní pouť chlapce, který se snaží být lepším, než po něm krutý svět požaduje, čímž sám sobě hází pod nohy pořádné klacky, je sympatická a mohla by zaujmout spoustu čtenářů. Azoth je dobrák jdoucí proti proudu a to mu zákonitě musí získat nějaký ten fanklub.
Kniha má spoustu nevyčerpaných možností. Dějovou linkou šikovně otřásají překvapivé zvraty a nečekaná odhalení a ani akcí se nešetřilo, zato vedlejší postavy jsou sice slibné, ale nedotažené. Chtělo by to trochu víc na nich zapracovat, odpustit si idealistické tendence typu „každý má v sobě dobro“ a naopak se nebát surovosti světa nájemných vrahů a rázem by z nemastných neslaných charakterů mohly být silné pilíře podpírající zajímavý příběh. Takhle se ale na čtenáře sype jedno zklamání za druhým.
Ukažme si na něj prstem
Cesta stínů se potýká s několika problémy. Pár z nich má na svědomí autor a pár z nich, ačkoliv to běžně nedělám, hodím na krk překladateli, protože jsem měla tu čest seznámit se s originálem a mám dojem, že překladatel držel v ruce jinou knihu.
Autor ztroskotal na lásce k vlastní genialitě. Příběhem, prostředím a postavami Brent Weeks žije, a proto chrlí na čtenáře nekontrolovatelné množství nepotřebných dat. Místo toho, aby se soustředil na podstatné prvky svého světa, jako například prosté „kdo je kdo“, rozplývá se Weeks nad architekturou nebo popisem okolí, a jako nezkušený průvodce se žene kupředu, přičemž nechává tápajícího čtenáře klopýtat v dáli za sebou.
Kniha samotná pak působí, jako by ji někdo zapomněl prohnat ozdravným sítem korektury. Některé pasáže, zejména na začátku, zní jako monolog senilního a nesoustředěného amatéra a naprosto běžně narazíme na protichůdná tvrzení v rámci jedné věty. Jiné zase mají punc filmových scén, kladou důraz na obraz a ne na děj a autor si vždycky formou střihu v nejnapínavější chvíli odskočí k vedlejším dějovým linkám, čímž se vystavuje nebezpečí, že čtenář tyto úseky přelistuje.
Co se týče překladatelské práce, musím být zlá, protože práce překladatele je stejně důležitá, ne-li důležitější než samotné autorství. A tahle zavání fušeřinou. Angličtina možná synonymy neoplývá, ale čeština ano, není tedy nutné, aby se jedno slovo vyskytovalo na prostoru několika řádků více než šestkrát, a přesto k tomu dochází častěji, než považuji za přijatelné. Nesmyslně doslovný překlad a kostrbatý slovosled mě párkrát i smíchy shodily ze židle a nad významem mnoha vět a odstavců přemítám neúspěšně doteď. Aniž bych chtěla dotyčného urazit, nabídla bych malou ochutnávku: „Dokonce tu bylo něco, co podle maleb považoval za baňaté ymmurijské chrámy, dokonce tam byly i modlitební vlajky.“ A to je slabý odvar.
U knihy mě tak držela pouze příslovečná ženská zvědavost. Neodložila jsem Cestu stínů jen proto, že mě zajímalo, jak to dopadne s hlavním hrdinou. A ze stejného důvodu se určitě začtu i do dalších dvou částí trilogie s nadějí, že Weeks získá s přibývajícími stránkami potřebnou praxi a překladatel si sežene slovník synonym a trochu víc se zamyslí nad tím, co překládá.
Název originálu: The Way of Shadows
Český název: Cesta stínů
Autor: Brent Weeks
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Calvin Chu
Počet stran: 352
Vazba: brožovaná
Rozměry: 145 x 205 mm
Vydal: FANTOM Print, Ostrava 2010
Doporučená cena: 249 KčHodnocení: ** (40%)
