3 fotky 
Posledně jsem vás přesvědčovala, že byste ze sebe měli dostat všechnu bolest a vztek. Nejlepším způsobem je přiznat si, co ve skutečnosti cítíte. Dnes vám představím jeden ze způsobů jak toho dosáhnout.
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Na tento způsob jsem narazila v knize Lisy Nicholsové – Navzdory všemu. Právě ona vyvinula teorii dárku zabaleném ve smirkovém papíru, vzpomínáte si na něj? Tento způsob je poněkud radikálnější a možná vás samotné překvapí jak se u toho budete cítit. Přesto je dobré to vyzkoušet a to už proto, abyste pochopili sami sebe. Navíc je možné, že i když už si myslíte, že vás rozchod netrápí, ve skutečnosti někde ve skrytu duše je tomu úplně jinak. Tato metoda vám ukáže pravdu, sami sobě nebudete moci lhát. A když už, tak ne tak přesvědčivě jako ostatním.
Naprostá pravda
Příznačný název pro tuto metodu, jak brzy pochopíte. Metodu vypracoval John Gray a Barbara De Angelisová. Metoda pomáhá lidem uvolnit negativní emoce jako křivdu, vztek a nevraživost. Jde vlastně o osm rovnic emocí, které hrají roli v přiznání si pravdy pravdoucí. Hněv, bolest, strach, zodpovědnost/uvědomění, porozumění, přání, odpuštění, láska a ocenění, dohoda.
Cílem je vyjádřit své pocity, počínaje negativními a konče pozitivními, vztahující se ke konkrétní osobní situaci v životě, která vám působí bolest.Při cvičení je lepší stát než sedět. Začněte hněvem a doplňte následující věty. Ty se mohou v rámci jedné kategorie vzájemně podobat, přesto je dotvořte všechny, protože nevíte, která z nich spustí nejsilnější reakci.
Hněv:
- Zlobím se, že jsi…
- Nenávidím, když jsi…
- Jsem vzteky bez sebe, když…
- Nesnáším, když…
Bolest:
- Trápí mě, když…
- Opravdu mě rmoutí, že…
- Cítím zklamání, když…
Strach:
- Bojím se, že…
- Mám strach, protože…
- Mám z tebe hrůzu, když…
Zodpovědnost a uvědomění:
- Mrzí mě, že jsem…
- Odpusť mi, že…
- Vím, že můžu za to, že…
- Nebylo v mém úmyslu…
Porozumění:
- Chápu, že jsi…
- Je mi jasné, že…
Přání:
- Opravdu si přeji, aby…
- Doufám, že…
Odpuštění, láska a ocenění:
- Odpouštím ti, že jsi…
- Oceňuji na tobě, že…
- Tvoje přátelství se projevilo, když jsi…
- Líbí se mi na tobě, že…
Dohoda:
- Souhlasím, aby…
- Odteď budu…
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Je důležité projít celým procesem za přítomnosti blízkého člověka, který vám pomůže zpracovat vaše emoce a pokročit k soucitu, lásce a odpuštění. Po cvičení si nejspíše budete chtít na chvíli sednout a strávit své pocity. Nebo se s blízkým člověkem jděte projít. Dopřejte si čas, abyste mohli své pocity vnímat, ať už jsou jakékoli. (z knihy Navzdory všemu, Lisa Nicholsová)
Můžete vyzkoušet i jiné metody. Psali jsme o Radikálním odpuštění, Andělské terapii, Rodinných konstelacích, Hypnóze, Regresní terapii. I tyhle způsoby vám můžou pomoci.
A proč byste měli hledat? Proč byste měli ze sebe pouštět bolest ven? Jednak protože pokud ji v sobě potlačíte, může vyvolat nemoc. A jednak protože bolest zaslepuje. Tak jako je slepá láska, je slepá potom ta bolest. Marně toužit po tom, aby se k vám váš bývalý partner vrátil dává dost velké šance tomu, že propásnete něco lepšího. Tohle není teorie, ale holá skutečnost.
Důkaz v podobě pravdivých příběhu vám podávám tady:
Šestadvacetiletá Lenka vypráví: “Byla jsem do Patrika tak zamilovaná, že jsem dokázala myslet jen na to, jestli se ke mně vrátí a kdy. Neustále jsem se snažila chodit tam, kde jsem věděla že bude on a každý jeho úsměv, pohled nebo slovo jsem si vykládala po svém a do detailu to probírala s kámoškama. Ty mě utvrzovaly v tom, že ke mně pořád něco cítí. Necítil. Jenže já po pár letech zjistila, když jsem se sešla s kamarádem, že do mě v té době bylo zamilováno pár fajn kluků. Jenže já byla tak zabraná do toho, abych získala zpátky kluka, který o mě vůbec nestál, že jsem je do jednoho odradila. A když tak nad tím přemýšlím, tak jsem v té době ani jejich zamilovanost nepostřehla. Až když jsem se o tom po letech dozvěděla, zapadly mi do sebe některé věci, chování některých kamarádů a tak podobně. Dneska už vím, že kdybych tak urputně netrvala na tom, že musím být s Kubou, mohla jsem mít nějakého fajn kluka.”
Podstatně lépe dopadl dvaatřicetiletý Tomáš: “Když se se mnou rozešla Katka, trávil jsem hodně času s její kamarádkou Nikolou. Neustále jsem si vylíval srdce a básnil o Karolíně. Nikola je hezká holka, jenže já místo toho abych si všiml, jak mi naslouchá a tráví se mnou tolik času, tak jsem pořád mluvil jen o Katce. Až když si Nikola našla kluka, tak jsem začal žárlit a došlo mi, co je to za poklad. Když jsme se potkali na diskotéce, tak se mi trochu opilá svěřila, že do mě byla děsně zamilovaná, ale že jsem pořád mluvil jen o Katce a jí si vůbec nevšímal. Nakonec dodala, že je ráda že jsme zůstali kamarádi a ona že potkala Radima, svého současného kluka. Jenže já to nevydržel a svěřil se ji s tím, co k ní cítím a nakonec to přece jen skončilo happy endem. Jsme spolu doteď. Ale nebýt toho, že jsem byl tak posedlý Karolínou, mohli jsme spolu být už dávno a odpustit si to trápení.”
Pouvažujte, jestli jste náhodou taky někoho takového nepřehlídli. Protože rčení, že pod svícnem bývá největší tma, je více než pravdivé.
Příště vám představíme další velmi originální, vyzkoušené metody. Uvidíte, že pokud vám přímo nepomůžou, alespoň vás pobaví.
