×
TOPZINE.cz

Zlín zahřály Songs of the Soul

gandharva-loka-orchestraPrvní listopadový den měl Zlín neuvěřitelné štěstí, jelikož se v jeho divadle konal jedinečný koncert meditativních skladeb mistra Sri Chinmoye, na kterém vystoupilo mnoho hudebníků z celého světa. Jednalo se o poctu hudbě tohoto neuvěřitelného člověka.

Zdroj: české centrum Sri Chinmoye
Zdroj: české centrum Sri Chinmoye

Sri Chinmoy (1931 – 2007) nebyl jen známý učitel meditace, ale také nadaný renesanční člověk. Kromě nadšení pro hudbu, které se odrazilo na stovkách mírových koncertů a hlavně tisíců složených duchovních písní, disponuje i uměleckým a literárním a nadáním, které vkládal především do knih s poezií. Hudbou dokázal překonávat propasti mezi kulturami, národy, vírami, zkrátka mezi nepřekonatelnými věcmi. Byl to posel míru, který do všeho dával hlavně své srdce.

Ačkoli koncert začínal v 19:00, krátce po šesté se foyer divadla plnil lidmi různých generací a stylů. Jak babičky se svými partnery, tak barevně odění dredatí jedinci dali přednost tomuto hudebnímu zážitku před stereotypním nedělním večerem u televize. Vzduchem se nesla vůně prodávaného jogi čaje a zdravých sladkých dobrůtek, kolem pobíhali vyholení usměvaví pánové v bílých rouchách  a všude panovala pohoda, která věštila něco velkého.

Na květinami decentně vyzdobené pódiu se to brzy začalo plnit členy Gandharva Loka Orchestru, jež koncert zahájili Kosmickou symfonií, tedy její první částí. Hlasy se postupně přidávaly zároveň s lidmi, jež se v zástupech vynořovali z bočního vchodu. Několik desítek usměvavých dam zahalených v barevných dlouhých šatech a pánů v bílém dovedlo krásně navodit atmosféru. Na konci symfonie měli zřejmě všichni diváci příliš velké mrazení v zádech, protože se neodvážili ani pohnout, natož zatleskat. Po posvátném a uctivém tichu se na projekci objevilo video opěvující život maestra Sri Chinmoye. Nezbývalo než žasnout nad názory tohoto výjimečného člověka.

Zdroj: www.songsofthesoul.com
Zdroj: www.songsofthesoul.com

Těžce se popisují melodie a písně, jež zazněly tento večer od světových umělců (Matthis Jongepier, Vedic Fire, Adesh & Sadanand, Pavaka, Arthada & Friends, …). Byl to neuvěřitelný vnitřní zážitek, který by si člověk musel prožít, aby pochopil, aby zažil, možná aby uvěřil. Vše bylo tak neuvěřitelně harmonické – představte si necelou stovku zpěváků, kteří mají posvátně sepnuté ruce, mírně pootevřenou pusu a velkou chuť zpívat a něco předat. Co na tom, že písně byly v bengálštině, které nikdo nerozuměl, mělo to sílu a optimismus. Nebo několik nadaných hudebníků v bílých rouchách, kteří byli dost možná mniši, či obyčejní otcové od rodin, kteří dokonale ovládali své nástroje a dokázali ve vás navodit opravdový vnitřní klid. Toho musela většina docílit i při spojení klasické harfy a tradičního čínského erhu, které zaznělo od dvou umělců vystupujících pod názvem Mandu & Visuddhi. Na projekci se mezitím míhaly různobarevné mraky a nejen má mysl lítala někde mezi nimi. Ojedinělým vlasteneckým zážitkem byla i píseň Czech Republic, kterou Sri Chinmoy věnoval naši zemi. Zazpívaly ji ženy z česko-sloveského dívčího sboru Agnikana´s Group.

Vyvrcholením celého koncertu bylo finále Kosmické symfonie opět v podání Gandharva Loka Orchestru, ke kterému se přidali i Agnikána´s Group a další. Téměř sto umělců bez dirigenta zpívalo jako jeden muž. Ženy nádherně vytahovaly soprány a muži jim na to často odpovídali jejich hlubokým hlasem. Vše podbarvovaly housle, bubínky či jiné orientální nástroje. Bylo to něco neuvěřitelného a rozhodně kouzelného. Hlasy zesilovaly a slábly jako mávnutím kouzelného proutku. Vše sjednocené a dokonalé. Na žádost publika přidali ještě jednu píseň, která byla snad jako jediná anglicky. Zřejmě je dlouhý potlesk potěšil, protože zpívali nejen s hrdly dokořán, ale hlavně se širokými a hrdými úsměvy. Divadlo je nejen za to odměnilo dlouhým a hlavně zaslouženým potleskem ve stoje.

Jak jsem psala výše, jednalo se o koncert, který se špatně popisuje. Běhaly mi při něm hlavou různé myšlenky pozitivního a vzpomínkového rázu, že jsem nevnímala žádné nedostatky. Hudebníci byli opravdu sjednocení – nepostřehla jsem žádný osamělý falešný tón či podobnou chybu. Těch se jen několikrát (hlavně při přednesů básní Sira Chinmoye) dopustil zvukař, který měl opožděné reakce při změnách mikrofonů. Jinak vše klapalo jako harmonie nesoucí se divadlem. Tento ojedinělý zážitek bych rozhodně doporučila nejen duchovně či meditačně založeným jedincům.

Ohodnoťte tento článek


Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..