×
TOPZINE.cz

Zlatý hřeb Votvíráku 2009: Michal David? Ewa Farna? Lunetic? Xindl X!

Nejnavštěvovanější  festival v České republice skončil. Jaký byl? Kdo zazářil? A kdo naopak propadl? Atmosféra desetitisíců a desetitisíců hudebních fanoušků i bezdomovců ve společnosti desítek interpretů měla osobité kouzlo. Podívejte se na rozsáhlou sondu z akce plnou fotografií a miniportrétu Xindla X!

Nápad udělat několikadenní hudební festival pod otevřeným nebem, na který by se neplatilo žádné vstupné a kde by vystoupila řada známých interpretů, rozhodně v České republice nezapadne. Jak je známo, jsme národ, který se jako slepice po flusu hrne všude tam, kde může dostat rohlík zadarmo nebo kde se nemusí nic platit. Divit se proto drtivému vpádu přívalové vlny, jež se na Milovice v pátek 12.6.09 přiřítila, by bylo bláhové a naivní.

Totální kolaps

Co se organizátorům nepovedlo, byla dopravní situace. Z Prahy do Milovic to autem za hodinu nebyl problém. Z Milovic na letiště, kde se festival konal (možná 3-5 km cesta), to ale trvalo další dvě hodiny. Vyplatilo se proto jít pěšky, neboť cesta po svých byla minimálně dvakrát rychlejší, než snaha dostat se do areálu vozem. Příště by skutečně bylo rozumnější, kdyby u vjezdu vybírali peníze více než dva lidé, z nichž jeden stál za druhým a dával pozor, jestli to kolega dělá správně.

Vybírali peníze? Ano, čtete správě. Vstup na festival byl sice zadarmo, za všechno ostatní se ale těžce platilo. Možnost vjet do areálu vozidlem přišla na nehorázných dvě stě padesát korun (zatímco loni o celé dvě stovky méně). Za takto zorganizovanou přístupovou cestu vskutku působivé. V samotném areálu pak nebyl problém přejíždět přes nespočet rozbitých skleněných lahví, vyhýbat se hořícím pneumatikám a celkově atmosféra na parkovišti připomínala spíše postapokalyptický film, než službu, za kterou zákazník zaplatil takové peníze.

Pořadatelská služba mimo areál selhala

Postavit si stan mohl návštěvník dvěma způsoby. První byl na volném prostranství, kde se nic neplatilo. Zní to lákavě? Ano. Stejně tak lákavě to znělo i pro špínu a pobudy, kteří neváhali a přihnali se do Milovic jako hladový vlk na polomrtvé zvíře. Sorta lidí, kteří se přiživují na druhých, nedbají žádných hygienických návyků, jsou neuvěřitelně vlezlí, drzí, opilí a agresivní se návštěvníkům ukázala ve své plné kráse.

Pokud se chtěl návštěvník vyhnout sousedství podobných skupin, mohl si zaplatit za ohraničené stanové městečko. Tato parodie na hlídaný prostor ale spíše rozčarovávala, než tvořila dobrou variantu sousedství bezdomovců a smradů. Ploty byly brzy na různých místech proraženy a vniknout do areálu tak mohl kdokoliv. Není divu, že i tady se kradlo ostošest.

Zlodějům, těm je tam hej

Samozřejmě podobná atmosféra nejvíce nahrávala zlodějům. Odejít si na záchod a na pět minut opustit svoje věci znamenalo přijít o ně. Nikdo si nebral servítky, nikdo – ani na placených plochách – to nehlídal. Přičtu-li k tomu všemu katastrofální stav pozemku, kde nebyl problém i v placeném a ohrazeném areálu se stany narazit na nezakryté nebezpečné dvoumetrové díry s železnou konstrukcí, pořadatelé toto vskutku nezvládli. Nezmění-li se přístup organizátorů v tomto směru, spoustu lidí to napříště odradí a skvělý nápad dát lidem za peníze chléb a zadarmo hry dojede na svou neukočírovatelnost.

Hudební stránka festivalu obstála

Když se opominou všechny tyto neduhy, samotná hudební kompozice celé akce byla solidně navrhnuta a poskládána. Čtyři pódia s různými hudebními žánry, ze kterých si návštěvníci mohli vybírat, umožnila velkou variabilitu skupin, stylů i nástrojů.

Mezi interprety, kteří na festivalu zahráli, patřili například Lucie Bílá, Michal David, Lunetic, Medvěd 009, Wohnout nebo třeba Ewa Farna. Většinou umělci odehráli své vystoupení obstojně, někdo lépe (Michal David rozdováděl publikum jako zamlada), někdo hůře (Luneticům ani několikaletá pauza neprospěla, faleš, s jakou zpívají, a způsob, jímž živě (ne)hrají, diváky nijak zvlášť nenadchl a (ne)dávali to najevo).

Celkově lze shrnout festival z hudebního hlediska jako obstojný. Desetitisíce fanoušků uměly udělat nádhernou atmosféru a interpreti dovedli masy lidí náležitě pobavit.

