4 fotky 
Zase to srdce. Zlomené, bolavé, toužící. Že se to děje všude už víte. Že to může být ve skutečnosti dárkem zabaleným ve smirkovém papíře taky. Jenže vědět o tom a cítit to, je něco úplně jiného.
Zdroj: Marián Luha, Topzine.cz
Chápu, že se teď nejspíše zlobíte na celý svět. Modrá obloha vám vůbec nepřipadá tak modrá jako dříve a to otravné slunce vylezlo nejspíše jen proto, aby vám připomnělo, co byste mohli dělat spolu, kdyby bylo hezky a vy byli pořád spolu. Potom se obloha zatáhne, začne pršet a vás napadne, že byste si normálně zalezli do postele, povídali si a dělali další věci, co se v posteli dělají.
Jenže k tomu nedojde. Jste sami. Úplně. Nestojíte o nějaké rady typu, že čas všechno zahojí. V tuhle chvíli vás nezajímá budoucnost. Jen minulost a maximálně tahle utrápená přítomnost. Jediné, co vám pomáhá je pustit si ty nejzamilovanější písničky a vzpomínat, vzpomínat a vzpomínat. Případně si číst staré smsky a čichat k tričku, které ten druhý u vás nechal. A brečet.
Tak a teď si od toho na chvíli dejte pauzu a poslouchejte. V žádném případě ode mě totiž neuslyšíte tohle dvakrát. Nebudu vám říkat, ať si pustíte veselejší hudbu, jdete ven nebo to tričko rozstříháte. Jste totiž v té první bolestné fázi. Je to čerstvé a bolí to. Nechci vás posílat mezi lidi, kteří by vám zvedli náladu. Právě naopak. Myslím si, že vybrečet se a projít si klidně zpětně váš vztah vám pomůže. Není totiž nic horšího než v sobě potlačit bolest a tvářit se, že jste v pohodě. Tohle může vést jen k tomu, že z potlačené bolesti časem onemocníte. A tohle přece nikdo nechce.
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Jsme lidé a jako takoví jsme plní emocí, kterými se částečně řídíme a které ovlivňují naše chování. A právě emoce vám v prvé řadě pomohou udělat si „úklid“ ve vás samých. Aby mohlo přijít něco nového, musí odejít to staré. A to i co se týče pocitů. Pokud vás to děsně bolí a chcete, aby to přestalo, nestane se tak, dokud ze sebe nedostanete ty bolestné emoce a vzpomínky. Emoce se nepřekryjí a tak se těch bolestných musíte nejprve zbavit. A to tak, že je pustíte ven, nebudete je potlačovat, držet v sobě. Klidně se schoulete na postel a pořádně, ale opravdu pořádně se vybrečte.
Zanadávejte si, zakřičte a zabušte pěstmi do postele!!!
Nerozpakujte se sami před sebou šílet žalem a řvát. Představte si u toho, že s každým vzlyknutím a třísknutím z vás vyjde kousek té bolesti. Klidně to dělejte až do chvíle, dokud neucítíte, že nemáte sílu brečet nebo že už v sobě nemáte dostatek slz. Dovolte si vyčerpáním usnout a vyspat se z toho. Pokud už totiž nemáte energii, netlačte ze sebe něco, co už tam není. Neříkám, že už to nebolí vůbec a že se stále netrápíte, ale už jste otupělí a vláční. V tuhle chvíli se vyhněte tomu, že s v tom budete „ňahňat“ a říkat si, že jste chudáček a že až se vzbudíte budete zase jenom brečet.
Všeho s mírou
Dostat ze sebe bolest slzami a utápět se v tom je rozdíl. Na to nezapomeňte. Stejně jako myslete na to, že se z toho nevybrečíte za hodinu nebo za den, ale může to trvat. Ale prostě v okamžiku, kdy ucítíte, že bolest trochu vyprchala, ji nechte odejít. Nepusťte ji zpátky. Tak a teď se na sebe mrkněte do zrcadla. Na toho opuchlého človíčka s rozcuchanými vlasy a červenými skvrnami v obličeji a udělejte s ním něco. Dejte si sprchu, učešte se a trochu se upravte, aby jste nepropadali ještě většímu smutku při každém pohledu do zrcadla. Však vy víte jak to myslím.
Děláte to pro sebe
Jestli mi náhodou chcete říct, že opravdu nemáte pro koho se krášlit, tak máte. Pro sebe. A to není žádné klišé, ač to tak klidně může znít. Já se na sebe taky radši dívám do zrcadla, když vím, že mi to sluší, než když vím, že mám prostě ránu. A ničit si náladu ještě pohledem na sebe, to už je fakt moc, nemyslíte???
Foto: Marián Luha, Topzine.cz
Protože ještě chvíli potrvá než zmizí dostatek bolesti, aby ve vás bylo místo i na jiné emoce, nebudu vám dávat rady, jak si zlepšit náladu. Spíše vám poradím, jak si ji ještě více nezhoršit.
- Alkohol – neznám nikoho, kdo se tímhle způsobem nepokoušel vyhrabat z nešťastné lásky. Pořádně se opít a na chvíli zapomenout, proč ne. Jeden večer – fajn. Další večery už ale ne!!! Proč? Protože jestli jste to udělali pořádně, tak víte, že je vám druhý den tak blbě, že to nestojí za to. A když se spojí smutek s fyzickými neduhy, je to průšvih. Je to totiž pocit podobný tomu, jako když se v něčem „ňahňáme“ a to je to, čemu se naopak chceme vyhnout. Je to totiž krok zpátky. Alkohol podporuje deprese a to je vědecky prokázáno. Takže i když se ty tři hodiny, kdy jste opilí cítíte líp, zítra se naopak propadnete ještě hlouběji, než jste byli předtím. Pokud ovšem nepatříte mezi ty, kteří se s alkoholem neproměňují ve veselé lidi, ale v ty ubrečené a ještě více utrápené. Pak se to všechno ještě znásobuje. Zkrátka a dobře v konečném výpočtu je to prostě katastrofa.
- Sex – tohle je taky jeden z nejpoužívanějších fíglů na smutek. A stejně jako ten první je k ničemu. Ono je možná na chvíli docela fajn být zase v něčí náručí, ale ten pocit prázdnoty po tom je ještě mnohem horší. Sex není láska. A zhnusit se potom sám sobě je další krok zpět nebo hloub, jak chcete.
- SMS, emaily, pronásledování – zhnusit se sobě, dobře, to ještě možná jde. Ale chcete se opravdu zhnusit tomu druhému? Zaručeně se vám to podaří, jestli mu budete psát a volat. Nebo ho nedej bože jakoby „náhodou“ co druhý den potkávat? To totiž povede zase jenom k tomu, že se budete cítit jako na začátku. A pak se zase budete muset vybrečet a pak zase budete vypadat hrozně a bude to jen a jen ubohý kolotoč toho, co zažíváte.
