Zkoušeli jste Ježíškovi poslat digitální dopis?

Mami, k Vánocům bych chtěla čepici s šálou. Pletenou. A nejlépe v jedné barvě, ale ne v černé. – Tak jo. Napiš mi to do mailu!

Kde jsou ty časy, kdy jsem doma usedla ke stolu, připravila si dopisní papír, tužku, případně i pastelky a začala psát dopis Ježíškovi. Mile jsem ho oslovila, připomněla, že z dárků z minulých Vánoc jsem měla obrovskou radost, a pak začala s výčtem toho, co bych si přála pod stromečkem najít letos. Lyže, panenka, balón, tričko, nový batoh… Nebylo toho zrovna málo, ale aspoň měl Ježíšek z čeho vybírat.

K Vánocům bych si přála…

V dopisech jsem nezapomínala ani na ostatní. „Pro brášku, milý Ježíšku, přines nějaké Lego, pro maminku voňavku a tatínkovi kravatu,“ obvykle stávalo v dopisech. Když mi slova nestačila, chopila jsem se pastelek a pokusila se přání nakreslit. Dopis jsem pak pořádně zalepila, nadepsala a dala k oknu. Následující ráno byl pryč. Ježíšek se pro něj v průběhu noci totiž zastavil. Říkali to rodiče a já jim věřila. (Nebo věřit chtěla.)

Foto: Petra Prokopová, Topzine.cz

Krásné vzpomínky, že? Ježíškovi jsem psala i poté, co mi bylo naznačeno, že vlastně neexistuje. Byl to zvyk, tak proč ho rušit. Jenže jak šel čas a já rostla, začala jsem svá přání do světa šířit ústně. Navíc jsem tak nějak pochopila, že bych se i já měla činit. Tedy vzít úspory, vyrazit do obchodu a dárek rodičům vybrat sama.

A tak jsem si začala psát dopisy (tedy poznámky) pro sebe. Brácha nenápadně naznačil, že by chtěl novou peněženku? Jasně, paráda, zapsáno. Jenže ne vždy máte onen „dopis“ při ruce, a navíc kapacita lidského mozku je omezená. Proto jsme jako vcelku moderní rodina přistoupili na neobvyklé řešení této situace. Jednoduše si svá vánoční přání sdělujeme e-mailem.

Dopis v jedničkách a nulách

Jak to vypadá? Následovně: jedu do školy, napadne mě, že by se mi líbily nové hodinky. Do mobilu si napíšu poznámku, že chci hodinky. (To už je extrém, ne? Nechci však riskovat, že zapomenu i to, co si přeji já.) Přijedu do školy, zapnu počítač, otevřu e-mail a do práce mamce napíšu: „Ježíšku, k Vánocům chci hodinky.“ Za pět minut mi přijde odpověď: „Díky, Ježíšek bere na vědomí.“

Nevím jestli je to úsměvné nebo spíš k pláči. Důležité však je, že to funguje. Kdyby Ježíšek doopravdy existoval (v co stále ve skrytu duše věřím), i on by se musel trochu modernizovat. Už takhle pod stromeček donáší mobily, které jsou chytřejší než jejich vlastníci, notebooky, iPody a další a další vynálezy naší doby. A bůhví, jestli náhodou dnešní děti místo tužky a pastelek nepoužívají Word a obrázky z Googlu. Takže si za svým digitálním dopisem stojím!