Xindl X: nejzajímavější osobnost festivalu

Kdo ale opravdu zasloužil pozornost, byl Ondřel Ládek alias Xindl X (za podpory basáka Filia Havlíčka). Abyste rozuměli, nebyl veden jako hvězda festivalu a ani po jeho skončení nelze říct, že by na jeho vystoupení přišlo nejvíce lidí. V tom to není. Vážení, myslím, že jsme všichni svědky zrození druhého Nohavici nebo Kryla, druhého muzikálního Kundery nebo Párala. Jedinečnost jeho uměleckého charakteru lpí především na perfektní harmonii textů a hry na kytaru, přičemž jeho texty – troufám si říct – atakují nejlepší české texty právě od dob Kryla nebo Kundery. Lehkost, s jakou skládá, a precizní kompoziční dokonalost každé jeho písně je až neuvěřitelná.

Stejně jako Kundera nebo Páral se zabývá především mezilidskými vztahy, životní cestou obyčejného homo sapiens sapiens nebo sexem. Formou se přibližuje Nohavicovi nebo Krylovi, ovšem v kabátku jednadvacátého století, spojením velmi melodického folku s hip hopem ( rapem a dalšími (sub)žánry). Jeho texty vynikají zejména citem pro jazyk, nadhledem, životní zkušeností a ironií. Variace, s jakou kouzli se slovy, a především homonymie, jež mu je primární municí, ve společném souznění namíchají lektvar, který strhne davy během požití první dávky. Na Votvíráku se před stage, na které vystupoval, vtěsnalo neskutečně mnoho posluchačů. A dostali svou dávku velmi trefných, často (na pozadí) hloubavých písní a příležitostných ostrých slov (zakomponovaných do jeho tvorby ne jako pěst na oko nebo na efekt, ale velmi povedeně a často s přidaným významem). Jeho živá vystoupení jsou zahrána vždy perfektně, navíc s obměnou studiových nahrávek, ve kterých si pohrává se slovy a mění nejen znění některých veršů, ale i kompozici skladeb (kytarové sólo navíc atp.). Současně s tím opravdu umí zpívat a během představení si všelijak pohrává s hlasem. A to povedeně. Na české poměry takřka raritní.

Drtivá většina fanoušků čekala jen na Anděla

Co je ale trochu smutné, je složení obecenstva. Průlom v jeho kariéře nastal ve chvíli, kdy celostátní nejpopulárnější rádia mladé generace začaly hrát jeho nejznámější hit – Anděl. V té chvíli se jeho fanouškovská základna začala rozrůstat rychlostí blesku. Většina těchto fanoušků ale zná jen Anděla a plně nedovede ocenit mnohostrannost jeho tvorby. Paradoxně tak během koncertu publikum spíše poslouchalo, než žilo, razantní oživení přišlo při posledním songu – Andělovi, kdy všichni tito neznalí jeho písní začali sborově zpívat. Psal jsem, že je to smutné. To je ale otázka, díky těmto fanouškům se jeho možnosti značně rozšíří a jeho hudba už v podstatě nikdy nezanikne. Jen aby se ale nesvezl na vlně komerce a nepropadl v rádiové tucty a plytkosti (ne u všech a ne vždy, abych nekřivdil) Ew Farných, Lucií Bílých nebo Michalů Davidů. Česká kultura potřebuje nového Kunderu nebo Kryla, který zanechá své umění jakožto skutečné umění a zapíše se nesmazatelným originálním rukopisem do kronik velkých umělců, kteří vzešli z českých luhů a hájů a kterým byl jejich národní jazyk hlavním nástrojem jedinečnosti a sebeprezentace.

Ondřel Ládek má k této metě skvěle nakročeno. Svým debutovým albem Návod ke čtení manuálu naznačil, že jeho umělecké možnosti v práci s jazykem ve spojení s kytarou jsou velmi pestré, osobité a nadějné. Další jeho písně, které prozatím na žádném albu nejsou, ale jež hrává na koncertech (Chemie a Hollywood), zase ukazují, že nezabředl v bažině neustálé rotace kolem jednoho tématu, ale je schopný tvořit smysluplné, citlivé a chytlavé písně prakticky o čemkoliv. A to i prozaičtější formou jako ve zmíněném Hollywoodu, která těží z jeho citu pro narativní postupy (studoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU).

Votvírák: stojí za to, nebo ne?

Ve výsledku je hudební festival Votvírák rozporuplnou akcí. V jistých aspektech nezvládnuté pořadatelství, špína, odpadky, individua, která by měla místo v Milovicích bručet spíš na Mírově a další neduhy se nemile podepsaly na úrovní této skoroletní akce. Na druhou stranu: kde jinde můžou interpreti jako Lunetic, Michal David nebo další hrát před desetitisíci a desetitisíci fanoušky? Kde jinde by se nejlépe prokázaly kvality skutečných umělců, kteří jako Xindl X umí precizně zahrát i naživo a předesílají, že česká kultura není v koncích, česká kultura má stále co nabídnout?



Diskuse

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..